Folk, rock, country, bluegrass a nespočet spokojených posluchačů a tanečníků. Tak vypadalo sobotní odpoledne a večer u kraslického Free Clubu, kde se konal v pořadí šestý ročník Festiválku na konci světa. Mezi jedenácti kapelami vystoupila i domácí Alison. Nejen o ní, ale i o tom, jak festiválek vůbec vznikl, prozradil více zpěvák, kytarista a jeden ze zakládajících členů kraslické kapely Tonda Vyšehradský.

Jak festiválek vůbec vznikl? Čí to byl nápad?
Nápad to byl naší kapelnice Áji Boháčové. Před kraslickým festiválkem bývala ve Stříbrné známá Stříbrná rosa. Poté, co její pořadatelka Martina odešla do Prahy, tak skončila. Festival měl jméno a lidé byli natěšení na podobnou muziku. Ája se tedy rozhodla zkusit něco podobného. Náš první ročník byl vlastně nultý, na zkoušku. A jelikož se líbil a přišli posluchači, pokračujeme dodnes.

Dnes zde hrají kapely z celé republiky. Má festiválek stoupající věhlas?
Určitě. Během roku nám volají kapely s tím, že by si u nás chtěly zahrát. Je jich tolik, že bohužel musíme některé odmítat. Nemáme tak velkou kapacitu. Na druhou stranu si můžeme vybírat a posluchači vidí opravdu kvalitní muziku.

A co nového v Alison? Chystáte nové album?
Natočili jsme předloni cédéčko ve studiu u Jardy Samsona Lenka. Dnes je bohužel úplně rozebraný a nechystáme dolis dalších. Ale pokud se nám podaří sehnat nějaké peníze, natočíme nové.

Přesto asi nemusejí posluchači zoufat. Prozraďte, co vám slíbil jeden z dnešních nadšených diváků?
Jednomu z dnešních posluchačů se naše muzika zřejmě líbila. Ve středu hrajeme v Chomutově a on slíbil, že z tohoto vystoupení natočí živý koncert, tak uvidíme.

Kdy chystáte další koncerty?
Naše kapelnice na měsíc odjíždí, takže nejbližší koncerty budou až koncem srpna a v září.

Kolik vystoupení stihnete za rok? Kam jezdíte?
My jsme to nikdy nepočítali, ale může jich být 60, možná 70, to je takový můj odhad. Podívali jsme se na pár nových festivalů, jako je například Samsonova rádiovka na Radyni nebo festival Rabštejnské léto, festival na hradě Hasištejně. Také jsme opět měli tu čest hrát na Skotských hrách na zámku Sychrov, což je jedna z nejlepších akcí zaměřených na skotskou muziku i kulturu u nás. Nechyběli jsme ani na Ostrovském Kodrcáku a zažili jsme spousty dalších krásných akcí.

Jak náročné je to časově? Co na to říká rodina?
Na čas je to náročné už z toho důvodu, že někteří z nás mají další hudební aktivity. Ale naštěstí díky snášenlivosti a obrovské toleranci našich partnerů se nám to daří nějak časově skloubit. A hlavně nás to zatím pořád ještě baví.

Alison čítá sedm muzikantů. Je to konečné číslo?
My se neustále rozšiřujeme, za chvíli nám nebude stačit pódium. Třeba jak jsme přišli k tahací harmonikářce Hance, která nám teď naslouchá. Naše houslistka Anička odjížděla na půlroční stáž do Dánska a my měli hrát na jedné významné akci v Praze. Žádný houslista v té době pro nás nebyl, a tak jsme tento nástroj nahradili tahací harmonikou. A už zůstala. Podobné to bylo s naší violoncellistkou. Odešel nám baskytarista a my také nemohli sehnat náhradu. Vzali jsme tedy violoncello, ale mezitím se nám podařilo sehnat dobrého baskytaristu a už zůstali oba. Dnes je nás sedm a je možné, že počet poroste do nekonečna.

Mohou se posluchači těšit na festiválek i příští rok?
Samozřejmě. Akorát se přesuneme o pár desítek metrů dál, na zahradu kulturního domu v Kraslicích. Kdo má rád podobnou muziku, ať neváhá a přijede.