Podle dat Českého statistického úřadu se zvyšuje podíl dětí na domácím vzdělávání na prvním i druhém stupni základních škol. Přesto v celkovém počtu dětí tvoří stále minoritu. Dostat své dítě na domácí vzdělávání je dnes snazší. Domškoláky přijímá více škol a školek. A existují i takové, které se na domškoláky přímo zaměřují. Doma se vzdělávají také děti Natálie a Pavlíny.

Natálie: Na děti mluvím několika jazyky

„Domácí vzdělávání mi bylo vždy sympatické. Líbilo se mi, že bych byla součástí toho, jak děti poznávají svět a že bychom mohli žít svobodným životem,“ vysvětluje maminka prvňáka a předškolačky na domácím vzdělávání, Natálie Jahodová.

Ona sama vyučuje cizí jazyky, pracuje plně online. Mluví anglicky, francouzsky i španělsky. Domácí vzdělávání jí umožňuje předávat jazyky i dětem.

Na rozdíl od skutečné školy je pro ně každý den jiný. „Jsme rodina sov. Děti vstávají až po desáté a jsou s námi dlouho vzhůru,“ popisuje Natálie.

Na výuku má Honzík tolik času, kolik potřebuje:

Dopoledne je čeká snídaně, procházka nebo hřiště. „Někdy tam jdeme s dalšími kamarády domškoláky. Pak máme oběd a po oběde jdou děti do kroužků. Učíme se ve večerních hodinách, to mají děti hodně energie,“ vysvětluje Natálie, která by děti ráda vzdělávala sama dokud budou na základní škole.


Nahrává se anketa ...

Pár obligátních stran z učebnice

Samotná příprava do školy domškolákům příliš času nezabere. Rodiče zvládnou probíranou látku v individuálním vzdělávání mnohem rychleji. Mají tak prostor se více věnovat sportu, jazykům, projektům a vzdělávání, na které by ve škole naopak čas nebyl.

Domácí vzdělávání umožnilo Natálii strávit měsíc s dětmi v zahraničí:

„Jsem líný rodič, tak většinou školní příprava u nás obnáší to, že uděláme pár obligátních stránek v učebnici a máme pak klid. Já hodně děti učím tím, že na ně mluvím třemi cizími jazyky. Učíme se životem, povídáme si, čteme, sledujeme dokumenty,“ vyjmenovává Natálie.

Předsudky v rodině i širším okolí

Přestože domškoláků už je mnohem více, než před lety, i dnes se setkávají jejich rodiny s předsudky.

„Babičkám je hodně trnem v oku naše pozdní vstávání. Často slyšíme skeptické průpovídky. Nicméně nám to tak vyhovuje a to je nejdůležitější. Naučili jsme se to nevnímat, popisuje Natálie Jahodová, která rodinnou cestu domácím vzdělávání dokumentuje také na sociálních sítích.

Malý Kubík od narození bojuje s tuberózní sklerozou:

Také Pavlína, která své děti vzdělává sama už od roku 2018 vzpomíná, jak náročné to ze začátku bylo. „Byli jsme za exoty, ani rodina to nechápala. Spousta předsudků, nedůvěra, že se něco naučí, že budou asociálové,“ popisuje.

Pavlína: Běžný den u nás neexistuje

Pavlína sama vyučuje dva syny. Matěj je v páté třídě a mladší Kuba ve třetí. Oba kluci se závodně věnují sportům. O domácím vzdělávání začala přemýšlet kvůli špatné zkušenosti se školkou.

I takto vypadá práce domškoláka:

„Měli jsme problém s paní učitelkou a vlastně i velmi neochotnou ředitelkou,“ vysvětluje. Oba chlapci mají diagnostikovanou poruchu pozornosti. Pavlína tak může výuku i celý den upravit jejich potřebám. „Každý den máme jiný. Podle toho, jak dlouho spíme, jaké je počasí, jakou máme náladu, kolik mám práce, jestli někam jedeme nebo mají závody,“ podotýká Pavlína.

S dětmi do muzea? Tady se nudit nebudete:

Podle Pavlíny není domácí vzdělávání pro každého. „Člověk musí být pevně rozhodnutý, že to chce. Musí chápat, že je vlastně s dětmi na plný úvazek,“ upozorňuje máma dvou školáků, Pavlína.

Ji samotnou domácí vzdělávání baví a naplňuje. „Nejtěžší je pro mě se přinutit dělat učivo, o kterém vím, že jim vlastně k ničemu není,“ uzavírá Pavlína.