Herečka Sandra Černodrinská: Porod? Chovali se ke mně jako ke kusu dobytka

Vašemu synovi Vincentovi bude už pět let. Jak se coby maminka hodnotíte?
Jsem k sobě hodně kritická, ale hecla jsem se, že se už nebudu takhle týrat. Jsem máma jako každá jiná, někdy mi to jde líp, jindy hůř. S Vincentem se každý den učím být o něco lepší. Ale jsem především člověk, a ten někdy chybuje.

Co je podle vás pro ženu na mateřství nejtěžší a naopak nejkrásnější?
Jako nejtěžší vnímám pocit zodpovědnosti. Odteď až do smrti. A nejkrásnější jsou ty oči ráno, které vás bezmezně milují, a ty tlusté prstíky, kterými vás vaše dítě pohladí.

Aneta Vignerová se rozpovídala o mateřství: Bylo pro mě hodně náročné

Jaký byl pro vás jako mámu nejzvláštnější okamžik?
Pamatuju si moment, kdy bylo Vinckovi asi šest měsíců a podíval se na mne tak, jako by mě znal tisíc let. V jeho očích byla zvláštní hloubka a takové nepopsatelné moudro. Až mě to trochu vylekalo. Ale dodnes to považuji za něco kouzelného, co se mezi námi stalo.

Máte se synem rituály? Něco, bez čeho by váš společný den nebyl „ono“?
Každý den máme kvůli mé práci trochu jiný, ale bez čeho se ráno neobejdeme, je mazlení s naším pejskem. Vždycky po probuzení alespoň patnáct minut. Lepší terapii neznám.

Hrajete ve velmi neotřelé hře z prostředí porodnice. Co vás na ní už při čtení scénáře zaujalo?
Nadchl mě humor, který prostupuje celou hrou. Zároveň je v něčem velmi křehká a sentimentální. Zobrazuje realitu bez příkras, ale znásobenou tím, že se děj odehrává v porodnici. To je přece místo, kde se najednou shlukne celý vesmír.

Po hře režijně sáhl Ondřej Sokol, který je sám otcem. Myslíte, že by hra zaujala režiséra, který otcem není?
Myslím, že ano, protože je tam i spousta jiných rovin. Zároveň by ale dobrý režisér neměl vycházet jen ze svých zkušeností, to by se toho pak tvořilo velmi málo. Určitě nám ale Ondrovy zkušenosti pomáhaly. On je velmi empatický a rozumný režisér a vždy u něj jde o nějaký dialog s hercem.

Umíte si představit rozdíl mezi tím, když hru hrajete jako matka, a tím, kdybyste ji hrála jako bezdětná? Bylo by tam zřejmé zásadní nepochopení některých částí, odlišný pohled na věc?
Na tuhle otázku neznám odpověď, možná by se mi role zkoušela hůř, možná bych ji hrála jinak. Ale Bůh ví. Já se hlavně soustředila na to, abych hrála někoho, kdo nejsem já. A najít takovou postavu, aby byla přesto přesvědčivá, je někdy těžké. Pak je ale jedno, jestli jste matka, nebo ne. Při zkoušení jsem si dokonce přesně vybavila, jak bylo mé těhotenské břicho obří a těžké. Jak jsem kolikrát neprošla mezi auty a zašprajcla se tam, protože jsem si neuvědomila, jak velká jsem. To mi ale při tvorbě moc nepomohlo… (smích). Samozřejmě jsem si vzpomněla i na momenty z porodnice.

Na které, a jaké byly?
Rodila jsem v Praze-Podolí a musím říct, že na porod nemám hezké vzpomínky. Měla jsem komplikace a na oddělení šestinedělí se ke mně, až na dvě sestry a doktorku, všichni chovali jako ke kusu dobytka. Na předporodním to byl úplně jiný příběh, jenže tam jste ještě „celá“. Chápu, že je to strašně těžká práce pro všechen personál, ale trocha empatie by některým sestrám neuškodila. Čerstvé matky jsou totiž křehké.

Andrea Verešová o dceři Vanesse: Pomalu si zvykám, že mi odejde do zahraničí

Byl váš partner u porodu?
Rodila jsem císařským řezem v celkové narkóze, takže můj teď už bývalý partner byl z nás dvou první, kdo malého viděl a choval.

Máte pochopení pro muže, kteří u porodu být nechtějí?
Co se týká mužů u porodu… naprosto chápu každé individuální rozhodnutí. Záleží, jak se ti dva domluví. Jsou muži, kteří zvládnou pohled na krev, pachy okolo a podobně, a pak ti, kteří by omdleli a byli by tam ve finále k ničemu.

Ve hře Babyboom se sešly různé charaktery postav. Chováte se v „divadelní“ porodnici podobně, jako tomu bylo v reálu?
S postavou Katky se neshodujeme téměř v ničem! V porodnici jsem sice jednou zakřičela: „Ať už to ze mě vyndají!“, ale doufám, že jinak k sobě máme s Katkou daleko (smích).

Syn Sandry ČernodrinskéZdroj: se souhlasem Sandry Černodrinské

Co vás na partnerství a rodičovství, což jsou hlavní témata hry, fascinuje?
Kolik podob mohou mít. Jde o bezednou studnici inspirace, která je všude kolem.

Udělalo z vás mateřství lepší herečku?
Těžko říct. Myslím, že mám jasný smysl života, a proto víc stojím nohama pevně na zemi. Zbylo mi daleko méně času na prožívání sebe samé. Často nemám ani prostor řešit nepodstatné drobné věci. Navíc musím říct, že láska, kterou mi Vinc dává, je tak neuvěřitelně krásná, že když je mi nejhůř, vzpomenu si na něj a veškeré chmury odplynou.

Těhotenství je často označováno jako nejkrásnější období v životě ženy. Ono ale není jen krásné a líbivé… Je občas nutné ideální kulisy dokonalého světa přestavět a ukázat i horší stránky? Mimochodem, je vám příjemné, když se skrze role v divadle pohybujete klidně až na samé hraně?
Určitě. Čím ostřejší hrana, tím líp. Mám pocit, že je trochu fenoménem dnešní doby… sám si přetvářet realitu pomocí filtrů a pak jí vystavovat na odiv. Já jdu radši na dřeň. Ryzí lidskost je mi bližší.

Neděsíte touto hrou budoucí matky? Neodrazujete ty nerozhodnuté?
Spíš pak budou moci být v porodnici klidnější. Pokud tedy nenarazí na podobně šílená individua, jako jsou v naší hře (smích).