Kreativita obohacuje život. Trénovat ji je důležité jak u dospělých, tak u dětí

Ač se o ní dnes a denně mluví, ve všeobecném povědomí je kreativita stále spojena s uměním, resp. s jakýmkoli tvořením. Asi také proto, že se překládá jako tvořivost. Jenže to je dost zavádějící. Jednak je tento pojem mnohem širší, jednak každé tvoření nemusí být kreativní.

Tajemství parfémů. Lze v nich najít opravdová překvapení, jako střelný prach

Pokud totiž upleteme svetr přesně podle rozpisu nebo složíme origami podle detailního postupu, samozřejmě je to fajn aktivita, která nás v mnoha ohledech rozvíjí a obohacuje, ale nic moc kreativního na tom není. Prostě jen děláme věc podle instrukcí, nic nového do ní nepřinášíme. Na druhou stranu můžeme kreativně vařit, oblékat se nebo klidně i uklízet. Jde o nápad, fantazii, hledání nové cesty…

Musíme ji trénovat. Jako svaly

„Kreativita se nevztahuje jenom k uměleckému nadání, je to zásadní životní dovednost. Vnímám to jako nový pohled na problém. Kreativita a originalita jsou dvě sestry, které jdou ruku v ruce a ke své práci je potřebuje úplně každý, ať už jste na volné noze, manažer nebo máma na plný úvazek,“ formuluje svůj pohled Ing. arch. Ivana Buttry, DiS., která v individuálním kurzu Cesta kreativity pomáhá zájemcům rozhýbat myšlení tím správným směrem a dostat z podvědomí více nápadů.

Ač si totiž myslíme, že my prostě kreativní nejsme a nejde s tím nic udělat, není tomu tak. „S oblibou říkám, že kreativita je jako sval. Je třeba ji dennodenně používat a trénovat. Jen tak máme jistotu, že bude správně fungovat. Máme ji všichni vrozenou, děti jsou v tomto ohledu mistři. Jen my dospělí na její kouzlo bohužel často zapomínáme. Ale určitě to není nevratné,“ je přesvědčena žena, která vystudovala zahradní architekturu a nyní se také realizuje v oblasti filmového umění.

Ve zralém věku je potřeba se líčit jinak. Jakou vybrat rtěnku, jaký make-up?

Podobně hovoří Mgr. Dana Popelka, zakladatelka Ateliéru Kreativní malování, v němž rozvíjí kreativitu, individualitu a fantazii dětí a kterým za osm let fungování prošly už stovky capartů. Její koncept, který stojí na psychologických a pedagogických znalostech, oceňují nejen rodiče, díky jejichž zájmu se firma neustále rozrůstá, ale také odborná veřejnost u nás i v zahraničí.

„Kreativitu lze zjednodušeně definovat jako komplexní schopnost, někdy se používá pojem multischopnost. A každou schopnost je možné trénovat a rozvíjet,“ říká s tím, že samozřejmě každý člověk vstupuje do života s rozmanitými duševními předpoklady. A tyto schopnosti musejí být hned od útlého věku probouzeny a podporovány, aby nám nevyprchaly, nezakrněly a měly dostatek prostoru, abychom je mohli uplatňovat.

Zároveň upozorňuje na skutečnost, že ona komplexnost kreativity spočívá v tom, že nestačí mít jen fantazii a nápady. „Pokud nebudeme rozvíjet i oblasti jako vnitřní motivaci, sebedůvěru a svědomitost, nikdy z toho gauče nevstaneme a nepůjdeme svůj nápad zrealizovat. Musíme v sobě budovat přirozenou nespokojenost se statem quo. Stejně důležitý je také rozvoj schopnosti učit se, pozorovat a vnímat svět kolem sebe.“

Nikoli ztřeštěné, ale použitelné

Také Dana Popelka vnímá fakt, že kreativita je špatně chápána. „Díky tomu, že jedním z hlavních rysů kreativity je originalita, si spousta lidí myslí, že právě oni nejsou kreativní. Protože mají strach, že oni nejsou ti umělci s neotřelými nápady a že oni by nedokázali stvořit něco originálního, ztřeštěného.“ Jak ale vysvětluje, kreativní neznamená originální, bláznivé, nýbrž originální a použitelné, smysluplné.

Herečka Petra Hřebíčková: Člověk si někdy umí v hlavě udělat pěkně nepěkně

„Mohu postavit originální dům, ale když se v něm nebude dát žít, bude k ničemu. Pokrok ve vědě, v technologiích, umění a dalších oblastech stojí právě na kreativitě. Originalita, která vnáší do dané oblasti přínos, řeší problém nově. Spojují se známé poznatky s novými, známé věci se dávají do nového kontextu, používáme věci neobvyklým způsobem.“

A přesně na tom je postaven její koncept Kreativního malování. V hodinách dostanou děti poměrně těžké téma, které musejí samy uchopit a ztvárnit. Například uslyší zadání: motýl všeho, co nás zahřeje – a lektorka se malých umělců ptá, co dělají, když je jim zima, co je horké a co naopak studené a proč atd. Děti chrlí jeden nápad za druhým, vyberou si výtvarné prostředky podle vlastního vkusu a začnou svou vizi zhmotňovat. A pod jejich rukama vznikají neotřelá díla – motýl třeba dostane hlavu pojednanou jako trampolína, protože když na ní skáčeme, je nám rychle tepleji, jedno křídlo je z lávy, druhé z ohně, další dvě jsou sprchy, z nichž teče horká voda… O všem děti diskutují a na závěr musejí svůj výtvor před ostatními prezentovat.

Lektorka klade doplňující dotazy a fantazie jede na 100 procent. Rodiče, kteří pak přijdou malíře vyzvednout, nestačí žasnout, kde se ty nápady v hlavě jejich potomka vzaly. A dumají, jestlipak by je oni sami taky dostali…

Mamahotelů v Česku ubývá. Můžou za to levnější nájmy

„Čím dříve se dávají dětem podněty k rozvoji kreativity, tím lépe,“ odpovídá Dana Popelka na otázku, kdy je nejlepší začít. Její kurzy mohou navštěvovat už dvouletí caparti s rodiči, od tří let tvoří děti samy. „Stejně tak je potřeba dávat pozor, aby kreativita nebyla ušlapována. Aby v dětech byla podporována samostatnost, chtivost poznávat nové, nechávat je řešit problémy, dávat jim příležitost, aby učení se novým věcem probíhalo aktivně a celostně, jako proces, a aby tomuto procesu byly přítomny smyslové zkušenosti a emoce,“ podotýká.

Jde o životní postoj

Jak ale na to? Jak vychovat malého kreativce? „Na to neexistuje žádný konkrétní instantní návod. Bylo by to krásné, kdybychom měli mapu, jak dojít k maximálnímu rozvoji kreativity. Ta ale neexistuje,“ usmívá se Dana Popelka, ovšem zároveň uklidňuje, že již máme o kreativitě dostatek poznatků, ze kterých lze sestavit doporučení, jak jednat, abychom ji podporovali a nezadupávali ji. „Obecně lze říct, že nejde o jednorázový projekt, určitou činnost, ale spíš životní postoj.“

Co můžeme udělat poměrně jednoduše, je správný výběr hraček. Psychologové již delší dobu upozorňují, že současné děti jsou jimi zahlceny a že ty moderní nejsou vždy nejvhodnější. „Často dokonalé, vychytané hračky, které umí vše, potírají potřebu kreativity. Někdy s vařečkami dítě vymyslí mnohem zajímavější a zábavnější činnost, než s dokonalým robotem,“ říká Dana Popelka. A americká psycholožka Roberta Golinkoffová z University of Delaware k současnému trhu s hračkami otevřeně tvrdí: „Výrobci využívají obavy rodičů, aby se jejich potomci správně vyvíjeli, a vnucují jim elektronické vzdělávací hračky. Děti by ale měly mít v podstatě rekvizity pro hraní, hračky by měly probouzet představivost.“

Z ramínka na šaty chci být dáma, říká břeclavská finalistka modelingové Miss

Další z možných chyb, kterých se jako rodiče dopouštíme, je, že dítěti do tvorby zasahujeme. Mnohdy tak, že jeho kreativitu naprosto pošlapáváme – šmarjá, proč kreslíš hrušku černou, musí být zelená, ne? A co ten sněhulák – dokresli mu ještě jednu kouli, nemůže mít jen dvě, copak neumíš počítat do tří?! Namísto toho bychom se měli kreslíře ptát – proč jsi použil černou pastelku? A třeba by se nám dostalo odpovědi – protože je shnilá. A o sněhulákovi bychom se dozvěděli, že už se blíží jaro a on postupně roztává… Dalšími otázkami můžeme téma rozvíjet (více tipů – viz rámeček Jak povzbuzovat kreativitu u dětí).

Se vstupem do školy to jde z kopce

Tzv. magickým obdobím kreativity je věk do šesti let. Pak nastupuje škola a ta s ní většinou dost zamává. „Existuje velmi mnoho tezí, ale i studií, které ukazují, že se kreativita až dramaticky snižuje při školní docházce. Představte si, že do mateřské školy vstupují děti s kreativním potenciálem mezi 90 a 98 procenty, na základní škole se pohybujeme kolem 50 procent a na vysoké se dostaneme zhruba na 25 procent!“ líčí Dana Popelka, která se v tématu kreativity a jejího rozvoje neustále vzdělává. „Kreativitě škodí mechanické biflování, testy formou zatrhávání písmen u správné odpovědi. Odpojení vzájemnosti předmětů. Chybí provázanost, hledání souvislostí, navázání na to, že když se naučím konkrétní věc o něčem, mohu ji využít jinde. Proto je důležité kreativní myšlení podporovat u dětí i během školní docházky,“ upozorňuje.

Letní kosmetický kufřík pro každou ženu: co vše si nezapomenout na dovolenou?

Za problém klasického školství považuje také skutečnost, že chyba je trestána špatnou známkou. „Často již děti na prvním stupni popisují svůj pocit, že paní učitelka nebo pan učitel čekají, až udělají chybu. Cítí, že se je snaží někdo nachytat. Popisují i pocit, že druhou stranu nezajímá, co umí. Naše školství je postaveno zejména na negativní motivaci,“ shrnuje své přesvědčení s tím, že pro rozvoj sebedůvěry dětí, jejich svědomitosti a vnitřní motivace je důležitý postoj, že chyba není setrvalý stav, že je součástí jakékoli činnosti a že se dá překonat…

Co třeba tanec v tramvaji?

Otázka je, na kolika procentech kreativního potenciálu jsme po x letech v zaměstnání, po uši zabředlí v každodenní rutině a kolotoči mezi prací a domácností. A co s tím? „Je dobré začít od malých krůčků, nějaký způsobem vybočit z daného zaběhnutého schématu. Na začátek stačí, když si třeba vyčistíte zuby druhou rukou, než jste zvyklí. Sérií drobných minicvičení dokážeme našim klientům ‚znovuotevřít‘ jejich kreativní myšlení,“ dává návod Ivana Buttry. Výsledkem by podle jejích slov měl být tvořivý člověk, který je otevřený, vnímavý a libuje se v nových přístupech, člověk, který rád experimentuje a překračuje hranice konvencí. „Každý, kdo chce vystoupit z šedi a chce odlišit sebe nebo své podnikání, by měl na sobě neustále pracovat.“

Dana Popelka doplňuje, že je dobré najít si činnosti, které považujeme za smysluplné a zábavné. „To je první krok pro to, abychom dokázali vystoupit z komfortní zóny a mohli tak začít svou kreativitu znovu probouzet. Dobré je začínat s maličkostmi, třeba doma přestěhujte nábytek, navštěvujte nová místa.“ Tím se z nás sice nestane kreativní malíř či vědec s převratnými objevy, ale pomůže nám to nastartovat motor. „Důležité je najít odvahu odtrhnout se od zajetého způsobu myšlení, které je pro nás vlastně pohodlné. Kreativní lidé nehledají pohodlí,“ zdůrazňuje a vrací se k tomu, jak rozvíjet kreativitu u potomků.

Nalíčit ženu od základu je jako postavit dům, říká mladá vizážistka z Liberce

„Je potřeba mít na paměti, že rodiče jsou vzorem pro své dítě, jak jednají, jak žijí. Jako děti máme výhodu, že nepřemýšlíme, co našemu nápadu řekne okolí. Mám chuť postavit bláznivý bunkr, postavím si ho, mám chuť si zatančit v tramvaji, tak si zatančím. Dospělý je už zapleten do struktur společnosti a do různých rolí, které ho často v jeho kreativitě omezují,“ vystihuje častou příčinu naší zakrnělé kreativity. „Máme v sobě kontrolku, co tomu řeknou ostatní, co si o mně budou myslet. Věnujeme tomu spoustu energie. A děti to vnímají a postupně budou takové jednání přijímat za vlastní. A pak se v dospělosti budou snažit najít způsoby, jak tu svou utlumenou kreativitu probudit,“ směje se Dana Popelka.