Společnost Lias Vintířov je členem skupiny Liapor GmbH & Co. KG, což je rodinná firma s dlouholetou tradicí. Jaké je v této skupině postavení vintířovské společnosti?

Vintířov si vybudoval za uplynulá dvě desetiletí velmi dobrou pozici v rámci celého koncernu. S tím, že největších úspěchů jsme, stejně jako celé české stavebnictví, dosahovali do roku 2008. Po roce 2008 se nám pozici podařilo udržet na rozdíl od výsledků české ekonomiky. Jsme pořád základním stavebním kamenem celé firmy, ale momentálně nejsme schopni být tak ekonomicky přínosní, jako jsme byli v minulých letech.

Že si Lias Vintířov získal dobré jméno, to potvrzuje ale ještě jeden fakt, který souvisí s vaší osobou.

Od letošního srpna jsem byl pověřen řízením celé skupiny Liapor GmbH & Co. KG, která má v Evropě pět výrobních závodů. Kromě Vintířova jsou v Německu a Rakousku, a dále na Ukrajině a v Rusku. Zásadní obchodní zastoupení jsou pak ve Švýcarsku, Beneluxu a v Polsku. Skupina působí aktivně na celém evropském trhu a vyváží materiál do celého světa. Můj úkol je koordinovat veškeré činnosti a jsem odpovědný za výsledky skupiny. Není to úplně standardní, že by se člověk z postkomunistického světa stal šéfem rodinné firmy ze západní Evropy. Ty úkoly jsou náročné, situace výrobních firem není úplně jednoduchá, jsme pod velikým tlakem nekompetentních zásahů do trhu z hlediska energetiky a energetické koncepce EU i Česka, stejně tak enviromentu nejen z úrovně Bruselu, ale i jednotlivých zemí.

Jak se nová funkce dotkne vašeho působení v Liasu Vintířov?

S novou funkcí souvisí samozřejmě změna režimu mé práce i pracovní náplně. I proto připravuji reorganizaci v rámci Vintířova. Znamená to, že od 1. ledna budou jmenováni tři noví prokuristé, já zůstanu jednatelem. Prokuristé budou odpovědní za prodej, ekonomiku a výrobu. Část týdne strávím na cestách, část ve Vintířově.

Můžete nám představit skupinu Liapor GmbH & Co. KG, jejímž členem Lias Vintířov je?

Skupina má přibližně 500 zaměstnanců, její roční obrat se pohybuje kolem 100 milionů euro. Hlavní obchodní teritoria jsou v podstatě na celém světě. Jsem rád, že po dvaceti letech jsme se stali pilířem skupiny, přestože podnikatelské prostředí je v Česku diametrálně odlišné, od Rakouska nebo třeba Německa. Tam je stabilní a kultivované podnikatelské prostředí. Na začátku naši novodobé historie jsme obdivně koukali směrem na západ, spoustu věcí obdivovali, byli jsme v roli učedníka. S tím, jak sílila česká ekonomika i stavebnictví, jsme přerostli do rovnocenného partnera a byli na špici stavebnictví. Pozici ale momentálně neztrácíme jenom my, děje se tak i s českou ekonomikou.

Lias Vintířov měl roční obrat někde ke 30 milionům euro. To bylo v roce 2008. Dnes jsme někde o 30 procent níže. Což je relativní úspěch, protože české stavebnictví ztratilo téměř 40 procent a v některých segmentech, například silničním stavitelství nebo bytové výstavbě, i přes 50 procent. S tím šly ruku v ruce dolů ceny, platební morálka, nereálné nabídky v tendrech, insolvence a podobně. Ten stav je katastrofický.

Lias Vintířov patří ke společnostem, které výrazně investovaly do modernizace výroby i ekologických opatření.

Za posledních dvacet let jsme proinvestovali včetně generálních oprav zhruba k 1 miliardě korun. A to hlavně v prvních deseti letech tohoto období. Ve druhé dekádě už byly investice nižší. Mezi nejzásadnější investice patří pořízení nové rotační pece, kompletně jsme také obměnili technologii výroby. Máme nové stroje včetně robotů pro výrobu tvárnic či zámkových dlažeb. V posledních letech jsme investovali hlavně do ekologických opatření. Třeba do odsíření a čištění kouřových plynů z výroby. To už byly v podstatě neproduktivní investice, ale z hlediska společenské odpovědnosti dost zásadní. A v těchto projektech pokračujeme, například nyní jsme zahájili výstavbu čistírny odpadních vod za osm milionů korun. Do ekologických investic šlo zhruba 200 milionů korun za dvacet let. Tyto investice byly v několika etapách. Nejdříve bylo na řadě zásadní snížení prašnosti provozu, v další etapě pak dokonalé čištění kouřových plynů. Jen tato investice představovala kolem 100 milionů korun.

Jak vnímáte pojem společenská odpovědnost?

Společenská odpovědnost, tu vidím ve třech rovinách. Jedna věc je odpovědnost celospolečenská a úloha firmy ve státě a v regionu. Druhá je profesní odpovědnost za obor a jeho rozvoj a další vývoj, a třetí potom za fabriku a její zaměstnance.

Pokud jde o odpovědnost celospolečenskou, musím říci, že se od začátku snažíme být odpovědní nejen tím, že o tom vyprávíme, ale především, že to dlouhodobě děláme v rozsahu přímo úměrnému našim možnostem. Jsme aktivní v oblasti společenského života, spolupracujeme s městy a obcemi, s krajem, jsme členy poradních orgánů a odborných komisí.

Sponzorsky podporujeme již víc než 20 let školství, zdravotnictví, sport a kulturu. Nechceme od podpory regionu ustoupit, i když podpora je vzhledem k ekonomickému vývoji nižší než v minulých letech. Tyto aktivity vnímáme jako povinnost firmy, která v regionu působí. Využíváme jeho zdroje, proto bychom měli něco vracet.

V oblasti profesní jsme členy Hospodářské komory a pracujeme aktivně ve vrcholových pozicích profesních organizací nejen na regionální úrovni, ale i v rámci ČR nebo Evropy.

Naší nejdůležitější společenskou funkcí je odpovědnost za naše spolupracovníky a jejich rodiny.

Kolik v současnosti firma zaměstnává lidí a jak se o ně stará?

Ještě v roce 2008 jsme měli kolem 250 lidí a dokonce jsme se potýkali s nedostatkem zaměstnanců. S tím, jak se situace na trzích ve stavebnictví zhoršuje, klesl i počet zaměstnanců. Nyní máme 155 zaměstnanců. Snižování počtu bylo v několika vlnách a vždy jsme se snažili, aby to co nejméně bolelo. Současný kolektiv se snažíme stabilizovat. Lidem nabízíme různé bonusy. Z hlavních je to například příspěvek na penzijní připojištění, příspěvek na stravování, týden dovolené navíc. Máme sociální fond, zvýšili jsme letos mzdové tarify a udrželi úroveň variabilní složky. Plat je výrazně nad krajským průměrem, pohybuje se kolem 25 000.