Jde o umělecké dílo autora Hugo Wirtha. Jeho původním záměrem bylo vytvořit jakýsi pomník lidem, kteří jdou proti proudu společnosti a uchylují se zpět k přírodě. „Jako první historická rozepře, která mi přišla na mysl je čarodějnictví a s ním spojené inkviziční procesy. Kolotoč je parafrází na kolo, které se k popravám čarodějnic občas používalo,“ říká autor s tím, že chtěl umístit dílo na místo nějakého bývalého šibeničního vrchu, ale nepodařilo se žádný vhodný najít, proto zvolil kopec u Boněnova.
Boněnovský vrch, místo smíru
„Do Boněnovského vrchu jsem se okamžitě zamiloval. Je to nádherné místo – holý kopec s vynikající vyhlídkou do krajiny. Nenašel jsem žádný jiný vrch, natož pak šibeniční, který by tak dobře odpovídal mojí vysněné vizi a na úkor toho jsem od šibeničního kritéria odstoupil. Kolotoč již neslouží jako objekt pro trest, ale místo smíru,“ poukazuje mladý umělec a dodává: „Na vyhlídce se můžeme zatočit na počest všech lidí, kteří šli s přírodou a proti proudu.“
Tvorba točícího se kříže autorem Hugo Wirthem.
Tvůrce topolového kříže je původem z Prahy, ale jak sám říká, hodlá se odstěhovat do vesnice v Ústeckém kraji zvané Dvérce. „K mému rozhodnutí žít na vsi mě postrčil nedávno zesnulý pan profesor Jiří Beránek, u kterého jsem studoval v jeho sochařském ateliéru na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Ateliér se soustředil na Land- Art což jsou díla, která fungují jako součást krajiny,“ uvádí sochař Hugo Wirth, který loni školu úspěšně absolvoval s titulem MgA (magistr umění).
Díla na západě Čech upozorňují na význam kostelů
Podle Zdeňky Kučerové ze zmiňované Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara dílo Hugo Wirtha zapadá do rámce tvorby v ateliéru Socha a prostor na plzeňské Sutnarce, kde pod vedením profesora Jiřího Beránka studenti rozvíjeli umění v krajině s ohledem na respekt a lásku k přírodě. „Během uplynulé dekády vznikl cyklus uměleckých intervencí do krajiny nejen západních Čech,“ doplňuje Kučerová.
V rámci projektů vznikl na fakultě i projekt Landart - Zaniklé a ohrožené kostely, při němž Jakub Hadrava vytvořil dnes už všeobecně známé dílo postav v kostele Luková. Také další díla zmíněného ateliéru citlivým způsobem zasahují a spoluutvářejí krajinu či připomínají často zapomenutou minulost a příběhy určitých míst. V krajině Západních Čech jsou jimi například Jakub Šik s instalací „Co vidím, už tu není“ ve zchátralém barokním hospodářství Vranov u Rabštejna nad Střelou nebo Richard Fahrner se svou instalací „Automobil“ v Zeměticích nedaleko Přeštic. Severněji bychom nalezli také „Silokřivky“ Vojtěcha Jakimiva v zaniklém uranovém dole na Rolavě a další.
Smyslem nebyla ani nemohla být úplná obnova těchto staveb. Už samotný počet záměrně devastovaných objektů je děsivý a jejich rekonstrukce nereálná. „Jejich význam však spočívá dodnes v něčem jiném. Přes pohnutý osud v sobě uchovávají paměť. Paměť místa jako duchovního centra, jako shromaždiště lidí, kteří jsou schopni se zamyslet nad tím, co přesahuje jejich možnosti,“ říkal k projektu profesor Jiří Beránek.
Kamenné schody zachytilo i letecké snímkování
Autor kříže u Boněnova se může pochlubit dalšími dvěma díly. První z nich, Dialog, je součástí kostela sv. Petra a Pavla, v malé vesnici Víska poblíž osady Močidlec v Plzeňském kraji. „Jedná se o žaluzii, která překrývá kněžiště kostela. Návštěvník si může žaluzii pomocí kladky sám otevřít. Další dílo je moje bakalářská práce ´Mé místo je tento svět´ v malé vesnici Dvérce poblíž vesnice Nepomyšl v Ústeckém kraji. Jedná se o linii kamenných schodů. Schody jsou viditelné i na letecké mapě společnosti Seznam.“
Ve své tvorbě se Hugo Wirth snaží znázornit klid, jakési smíření s okolním světem. „Rád bych aby se divák u děl pozastavil a trochu pomeditoval o světě, ve kterém žijeme.“
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
