K této jedinečné výstavě připravil městský dům kultury na zítřek od 19 hodin stejně unikátní doprovodný program, a to představení slavného pražského Studia Ypsilon Vdovou proti své vůli od Marka Twaina, s Jiřím Lábusem a Martinem Dejdarem, v originální výpravě Miroslava Meleny.

Představení se uskuteční v Městském divadle, které také tento umělec navrhl. Vstupenky jsou ještě k dispozici v Sokolovském infocentru.

Výstavu zahájí při dnešní slavnostní vernisáži autorův syn Ondřej. Množství a originalita Melenových projektů a studií, realizace divadelních interiérů doma i v zahraničí jej oprávněně řadí mezi špičkové evropské divadelní architekty. Inspiroval se dokonalými pravidly antického divadla, která poznal na své studijní cestě po klasických řeckých amfiteátrech v polovině sedmdesátých let. Zaujala ho stavba hlediště, jeho elevace, rozměrové uspořádání ve vztahu ke scéně, důraz na akustiku a hlavně síla nebeské klenby jako přirozeného stropu – nebe s jeho barevnými odstíny a miliony zářících hvězd.

Příkladem pro toto pojetí je jeho úspěšné Městské divadlo v Brně i futuristicky dramatické prostředí Primorsko Dramsko Gledaliště v Nové Gorici v Chorvatsku. Harmonicky působí prostředí divadelních sálů např. Horáckého divadla v Jihlavě nebo brněnské Reduty. V pražském Divadle Na Fidlovačce citlivě revokoval atmosféru lidového divadla, střídmost a tvarovou lapidárnost zachoval u přestavby divadla v Sokolově (1998). V Praze vytvořil dva prostory využitelné pro škálu mutací hledištního prostoru – Divadlo Archa a Společenský sál v Kongresovém centru, v Českých Budějovicích divadelní centrum Bazilika a nakonec i jeho poslední dokončená práce, sál a koncepce kulturního centra Uffo v Trutnově. Řada jeho projektů nemohla být dokončena, například válkou přerušené záměry v Jugoslávii. Další zachované modely na výstavě dosvědčují, jak vážně a hluboce se Miroslav Melena zabýval přebudováním Janáčkova divadla v Brně nebo Malého vinohradského divadla v Praze.

Pro Borise Hybnera navrhl malé pantomimické divadlo GAG, spojené s krásným a zábavným interiérem tehdy velmi populárního bluesového Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře (1990-91), pro Jiřího Suchého obě dvě divadla Semafor, komorní Karlínek v Karlíně a nový Semafor v bývalé tančírně Globus v Praze – Dejvicích ( 2008 ).

S tím souvisí i jeho pedagogická činnost. Vyučoval scénografii na pražské DAMU, brněnské JAMU, na ČVUT v Liberci vedl ateliér architektury.

Řada jeho myšlenek, zejména těch „divadelních", byla mezi divadelníky ceněna a akceptována. Hlásil se k využívání nejen těch nejmodernějších technologií, ale také nového uspořádání scény i celého divadelního prostoru na cestě od kukátkového divadla, do kterého se paradoxně zase rád a pokorně vracel.

Výstava v Sokolově bude otevřena do 22. května denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Vstup je zdarma. (tk)