V knize jste až drsně otevřený, když vyprávíte o svém otci, o přátelích a známých…
Jsem stejně drsný i k sobě, je to vyvážené. Já to neumím jinak. Ostatně většina historek je pikantních až tehdy, když se napíšou otevřeně. Co se týče otce, jsem k němu ještě docela laskavý. On byl dobrým tátou v šedesátých letech, když jsem byl malý. V sedmdesátých letech se z něj stal „fotr“. Nebral vážně mé životní směřování. Přestože byl proti režimu, v rodině vytvořil jakousi vnitřní totalitu. Vděčný mu ale jsem za vzdělání. Vážím si ho jako skvělého myslitele, ne jako otce.

Na první cesty jste se vydal ze vzdoru proti němu?
A taky proti režimu. Mladý člověk byl v osmdesátých letech v podřízené roli. Byl pod tlakem rodiny, školy, zřízení. Nemohl si vybírat vlastní cestu, nemohl si pořídit ani byt. Trampské vandry a později cesty byly pro mě osvobozením. Tam jejich pravidla neplatila. Mohl jsem normálně dýchat.

Zpěvačka Helena Vondráčková
Helena Vondráčková: Nostalgii nepodléhám, hledím dopředu

Popisujete své cesty do Rumunska. Zažíval jste pocit svobody v diktatuře, která byla nesrovnatelně krutější než režim v Československu?
Ceausescova diktatura byla děsivá, ale nedosáhla do horských vesnic. Tam zůstala jen bída. Zakonzervoval se tam životní styl až snad z dob Rakouska-Uherska. Mělo to romantický nádech. Zažíval jsem tam samá pozitivní překvapení, lidi byli přátelští a pohostinní. Mimochodem máme tendenci se nad současným Rumunskem ušklíbat. Když ale například vezmete překlady do cizích jazyků, rumunští autoři nad námi vedou rozdílem třídy. Rumunské filmy jsou oceňovány na festivalech. Po světě žijí tři miliony rumunských emigrantů. Podporují svou zemi. Jsou trochu jiní než ti čeští, kteří si jedou většinou svou vlastní kariéru.

Do rumunských hor se v osmdesátých letech vypravily tisíce mladých Čechů a Slováků. Vy jste ale podle všeho vyloženě zkoušel, co vydržíte.
Do jisté míry ano. Vzpomínám si, že Václav Havel o sobě napsal, že nebyl odvážný, ale něco ho k odporu proti režimu nutilo. Mě zase něco nutilo opouštět svou komfortní zónu… Překonávat hranice, vystavovat se náročným podmínkám. O to raději jsem se pak vracel do pohodlného života, kde je teplo, sucho a dost jídla.

Popisujete sugestivně tři příhody, kdy vám šlo na cestách o život. Pamatujete si své pocity?
Ono vám ani nestihne dojít, že jde o život. Děje se to rychleji než myšlenky. Člověk prostě jen reaguje. To, že mohlo být po něm, si uvědomí později. V životě musí mít každý kus štěstí. Třeba dvacetiletí kluci, aby se nevybourali. Já jsem si štěstí vybral na horách. Naposledy mi šlo o život, když jsem se svezl v lavině. Od té doby jsem přehodnotil priority a riskoval míň.

Na retro oslavách MDŽ zazpíval v Mikulášovicích Standa Hložek
Standa Hložek: Uplynulé měsíce? To byla beznaděj, trpěl jsem

Vaše sugestivní kniha Pátý rozměr je inspirovaná pustinou argentinských hor a plání…
Bylo to spíš naopak: Román o tom, že svět je jiný, než jak ho obvykle vnímáme, jsem měl v hlavě. Potřeboval jsem jen najít kulisy. Hledal jsem je v Argentině. Hledání samo se však stalo příběhem. Přežít civilizaci není klasický cestopis. Zvu čtenáře do svého vnitřního světa, aby tam našel ten svůj.

Riskantní výstupy na horách, měsíce odloučení v pustině, maratonské běhy na lyžích. Co to přináší pro váš všední život?
Nemá to žádný měřitelný přínos pro všední život. Pro spisovatele však ano. Prožívám širokou škálu silných emocí. Ty se dají, obrazně řečeno, hodit na záda hrdinům mých knih. Když víte, co je strach o život nebo krajní vyčerpání, můžete to taky věrohodně popsat.

Martin Vopěnka (56)

* Je český spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel.

* Narodil se v Praze v rodině matematika a filozofa Petra Vopěnky a Heleny Vopěnkové, rozené Levčíkové. Otec trval na synově vysokoškolském vzdělání, a tak vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT. Vystudovanému oboru se však nikdy nevěnoval. Do roku 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. Je členem českého PEN klubu. V roce 2013 byl zvolen předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.