Když vědci chytili tohoto 3,7 metru dlouhého žraločího krasavce v roce 2019 poprvé, nacházel se právě u ostrova West Ironbound nedaleko Lunenburgu v Novém Skotsku. Podle místa svého odchytu dostal přezdívku „Ironbound“ a do dalšího života v mořích byl vybaven drobným neškodným zařízením Spot tag, připevněným ke hřbetní ploutvi.

Toto zařízení přenáší polohu žraloka do satelitního systému GPS, takže lze sledovat žralokovu migrační trasu. Spot tag je přitom navržen tak, aby se po několika letech od žraloka samovolně oddělil a spadl, takže by neměl zatížit rybu nadosmrti.

Na cestě za potravou

Letos koncem dubna zachytil satelit žraloka u pobřeží New Jersey, což vedlo oceánology k úvahám, kam a proč má tento mořský dravec namířeno. „Myslíme si, že sezóna páření skončila a Ironbound je na cestě na sever, aby se dostal na nějaké dobré místo s dostatkem potravy a znovu nabral síly na další rok,“ řekl CNN Bob Hueter, hlavní vědec neziskové organizace Ocearch.

Ocearch značkuje a sleduje velké bílé žraloky (Carcharodon carcharias) ve snaze lépe porozumět jejich migracím. Sledovací štítky ale zaznamenávají jejich výskyt s určitým chybovým rozpětím, takže když se žralok vynoří v dosahu satelitu GPS, může se jeho přesná poloha od zaznamenaného údaje lišit, přičemž může jít o mnohametrovou odchylku ve směru vlevo i vpravo od označené polohy.

Umělecká rekonstrukce útoku megalodona na dvě menší velryby Eobalaenoptera
Jak ve skutečnosti vypadal megalodon? Podle vědců jde o pravěkou záhadu

„To je obrovský chybový pruh, který může představovat třeba také rozdíl mezi jednou a druhou stranou Long Islandu,“ sdělil v roce 2019 odbornému titulu Live Science George Burgess, mořský biolog a emeritní ředitel floridského programu pro výzkum žraloků ve Floridském přírodovědném muzeu.

Přestože Ironbound dosahuje hmotnosti až tisíc liber (453 kg) a délky 12,4 stopy (3,7 metru), patří podle Huetera spíše k těm menším sledovaným exemplářům, protože Ocearch sleduje i bílé žraloky dlouhé až 17,5 stopy (pět metrů) a těžké až čtyři tisíce liber (1 814 kg).

Od svého označkování uplaval Ironbound odhadem 20 921 kilometrů. Po jeho vynoření 28. dubna ho satelit zachytil ještě jednou 3. května, tentokrát mnohem dále v Atlantském oceánu východně od Filadelfie.

Neprávem pronásledovaný dravec

Žraloci bílí se stali globálně známými (a bohužel také pronásledovanými a vybíjenými) po uvedení filmu Čelisti v roce 1975, na nějž navázalo ještě několik pokračování. Už první snímek, natočený Stevenem Spielbergem, vynesl tomuto druhu pověst nelítostného lidského zabijáka, kterou další filmy ještě prohloubily.

Žralokům ale tato díla křivdí - ačkoli k útokům na člověka občas dochází, jsou vzácné a ještě navíc vyprovokované často tím, že si žralok zamění siluetu plavce či odpočívajícího surfaře za tuleně, jenž představuje jeho přirozenou kořist. „Prostě vypadáme jako jejich jídlo,“ oglosovala to před časem pro Live Science Laura Ryanová, kandidátka vědy z Macquarieské univerzity v Austrálii.

Žralok bílý
Nejasné prvenství. Vědci se dohadují, kdo je nejstarší obětí žraločího útoku

Kvůli potravě a rozmnožování migrují žraloci napříč oceány a vědci je zaznamenali v mírných a tropických oceánech po celém světě; často se objevují u pobřeží zemí, jako jsou Spojené státy americké, Austrálie a Jižní Afrika.

Podle hodnocení Mezinárodní svazu ochrany přírody z roku 2018 jsou velcí bílí žraloci náchylní k vyhynutí a jejich populace klesá. Ačkoli zatím nepatří mezi kriticky ohrožené druhy, v důsledku nadměrného rybolovu se mohou v této kategorii ocitnout.