Režisér Václav Vorlíček před lety zavzpomínal: „Vzpomínky mám jen dobré. Setkávali jsme se s ochotou a vstřícností,“ zdůrazňuje opakovaně režisér.

„Celá Šumava i s podhůřím je jedno krásné přírodní dílo. Ještě na podzim, kdy jsme začali film připravovat, jsme s kameramanem Illíkem a architektem Bosákem vybrali Švihov a lesní motivy vyhledávali v nejbližším okolí. Ale sněhový zával nakonec mnohé zhatil, vybraná místa se stala nedostupnými a hledali jsme znovu. Vyjeli jsme z Klatov na Železnou Rudu a z auta pozorovali. V konečné verzi to dopadlo tak, že jsme lesní motivy natočili nejdál tak dvě stě metrů od silnice,“ zavzpomínal dále režisér Vorlíček.

Ve Švihově pohádkou stále žijí a z herců vzpomínají samozřejmě nejvíc na Libuši Šafránkovou a Vladimíra Menšíka. „Na Švihově byli velice příjemní kastelánovi. Spřátelili se s herci, kterým poskytovali azyl v pauzách mezi záběry,“ podtrhuje Václav Vorlíček. A při natáčení pětiletá Pavla Břízová, jejíž sestře byly tehdy dva roky, na filmování zavzpomínala pro Deník za Švihovské. „Ohromně nás vzrušovalo. Paní Šafránkové to moc slušelo a my holčičky toužily být princeznami jako ona. Herci se nechovali jako nafoukané hvězdy, ale byli k nám milí jako postavy ve filmu, které představovali.“

Při natáčení Popelky zažili herci hodně zimy

Rozhovor s Pavlem Trávníčkem o natáčení filmu Tři oříšky pro Popelku

Vánoční svátky bez pohádky si dnes už většina z nás nedovede představit. Ta nejpopulárnější s názvem Tři oříšky pro Popelku je proslavena téměř po celém světě. Jednu z hlavních rolí – prince - si v pohádce režiséra Václava Vorlíčka zahrál herec Pavel Trávníček. Ten pro Klatovský deník zavzpomínal na natáčení.

Jak jste se dostal k této pohádce?

V době, kdy režisér Václav Vorlíček hledal prince pro svoji pohádku Tři oříšky pro Popelku, jsem studoval Janáčkovu akademii muzických umění v Brně. Byl jsem tehdy v prvém ročníku. Když listoval v hereckých seznamech, narazil na moji osobu. Pozvali mne na kamerové zkoušky a bylo to.

Jak na natáčení dnes s odstupem let vzpomínáte?

Je to takový sentiment. Vzpomínám na natáčení s radostí. Já byl na začátku své herecké kariéry. Popelka byla pro mne první velkou filmovou rolí a já najednou stál na place a kolem mne se pohybovaly samé herecké hvězdy a režisér Václav Vorlíček. Byl to krásný pocit. Natáčení to ale nebylo vůbec jednoduché. Od začátku ho doprovázely samé problémy a komplikace. Určitě nikoho z nás tenkrát nenapadlo, že by film, který točíme, mohl být jednou velkým trhákem.

Natáčelo se i na Klatovsku, ve Švihově, na Šumavě. Máte z těchto míst nějaké zážitky?

Na celou pohádku mám spousty vzpomínek , a tedy i na Švihov. Hrad byl tehdy v hodně žalostném stavu. To prostředí téměř skomíralo, ale na exteriérech, které se tam natáčely to vůbec není znát. Postavily se kulisy, občas se něco dozdobilo a bylo to. Celé natáčení komplikoval velký nedostatek sněhu, který nebyl ve Švihově, ani v Německu, kde se natáčelo na zámku Moritzburg. Nejdříve nebyl sníh, který se musel složitě dovážet. Když pak napadl, tak ho bylo tolik, že nás to mrzelo. Zažili jsme při tomto natáčení hodně zimy, protože kostýmy, ve kterých jsme hráli, byly opravdu slabé. Na place ale bylo díky Vladimíru Menšíkovi, Heleně Růžičkové, Janu Libíčkovi a dalším hercům spousty legrace.

Byl jste se od doby, kdy se ve Švihově Popelka natáčela, na těchto místech podívat?

Několikrát. Do Klatov jezdím hrát do divadla poměrně často, a tak si čas od času udělám čas zastavit se ve Švihově. Jen tak tam nahlédnu, co je tam nového, co se změnilo. Pokaždé, když tam přijdu, hned se mi vybavují různé situace, zážitky i scény. Ten hrad na rozdíl od nás všech doslova omládl a zkrásněl. Jen si myslím, že by právě tento hrad měl více využít slávy pohádky, která se na něm a v jeho okolí natáčela. Tři oříšky pro Popelku je hit a německý zámek Moritzburg , který se v pohádce objevil snad jen ve třech scénách, je dnes díky Popelce doslova poutním místem fanoušků tohoto filmu. V pohádce se moritzburský zámek mihne jen několikrát, a to ve chvíli, kdy přijíždí královský průvod. Podruhé je vidět, když k němu přijede na koni Popelka a oknem pozoruje ples. Poslední scéna, která se tam natáčela byla ta, kdy Popelka utíká po schodišti a ztratí střevíček. Vnitřní prostory se při natáčení nevyužily. Všechny interiéry totiž vznikaly v ateliérech. Švihovsko a Šumava si tedy v pohádce zahrály mnohem více a je škoda, že toho neumíme využít. V Německu je obrovská výstava věnovaná pohádce. Já se na ni byl s Václavem Vorlíčkem podívat. Dokonce jsem se tam po letech setkal s hercem Ralfem Hoppem, který ve filmu hrál mého otce – tatíčka krále.

Co se vám dnes vybaví, když se vás někdo zeptá na tuto pohádku?

Vybaví se mi natáčení na Šumavě, kde se točily jak scény, kdy jedeme s Libuškou Šafránkovou po zasněžených pláních na koních, tak scény z honu. Tam bylo spousty sněhu. Vidím kluky od techniky, jak tahali po kolena ve sněhu do lesů lampy s osvětlením, těžkou natáčecí techniku. Tehdy ta technika byla jiná než dneska, nebyly takové vymoženosti jako dnes. Natáčelo se na drahý barevný film, a tak po nás režisér chtěl, abychom všechno točili na poprvé. Natáčení trvalo dlouho, technika se kvůli záběrům musela stěhovat z místa na místo, musely se zahrnovat stopy ve sněhu a podobně. Vybavuje se mi i hotel Beránek v Klatovech kde jsme byli ubytováni a další místa.

Díváte se na Tři oříšky pro Popelku, když je dávají v televizi?

Přiznám se, že se už na tuto pohádku nedívám. Jen občas, když jdu kolem televize a zrovna pohádku dávají, očkem pohlédnu. Ale znám ji slovo od slova.