Pod rouškou pandemie koronaviru umírá v Karlových Varech další symbol trýzně a utrpení lidí, kteří v celách gestapa v objektu v samotném centru lázní na ulici I. P. Pavlova kdysi čekali buď na smrt, nebo na život, který jim opět nepřinesl nic jiného než děsivé vzpomínky a psychické trauma. Bagry už se nyní činí a z objektu se stane luxusní lázeňský komplex.

„Z obrazu města Karlovy Vary mizí v současné době další významný objekt – bývalé obvodní oddělení Policie České republiky v ulici I. P. Pavlova. Přesně na výročí obsazení československého pohraničí, tak zvaných Sudet, německou třetí říší a v den udělování cen Paměti národa se v Karlových Varech odstraňuje místo hluboké paměti, které bylo spojeno s tragickým obdobím druhé světové války,“ uvedl historik architektury Lubomír Zeman.

BUDOVA JE V HAVARIJNÍM STAVU

Magistrát poukazuje na to, že budovu prodalo minulé vedení města a to současné nemohlo dělat už nic než s tím, že ji majitel nechá strhnout, souhlasit. „Statický posudek prokázal, že budova je v havarijním stavu, a proto byl vydán demoliční výměr,“ zdůraznila primátorka Andrea Pfeffer Ferklová (ANO).

Komplex těchto budov původně částečně vlastnila Policie České republiky a Karlovy Vary z něj pak získaly jednu budovu jako svůj historický majetek. Podle dřívějších slov mluvčího magistrátu Jana Kopála se Policie České republiky, která tyto objekty v roce 2016 opustila, pokoušela domy prodat nejprve samostatně. Marně. „I my jsme se objekt pokusili prodat dvakrát. Přihlásil se nám v obou případech pouze jeden jediný kupující. Konečná cena měla činit 30,3 milionu korun,“ vysvětloval tehdy mluvčí.

Ředitelství Policie ČR proto souhlasilo se směnou, kterou mu město nabídlo, a získalo objekt bývalé kožárny, do něhož se přemístilo. Celý komplex budov tak Karlovy Vary mohly k prodeji nabídnout jako celek a v roce 2016 jej zakoupila společnost IBE Properties za 30 milionů korun. Majitel ale zjistil, že byl při stavbě použitý takzvaný hlinitanový beton. „Nějakou dobu s námi jednal, jak se ke zjištěné skutečnosti postavíme,“ uvedl v roce 2017 náměstek primátora Michal Riško. Město o objekt nejevilo zájem, a tak zchátral.

HISTORIE PLNÁ TRÝZNĚ

Podle Lubomíra Zemana první plány na výstavbu objektu na tomto místě vypracoval již v roce 1911 stavitel Ludwig Stainl. „Tehdy se mělo jednat o novostavbu Muzea a úředního domu. K realizaci však nakonec nedošlo. Takřka ve stejné situaci připravil projekt pro státní policii v Karlových Varech v květnu 1934 karlovarský architekt Karl Riedel,“ upozorňuje Lubomír Zeman.

Dne 1. března 1938 bylo policejní komisařství v nové budově zprovozněno. Ovšem za sedm měsíců, po připojení pohraničí k nacistickému Německu, se do nové policejní stanice nastěhovalo gestapo. „Nacistická mašinérie přeměnila budovu ve svou úřadovnu a vyšetřovnu. Z původně provozních místností a učeben pro mužstvo ve 4. patře vybudovalo gestapo nové cely. U jednoho z vchodů byla místnost, v níž nacisté ukládali těla těch, kteří jejich vyšetřování nepřežili. Byl tady i výtah, kterým vyváželi vězně do vrchního patra k celám. Za domem by měly být údajně ve skále vytesané a zazděné chodby a obrovský komplex jeskyní, soustava dlouhých chodeb a místností, které mají sahat až po bazén hotelu Thermal. Po druhé světové válce se do objektu nastěhovaly československé bezpečnostní složky. Počátkem šedesátých let přešel celý komplex pod správu Sboru národní bezpečnosti s ředitelstvím StB v horních patrech objektu,“ vysvětluje historii komplexu Zeman.

Budova se do dnešních dnů zachovala prakticky v nezměněné podobě. V podstřešním patře jsou nacistické vězeňské cely s kompletním vybavením, uzavřené vězeňskými oplechovanými dveřmi s vyklápěcím okénkem a kukátkem. Zůstaly i originální sklopné kavalce, sklopné stolky a záchody se splachovacím systémem pomocí páky. Zůstala i výslechová místnost, jejíž součástí byla nádrž na vodu s původním vodovodním kohoutkem, kde vyšetřovatelé vodou mučili a posléze křísili vězně. Na stěnách chodeb se dochovala i masivní madla, ke kterým byli zadržení před výslechem připoutáni. „Jednalo se tedy o pietní místo mimořádné hodnoty. Navíc šlo o unikátní příklad nejčistší meziválečné moderní architektury, nemající v Karlových Varech obdoby,“ připomíná architekt.  Podle něho Vary přicházejí o další cennou stavbu modernistické architektury, a to bez ohledu na připravovaný vstup lázeňského města mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. „Bylo by nanejvýš korektní se s tak významnou památkou důstojně rozloučit a s úctou vzpomenout na oběti minulých dob dříve, než nadobro zmizí z paměti místa,“ uzavírá historik.

Paměť národů neúprosně zničena aneb Bestia Triumfans v Karlových Varech opět triumfuje

Z obrazu města Karlovy Vary mizí v současné době další významný objekt – bývalé obvodní oddělení Policie České republiky v ulici I. P. Pavlova. Přesně na výročí obsazení československého pohraničí, tzv. Sudet, německou třetí říší a v den udělování cen Paměti národa, se v Karlových Varech odstraňuje místo hluboké paměti, které bylo spojeno s tragickým obdobím druhé světové války.

První plány na výstavbu objektu na tomto místě vypracoval již v roce 1911 stavitel Ludwig Stainl. Tehdy se mělo jednat o novostavbu Muzea a úředního domu. K realizaci však nakonec nedošlo. Takřka ve stejné situaci připravil projekt pro státní policii v Karlových Varech v květnu 1934 karlovarský architekt Karl Riedel. Stavba s oblým uličním průčelím probíhala v letech 1936-1938. Dne 1. března 1938 bylo policejní komisařství v nové budově zprovozněno. Ovšem za sedm měsíců, po připojení pohraničí k nacistickému Německu, se do nové policejní stanice nastěhovalo gestapo. Nacistická mašinérie přeměnila budovu ve svou úřadovnu a vyšetřovnu. Z původně provozních místností, učeben pro mužstvo ve 4. patře, vybudovalo gestapo nové cely. Ve vyšetřovací místnosti byla vybudována i nádrž na vodu, sloužící pro mučení vězňů. U jednoho z vchodů byla místnost, v níž nacisté ukládali těla těch, kteří jejich vyšetřování nepřežili. Byl tady i výtah, kterým vyváželi vězně do vrchního patra k celám, který měl být celý i s výtahovou klecí zazděn. Za domem by měly být údajně ve skále vytesané a zazděné chodby a obrovský komplex jeskyní, soustava dlouhých chodeb a místností, které mají sahat až po bazén Hotelu Thermal. Po druhé světové válce se do objektu nastěhovaly československé bezpečnostní složky. Počátkem šedesátých let přešel celý komplex pod správu Sboru národní bezpečnosti s ředitelstvím StB v horních patrech objektu.

Budova se do dnešních dnů zachovala prakticky v nezměněné podobě. V podstřešním patře hlavního traktu se dochovaly nacistické vězeňské cely s kompletním vybavením, uzavřené vězeňskými oplechovanými dveřmi s vyklápěcím okénkem a kukátkem. Dochovaly se i originální sklopné kavalce, sklopné stolky a záchody (šlapky) se splachovacím systémem pomocí páky. Dále zde byla výslechová místnost, jejíž součástí byla velká nádrž na vodu s původním vodovodním kohoutkem, kde vyšetřovatelé vodou mučili a posléze křísili vězně, a křeslo, po kterém zbyly stopy v podlaze. U vstupu do koridorové chodby se nacházel původní hydrant v zapuštěné skříňce včetně kohoutu a napojovacího ventilu. V mezipatře mezi 1. a 2. podlažím byly další, ještě předválečné vězeňské cely předběžného zadržení, včetně dřevěných vězeňských dveří obsahujících všechny náležitosti. Na stěnách chodeb se dochovala i masivní madla, ke kterým byli zadržení před výslechem připoutáni. Jednalo se tedy o pietní místo mimořádné hodnoty. Navíc šlo o unikátní příklad nejčistší meziválečné moderní architektury s konkávně vydutým průčelím, nemající v Karlových Varech obdoby. Toto architektonické a urbanistické řešení bylo jedinečné i z hlediska stavební produkce na území celé České republiky.

Národní památkový ústav proto inicioval návrh na zapsání objektu mezi nemovité kulturní památky České republiky. V některých konstrukcích byl ale zjištěn hlinitanový cement, sloužící jako hydraulické pojivo betonových směsí, díky němuž bylo zbouráno již několik památkově hodnotných staveb. Sanace těchto konstrukcí, jak se ukázalo například v případě úspěšné záchrany nové radnice v Jablonci nad Nisou, je ale možná. Vlastník, který objekt odkoupil od Města Karlovy Vary a připravoval rekonstrukci pro byty, s návrhem nesouhlasil a Ministerstvo kultury ČR nakonec objekt mezi památky nezařadilo. Tím byly dny další existence budovy sečteny. Bez ohledu na její význam, jak pro město Karlovy Vary, tak i pro celou společnost. Připomínka nelidského mučení tisíců antifašistů za Německé říše a následné perzekuce nevhodných spoluobčanů za dob nedávno minulých, rovnající se dalším pietním místům dokládajícím nacistická zvěrstva na území bývalého Československa (jako je Terezín či Zámeček v Pardubicích) je tak v současné době již odstraňována. Paměť národů (nejen českého) na tragické chvíle v novodobých dějinách tohoto místa, tak bude naprosto zničena, pošlapána a změněna v prach. Nenávratně zničeny jsou i všechny artefakty připomínající brutalitu totalitních systémů. Nad vchodem zázrakem přežil i prvorepublikový znak Československa, který byl ve válečné době pouze překryt znakem SS – před nedávnem byl odstraněn a skončil neznámo kde.

Karlovy Vary tak přichází o další cennou stavbu modernistické architektury, jako byl klášter redemptoristů s kostelem Panny Marie ustavičné pomoci (na místě dnešního magistrátu města Karlovy Vary), areál karlovarské mlékárny (v místech supermarketu Lidl) či Plynové a sluneční lázně (Lázně VI naproti Galerii umění). Smutný osud budovy policejního komisařství ji spojuje právě s redemptoristickým kostelem, který v roce 1931 navrhl také dipl ing. Karl Riedel. Tato dominanta Dolního města, dnešní obchodně-správní části města, byla bez milosti zbourána 20. října 1984. Prošlo 36 let, doba i společenský systém se změnily, přesto je výsledek stejný. Bestia Triumfans se v Karlových Varech opět probudila a znovu zasáhla tvář města na citlivém místě. A to bez ohledu na připravovaný vstup lázeňského města mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Město pod Vřídlem tak postihla další nenahraditelná ztráta na jeho duši. I v tak nelehké době, jakou dnes prožíváme, by bylo nanejvýš korektní se s tak významnou památkou důstojně rozloučit a s úctou vzpomenout na oběti minulých dob dříve, než nadobro zmizí z paměti místa.

Mgr. Lubomír Zeman

historik architektury