Helena Růžičková založila svůj komický typ na fyzické rozložitosti. Ale smích nebudila jen svým vzezřením, ten se často rodil – po vzoru slavných komických dvojic – z kontrastu s partnerem: Ludva Homolka je sice stejně vysoký, ale proti ní směšně hubený, manžel Škopek (Slunce, seno…) je zakulacený, ovšem o dost menší; stejně tak je proti ní přímo titěrný Stanislav Zindulka v seriálu Vlak dětství a naděje.

Premiéroví diváci hořké komedie Ecce homo Homolka (1969) byli překvapeni, s jakou grácií a elegancí tančí robustní Heduš na lesním paloučku. Tehdy jen málokdo věděl, že herečku školila již od čtyř roků primabalerína Helena Štěpánková.

Malá tanečnice účinkovala jako členka baletního sboru v inscenacích Národního divadla Z pohádky do pohádky a Pohádce o Honzovi. Maminka ji zavedla i do Německého divadla, kde tančila v baletu Ptáčník. Rodiče dbali, aby jejich jediné dítě bylo zdatné a společensky na výši: proto nejen závodně plavala a lyžovala, ale také se učila hrát na klavír a chodila na hodiny angličtiny.

Trnitá cesta za snem a osudová nabídka

Být z dobré rodiny se však v padesátých letech nevyplácelo, proto Helena Málková, jak se za svobodna jmenovala, nemohla po maturitě na Vyšší zdravotnické škole studovat medicínu. Pracovala v zubní laboratoři a každý den dojížděla z Prahy do Mladé Boleslavi, kde v místním divadle působila jako choreografka. Když se marně ucházela o herecké angažmá v příbramském divadle, vzala alespoň místo pomocného osvětlovače a kulisáka. Okázale byla zařazena do kolonky „jevištního technika“. To už byla vdaná a měla malého syna.

Několikrát se pokoušela o přijetí na DAMU – marně. Jednou vadily její údajně „šavlovité“ nohy, pak zase zkušební komise shledala její hlasivky nedomykavými. Tak se rozhodla, že bude filmovou herečkou.

Netrápila se, že její role byly až příliš epizodní: družstevnice, prodavačka, dělnice, masérka, žena ve stáji, tlustá žena. Jednu filmovou výpravu podnikla společně se svým manželem Jiřím Růžičkou, který zanechal herectví a stal se pomocným režisérem v barrandovském filmovém studiu: ve filmu Nevěra (1956), lživě zobrazujícím poválečné události v Baťově firmě, představovali dvojici diváků na leteckém dni. A když filmaři potřebovali do filmu Bomba (1957) několikatýdenní dítě, přinesla svého syna. Za odměnu si zahrála pacientku evakuované nemocnice.

Heleně Růžičkové se pokorné přijímání epizodních rolí vyplatilo. V přestávce natáčení hromadné bitky v parodii na bondovky (u nás ovšem tehdy neznámé) Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967) oslovil výřečnou a pořád  se smějící představitelku jedné z barových dam Jan Kačer. Hrál roli titulního agenta a nabídl Heleně Růžičkové osudovou životní šanci: roli hejtmanky v inscenaci Gogolova Revizora, kterou připravoval jako režisér pro Činoherní klub.

Je obdivuhodné, jak dokázala neškolená herečka bez předchozí jevištní praxe hned napoprvé stvořit postavu, která se stala jednou z dominant představení. Hřmotná a rozkošnická matróna zaplnila celé jeviště, a jakmile se zmocnila možného ukojitele své trvalé touhy, usmýkala ho ve své široce rozevřené náruči.

Obraz lásky jakožto nerovného zápasu, v němž se partner stával drcenou obětí, nabýval zvláště tragikomických dimenzí, když vystoupil pohostinsky v roli hejtmančina partnera, falešného revizora Chlestakova, útlý ruský herec Oleg Tabakov. Herečka nebavila diváky toliko vnější komikou; dokázala svou hrdinku zobrazit jako nešťastnou a zklamanou ženu.

Jak se zrodila filmová hvězda

Mezi nadšené diváky pražského Činoheráku patřil i filmový tvůrce Jaroslav Papoušek. Nejprve vyzkoušel herečku v Nejkrásnějším věku (1968), o rok později už neváhal svěřit jí velkou roli Heduš ve svém druhém filmu, nazvaném Ecce homo Homolka. Režisér dotváří obraz bizarního mikrosvěta typické české rodiny do trilogie, když natočí ještě filmy Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a tobolka (1972).

Také Heduš je mnohoznačnější postavou: budí posměch, ale i soucit. Její bodrost a prostořekost nejsou pouze sympatické, tato žena dokáže být – díky své duševní prázdnotě – i zlá. Jaroslav Papoušek prohlásil: „Helena dokázala zobrazit charakter, který byl lidem srozumitelný, bez toho, že by zbytečnou stylizací vnucovala své představy. Ona opravdu hrála jednoho člena rodiny jako jednoho z nás.“

Ženu zdánlivě obdobného charakteru představovala Helena Růžičková v jiné trilogii, kterou tvoří veselohry Slunce, seno, jahody (1983), Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991). Rozdíl mezi oběma hrdinkami je však v tom, že venkovanka Škopková je pouze vnějškově komická: křičí, rozčiluje se, nadává a fackuje, ale chybí jí hlubší lidská podstata.

Herečku proslavily i role paní Stubové ve fantastické komedii „Pane, vy jste vdova!“ (1970) a čarodějnice v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987).

Hvězdná na divadle i zakázaná

Po divadelním úspěchu Revizora byla Helena Růžičková angažována do Divadla Na Zábradlí, kde excelovala v Ostrovského inscenaci Les. Hrdinku, statkářku Annu Gurmiňskou, zobrazila ve dvou podobách: jako zlou ženu nenávidící lidi, náhle však proměněnou, protože zamilovanou. V roce 1973 však musela divadlo opustit a zapovězeno jí bylo i Filmové studio Barrandov: postavu paní vodnice Matyldy Wassermannové z komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), třebaže jí byla napsána autory „na tělo“, hrála místo ní Míla Myslíková.

Po odvolání nikdy nezdůvodněného zákazu se věnuje již pouze filmovému herectví. Když natáčí Dean Reed, americký zpěvák žijící v NDR, nepovedenou westernovou parodii Zpívej, kovboji! (1981), obsazuje Helenu Růžičkovou a Jiřího do rolí šerifské dvojice. Oba si nejen zahráli hlavní role, ale jsou též autory možná až příliš lidové veselohry Trhala fialky dynamitem (1992), vyprávějící o dvojici, která si zřídí soukromou cestovku. To byl ještě trapnější pokles…

O svých nesporných hereckých kvalitách ještě Helena Růžičková přesvědčila v seriálu Přítelkyně z domu smutku (1993). Vězeňkyně Helga je ženou odvrácenou od zářivých životních projevů a hodnot. Však herečka dlouho váhala, než přijala nabídku ztotožnit se s postavou jejímu naturelu tak cizí.

Další skvělé příběhy najdete v časopise TV Mini