Kraslické setkání se uskutečnilo v městských sadech už počtrnácté. Je jasné, že jde již o tradiční akci, která ve městě nemůže chybět…
Samozřejmě že jde už o tradici. Bohužel každý rok musíme spoléhat na přízeň počasí. Letos se projevilo, že celý týden nebylo moc hezky. A i když sobotní počasí bylo vcelku příznivé, přišlo méně návštěvníků, a to kolem tří stovek. Jsme za jejich věrnost rádi a děkujeme jim. Právě pro ně totiž Kraslické setkání a další akce v sadech děláme.
Sady jste si na svá bedra také vzali před čtrnácti lety a uspořádali tehdy první Kraslické setkání. První ročníky ale trvaly hned tři dny…
Museli jsme se přizpůsobit realitě. Tehdy byly doslova narvané sady všechny dny. Dnes je to tak, jak to je. Lidé všeobecně chodí na kulturu méně.
I tak se ale Kraslické setkání vydařilo…
To určitě. Přišla celá řada hudebních příznivců, našich fanoušků, členové horalkovského fanklubu, ale také třeba bývalý dirigent Karel Hájek, který je takovou duší muzikantů. Nic by se ale neobešlo bez našich partnerů a sponzorů, kteří se k nám nikdy neotočí zády. Když za nimi přijdeme, vždy pomohou.
Zmínil jste fanklub Horalky. Ten je poměrně novinkou. Jak vůbec funguje?
Nooo, založily si ho naše fanynky, které chodí na naše koncerty a zúčastňují se všech našich akcí. Asistují nám i při pořádání koncertů, pomáhají uklízet a podobně. Horalka jim na oplátku třeba zahraje, když mají v rodině nějakého jubilanta.
Horalka letos oslaví výročí 56 let. Jak se vám vždy hraje před domácím publikem?
V první řadě bych chtěl poděkovat všem členům Horalky, protože celých čtrnáct let hrají v sadech bez nároku na honorář, takže až mi to jednou všechno spočítají, nedoplatím se (smích). A jak se hraje před domácím publikem? No přeci úžasně. Kraslické setkání vždy naplní obsah svého názvu. Setkávají se tu známí, kteří si poklábosí, zazpívají, zatančí – to přesně je naším cílem.
Jaký program čeká Horalku v létě, objevíte se opět na domácí půdě?
Teď máme za sebou několik koncertů u nás a v sousedním Německu. Už o víkendu zahrajeme na pouti ve Stříbrné, v Kraslicích vystoupíme při jarmarečních slavnostech a koncertovat budeme opět v sousedním Německu.
Městské sady se staly takovým kulturním stánkem. Konají se tam festivaly pod vaší taktovkou, ale také třeba dětské dny, nově majáles, festival Rockové sady nebo Svatováclavské slavnosti. Jaké plány máte do budoucna? Už roky se například mluví o tom, že v sadech chybí sociální zařízení.
Toalety nás trápí už roky. Ty mobilní, které sem vždy navezeme, nejsou moc reprezentativní. Horalka měla už před lety projekt na výstavbu záchodů, ale čekalo se, jak dopadne jeden z projektů města. Nic dál se ale už nedělo. Když tu byli zástupci z kraje, byl to samý příslib pomoci, stejně mluvili i někteří představitelé Kraslic. U slov ale jen zůstalo. Bojujeme nicméně za to, aby se případná výstavba záchodů dotáhla do konce. A tak se snad už brzy v klidu vyčůráme (smích). Ale vážně. Pořádali bychom tu ještě více akcí, ale třeba zrovna jen navozit záchody je náročné.
Horalka má nyní patnáct členů. Troufale se zeptám, zda ji čeká nějaká generační obměna.
To jste trefil hřebíček na hlavičku. Budeme jen rádi, když se k nám budou postupně přidávat mladší muzikanti, třeba z kraslické základní umělecké školy.
Příští rok se uskuteční jubilejní, patnáctý ročník Kraslického setkání. Na co se mohou fanoušci těšit?
Nechci předbíhat a dopředu prozrazovat. Program ale bude určitě nabitý a řeknu jen, že se na něm objeví i němečtí kolegové, se kterými máme stejnou dobu, kdy jsme sady převzali, partnerství.
