Dvorky, zahrady a různá zákoutí města oživila tvorba výtvarníků, fotografů a studentů uměleckých oborů. Umění všude, kam se podíváte, i tak bychom mohli mluvit o již tradiční akci, která se konala po devatenácté.
Na Chebské dvorky zavítala i Mária Cibová (65), která si teď užívá zaslouženého důchodu. Mimo jiné pracovala 17 let jako chebská knihovnice. Teď se zabývá tím, co ji baví, a to fotografování zajímavých míst, přírody nebo zvířat. Se skromností přiznává, že není profesionál, ale její fotografie mluví za vše. Jsou jako živé, vyvolávají emoce a zaslouženě mají na Chebských dvorcích své místo.
Jakou výstavu jste si zvolila na Chebské dvorky?
Na Chebské dvorky jsem přišla s fotografiemi chebských čápů, ale i čápů focených na Slovensku. Třeba nejtěžší je zachytit, jak se čápi páří. Tam jsem si odstála hodně hodin, protože když čáp přiletí do hnízda, tak je velké umění zachytit, aby ten čáp na snímku vůbec byl. No a když jsou dva, tak to je paráda. Vypozorovala jsem, že si svá hnízda stále zvyšují. Mojí dceři na komíně přistávají čápi. Ona je nenávidí a já je miluji.
Je to pro Vás první výstava nebo jste pravidelným účastníkem, umělcem?
Letos je to patnáctý ročník, co jsem absolvovala. Považuji se za takového lepšího nadaného fotografa nebo amatéra. Nepovažuji se za profíka.
Na kolik fotografií se mohou účastníci Chebských dvorků podívat a jak se na toto umělecké veselí připravujete?
Mám tu dvanáct fotografií a vlastně to vypadá tak, že si fotím nejdříve pro sebe, potom se podělím s kamarády a třeba je vložím i na sociální stě, kde existuje stránka „Náš Cheb stokrát jinak“ a tam vkládám fotky i pro ostatní. Fotím různá témata. Ne, jenom čápy. Baví mě fotit okna. Chebská okna jsem vystavovala před dvěma lety, například s kočkou, pejskem, atd.. Také se mi líbí fotit přírodu. Teď jsem se dala na focení ptáků v letu. To mě fascinuje, když se dokáže zachytit ten let.
Co musí umělec splňovat, aby se dostal na výstavu tak známých a oblíbených Chebských dvorků?
Musí své fotografie představit na ohodnocení panu řediteli Galerie 4 Zbyňkovi Illekovi, aby se na to podíval a buď fotka projde nebo ne. Já vždy vezmu více fotek a pak mi to pan ředitel tématicky vybere. Ty fotky se opravdu hodnotí. Nemůže se na ně dostat každý, kdo chce.
Zaznamenala jste, kolik je účastníků?
Na výstavu se přihlásilo zhruba dvě stě lidí. Někteří jsou ve fotografických klubech. Většinou je okolo dvaceti dvou dvorků.
Těšila jste se na Chebské dvorky?
No, jasně, těšila jsem se. Tam člověk potká různé známé. Je to velmi příjemné a ještě když před tím byly různé koncerty, divadla, atd., tak to bylo daleko pestřejší, ale bohužel je to kvůli situaci s pandemií omezené a dostane se tam méně lidí kvůli koroně, takže je to trošku smutnější, před tím to vždy byla velká sláva.
Na Chebské dvorky se mnoho návštěvníků vrací pravidelně. Důkazem jsou i manželé Eva a Stanislav Hercigovi ze Skalné, kteří je navštěvují už téměř patnáct let. Stanislav Hercig je učitelem v důchodu a učí na Základní škole v Plesné, Eva Hercigová je učitelkou na 5. základní škole Cheb.
Co Vás přivádí na Chebské dvorky?
Je to tradiční záležitost, kterou nelze vynechat. Chebské dvorky navštěvujeme pravidelně už 15 let.
Co Vás na Chebských dvorcích baví?
Já bych řekl, že taková otevřenost a všehochuť. Tady na Šancích je to krásné. Podívejte na ty výhledy do přírody, tedy když se nevalí bouřka. Dvorky samotné mají také své kouzlo. Ten historický intravilán, respektive to prostředí, kde jsou díla vystavena jsou zajímavá a poté mě baví samozřejmě dílka, kde se autoři opakují, protože si hezky připomenete, co se Vám v minulosti líbilo. K vidění jsou samozřejmě i novinky. Co ale bohužel pozoruji je skutečnost, že kvůli kovidu je program takový skromnější, ale dvorky se konají, a to je důležité.
Jakou jste zvolili trasu?
Eva Hercigová: Jsem ušoupaná jak pětník. Já jsem dnes doslova šoupala nohama. Učím totiž tady na pětce v Chebu, takže z pětky jsem se došoupala na dopravní hřiště a nazpátek, před tím jsem se stihla i vyfotit a teď už jsme tady. Mám toho sice plný kecky, ale ten zážitek za to rozhodně stojí.