S případy, kdy zletilé děti terorizují své rodiče, se stále častěji setkávají pracovníci Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím v regionu. Oběti se na ně většinou obracejí, až když do situace zasáhne policie a násilníka vykáže z domácnosti. Dříve se obvykle rodiče zdráhají o svých problémech promluvit. Těžko se totiž vyrovnávají s tím, že jim jejich vlastní dítě ubližuje. Často se sami obviňují ze zanedbání výchovy a trápí se vnitřními výčitkami.

„Rodiče vystavení domácímu násilí hledají pomoc u nás v IC nebo na policii zpravidla až ve chvíli, kdy mají velké obavy o svůj život. Stačí, že odmítnou dát svému potomkovi další stokorunu, a on si ´kapesné´ začne vynucovat nejen slovními urážkami, ale i výhrůžkami a fyzickým násilím. Evidujeme případy, že své agresivní jednání podpoří zbraní, zejména nožem, ale i sekyrou," říká vedoucí intervenčního centra Eva Chalupníková Doležalová. Spory začínají gradovat v momentě, kdy se mladým nedostává peněz, nemají práci, jsou závislí na návykových látkách nebo hracích automatech a po svých rodičích neustále chtějí, aby jim přispívali na živobytí.

Mezi agresory je nejpočetnější věková skupina mezi 18. až 20. rokem. Výjimkou nejsou ani čtyřicátníci, kteří žijí s rodiči ve společné domácnosti. Ti jsou zpravidla rozvedení, dlouhodobě nezaměstnaní a bez vlastního bydlení.

Pracovníci intervenčního centra se ve své praxi setkávají také s násilím vůči seniorům. „Pro starého člověka je velice těžké jít někam oznámit, že ho týrá jeho vlastní syn, dcera nebo vnuk. Senioři mají často velmi omezené možnosti vyhledat pomoc, bojí se otevřeně promluvit o tom, co se jim děje, často jsou násilnickými osobami přímo ti členové rodiny, na jejichž péči jsou závislí," vysvětluje Doležalová, proč se s těmito případy odborníci na domácí násilí setkávají spíše zřídka.

Psychické či fyzické týrání se nevyhýbá ani mužům. „Bylo by špatné si myslet, že oběťmi mohou být pouze ženy. Dříve se mluvilo o tom, že umějí velice dobře manipulovat a svého partnera spíše vydírají a týrají psychicky. Dnes však z mnoha případů víme, že přistupují i k fyzickým útokům. Pro muže je hodně ponižující se s tím někomu svěřit a vyhledat odbornou pomoc. Z obavy ze ztráty svého „mužství" zůstávají se svým osudem sami a situaci neřeší," zdůrazňuje vedoucí. „Mužských klientů máme málo. Většinou chtějí vědět, jestli to, co se u nich doma děje, je normální, anebo jestli výpady ze strany jejich partnerky, manželky nebo družky mají znaky domácího násilí," dodává k dané problematice Doležalová.