Před pěti lety získal na Okinawě 7. Dan, což je sedmý stupeň černého pásu. Nyní tak má nejvyšší technický stupeň v Evropě v rámci svého systému karate. V roce 2027 bude mít možnost ucházet se o 8. Dan. V roce 2023 získal titul Kyoshi, což je čestný titul „Učitel učitelů“ nebo „Mistr filozof“. Toto ocenění na Jiřího Matouše opravdu sedí. Organizuje totiž kurzy sebeobrany a své zkušenosti a um předává dál.

První kurz sebeobrany zorganizoval v roce 1987. V roce 2010 ho inspirovala reportáž o kurzu sebeobrany pro seniory. Vypracoval koncepci a od té doby zrealizoval už několik desítek kurzů, které jsou určeny především pro ženy a seniory, kteří se učí sebeobraně a bezpečnému chování. Věří, že kurzy sebeobrany zapadají do filozofie karate a pomáhají prosazovat právo a spravedlnost.

Sen o kariéře zvěrolékaře

I když to vypadá, že už jako malý kluk byl zapálený sportovec, opak je pravdou. Přitahovala ho spíš příroda, zvířata, rostliny a středověké hrady. Toužil být skautem, což však v tehdejším Československu nebylo možné, a tak své zájmy realizoval v přírodovědeckém a turistickém kroužku. Jeho jediným sportovním zážitkem byla košíková, kterou hrál v šesté třídě závodně za školu. Původně snil o kariéře zvěrolékaře nebo chovatele kočkovitých šelem. Přesto měl od dětství smysl pro spravedlnost a pořádek, což ho později přivedlo k policii. Sportovní slávu nevyhledával, spíše ho zajímala příroda a dobrodružství. Sportu propadl až v dospívání.

Začátky karate

Vše se změnilo v listopadu 1983, kdy mu bylo 14 let. Kluci z jejich panelového domu začali za domem cvičit karate. Zaujal ho jejich trénink a rozhodl se připojit. Navštěvoval kurz sebeobrany karate v místní škole a brzy se karate stalo jeho vášní. Tréninky byly tvrdé, ale on vytrval a zůstal jedním z mála, kteří kurz dokončili. První zkušenosti získal v oddílu karate při Tělovýchovné jednotě Spartak Stará Chodovská, kde jeho trenéry byli Oldřich Rejfek, Jan Slezák a Ludoslav Hronek.

Na počátku ho zaujala vizuální stránka karate - promyšlené pohyby, netradiční oblečení a barevné pásy. „Líbila se mi terminologie v japonštině a tvrdost tréninků, které mi umožnily fyzické zdokonalování a sebeobranu. Po dvou letech jsem začal jezdit na závody a dosahoval prvních úspěchů,“ říká Jiří Matouš. Karate mu také poskytlo přátelské prostředí, kde cítil, že někam patří. Postupně se zapojil do vedení tréninků a předávání zkušeností.

Náročnost tréninků

Tréninky probíhají třikrát týdně, a kromě toho vede kurzy sebeobrany pro ženy a seniory, školí instruktory a navštěvuje semináře. Karate je časově náročné, ale je přesvědčen, že čím více tomu věnuje, tím více získá.

Práce versus sport

Šestatřicet let pracuje u státní policie, což je náročné skloubit s tréninky. Má pravidelnou pracovní dobu, ale služba u policie má svá specifika a někdy musí tréninky vynechat. Rodina mu poskytuje podporu, bez které by se svému koníčku nemohl věnovat.

Setkal se s mnoha významnými mistry karate z Japonska a Okinawy, včetně Meitatsu Yagiho a jeho syna Akihita Yagiho. Dále se seznámil s mistry jako Kenyu Chinen, Patrick McCarthy a Tetsuhiro Hokama. Měl také čest setkat se s guvernérem Okinawy Dennym Tamaki a velvyslancem Japonska v České republice, Hideem Suzukim. „Setkání se všemi zmíněnými si velmi vážím. Nejen, že mne to posunulo ještě dál, otevřelo nové cíle a obzory, ale je to především má srdeční záležitost,“ říká Matouš.

„Nemějte strach a začněte. Karate vás naučí zvládat překážky, přenášet se přes životní těžkosti a zdokonalovat tělo, mysl i duši. Je to cesta na celý život, která stojí za to,“ apeluje na bojácné začátečníky Mistr Filozof.