Kovářství je stále populární řemeslo. Potvrzují to slova mistra černého řemesla Jaroslava Kymra, dvaačtyřicetiletého kováře, který svou dovednost předváděl na Hornické pouti v Sokolově. Ke kovadlině to podle jeho slov táhne i mladé, kteří se kovářstvím dokáží pohodlně uživit. „Chodí za mnou mladí kluci, kteří jdou do učení, a chtějí vědět, jak správně toto řemeslo dělat. Kovářství rozhodně není zapomenuté," říká Jaroslav Kymr, který působí na Litoměřicku. První kovadlinu a výheň si pořídil před necelými dvaceti lety a už kovářství neopustil. Je mistrem ve svém oboru. Kromě stovek šperků, zbraní nebo svícnů restauroval celou řadu kostelů. Jeho rukopis je pak i na pražském Klementinu, které před lety také restauroval. Při své práci přitom používá starý styl kovářství, který je už podle jeho slov trochu zapomenutý. O to větší radost má, když si lidé některý jeho kousek pořídí. „Na historických slavnostech jdou na dračku zbraně, při městských akcích šperky, přívěsky nebo svícny," poukázal.

Začít s kovářstvím podle Kymra nevyžaduje vysokou investici. „Správnému kováři stačí kovadlina a výheň. Zbytek už si vyrobí sám," říká jednoznačně.

Jaroslav Kymr se kovářstvím přímo živí. Se svým stánkem s vlastnoručně vyrobenými předměty objíždí republiku a své řemeslo lidem předvádí. Když zrovna není pouťová sezóna, věnuje se právě restaurování.
Kromě zmiňovaného Klementina dostal na starost například i římskokatolický kostel Klecany u Prahy nebo kostel v Libochovanech, který stojí mezi Ústím nad Labem a Litoměřicemi. „Je jich celá řada. Jde o poměrně složitou práci než třeba vyrábět zbraně a svícny. O to větší radost vždy mám, když se vše povede," doplnil.