Jednou z těch, kdo se věnují tomuto zajímavému řemeslu, je Jana Tučková z Chodova. Spojila jsem tedy příjemné s užitečným. Zatímco mé psí spolubydlící upravila fazonku, příjemně jsme si popovídaly.

Jak se vlastně oficiálně nazývá vaše profese?
Střihová úprava psů a koček, ale moji zákazníci, tedy ti dvounozí, mi říkají psí kadeřnice. A protože jsou pro ně často psi jako jejich děti, než jdou ke mně, prý někteří říkají: Jdeme k tetě na stříhání.

Jak jste se k ní dostala?
Dělala jsem aranžérku v květinářství, asi 6 let. No a pak přišla láska, zamilovala jsem se do manžela. Ten tehdy končil veterinu a začínal ordinaci v Chodově. Pronajali jsme si od města prostor, manžel měl svoji ordinaci a já mu chodila pomáhat, protože byl na všechno sám.
Pak už se ale nedalo obojí stíhat, květinářství i ordinace, tak manžel přišel s tím, že spojíme příjemné s užitečným. Že on bude ta zvířata léčit a já je budu opečovávat, co se krásy týče. A budu mít práci, která mě bude bavit.

Jsou potřeba nějaké školy, nebo kurzy?
Já jsem se přihlásila na kurz do Hradce Králové. Trval měsíc a byl velmi intenzivní. A začala jsem stříhat. Dneska jsem členkou Asociace střihačů ČR a ta také pořádá semináře, kurzy.

Takže stačí kurz?
Kurz a šikovné ruce, mít estetické cítění a vztah ke zvířatům. Je to hodně o kontaktu pes – střihač.

Jak dlouho už svou práci děláte?
17 let. Já tu práci miluju, dává mi fakt hodně, nabíjí mě. A můžu říct, že kolikrát už jsem to chtěla odpískat, psi nedrželi, byla jsem nemotorná, ale jsem ráda, že jsem vydržela, protože tahle práce je pro mě nejvíc, je to taková canisterapie.

Co vás na ní nejvíc baví a těší?
Asi ten klid. Taková ta radost, když přijde nějaký pejsek zarostlý, špinavý, a potom ten výsledný efekt.

Jací jsou pejskové zákazníci?
Úžasní, klidní, vyrovnaní.

Co obnáší pro psa návštěva vašeho salonu?
První je, že toho psa musím pořádně vyčesat. Pokud je vyčesaný, nemá žádné dredy, tak jdu koupat. Koupu ho v základním šamponu, čisticím, další krok je šampon vyživující a třetí fáze je balzám. Pak se vyfouká a jde se stříhat. Každá úprava psa spočívá v něčem jiném. Jde hlavně o pohodlí pejska, aby on se cítil dobře.

Narazila jste někdy na nějakého agresivního psa?
Dvakrát mě pokousal yorkšír. A hodně. A ještě přes košík, to je fakt unikát. Já jsem věděla, že je agresivní, vždycky předtím se na stříhání uspával. Ale já tím, že ta zvířátka miluju, tak nechci, aby šla pod narkózu, protože každá narkóza je vlastně riziko a zátěž pro pejska. Tak jsem si troufla bez narkózy. Tři roky se to dařilo, 4. rok mi i přes košík vtáhl prsty a pokousal mě. Tak jsme se vrátili k narkóze zpátky. Ale to je jen tenhle jeden. A je to po domluvě s majitelem. Ale abych já vzala od cizích lidí psa a tady ho uspala, to neexistuje! Bohužel, šíří se občas takový názor mezi lidmi, že se psi před stříháním uspávají nebo oblbují. Ale to by ani nešlo. Ten kontakt pes – střihač tam musí pořád být.

A jací jsou páníčci?
Já mám úplně úžasnou klientelu. A zákazníci se mi vrací, když si pořídí nového pejska, nehledají jiného střihače. Včera mi třeba volali z Vysočiny, že jedou sem na dovolenou, jestli bych jim ostříhala psa, že na mě dostali kontakt, tak to potěší. Mám zákazníky z Německa, z Prahy, jezdí ke známým a pejska nechávají stříhat u mě. Já bych prostě tu práci neměnila.

A co vy sama, máte doma nějakého psa?
Máme belgického ovčáka. A navíc kocoura.

Máte dva salony. V Sokolově a v Chodově. Zvládáte to?
Zvládám. V Chodově jsem většinou pátky a někdy, když je to stálý zákazník, i o víkendu. Sice často bývám v práci 10 až 12 hodin denně, ale mám tu práci ráda a snažím se všem vyjít vstříc.

A co vaše rodina na to, že jste často v práci tak dlouho?
Mám svou práci ráda, ale rodina je samozřejmě vždycky na prvním místě. Ale hned na tom druhém je práce. Jsem prostě workoholik.

Autor: Lucie Žippaiová