Další stání je tak nařízeno na 2. listopadu.

Celý spor tkví v tom, kdo je vlastníkem 250 uměleckých děl včetně národopisných kamen ze čtyřicátých let v ceně 5,5 milionu od Williho Russa. Nárokuje si je město Loket, protože původně byla součástí městské umělecké sbírky a z loketského hradu byla odvezena až v roce 1982. Zatímco Cheb tvrdí, že Russ je vyrobil na zakázku místního národopisného spolku podle kupní smlouvy z roku 1941 a zaplatilo je město. Tudíž patří Chebu. To Loket odmítl a celou záležitost dal k soudu. Na smírném řešení se obě strany nedohodly ani při prvním soudním stání, ani včera při druhém přelíčení. Naopak. Předseda senátu Oldřich Umlauf musel konstatovat, že spor se rozrostl a rozsah důkazů zvětšil. „Musíme pečlivě zvážit, jakým způsobem dokazování povedeme, protože to bude komplikované. Stanoviska obou stran jsou diametrálně odlišná a k dohodě nemůže dojít,“ shrnul výpovědi obou stran. A jeho výraz napovídal, že právě v dohodu o smírčím narovnání mezi odpůrci doufal. Důkazy bude podle soudce potřeba hledat v archivech a složité bude i jejich dokazování, protože právní normy z té doby už desítky let nejsou součástí současného právního řádu.

Podle advokáta Petra Kišše Loket dohodu protistrany neodmítá, ale žádný návrh neobdržel. „Zaslali nám pouze seznam položek uměleckých předmětů, které má Cheb v držení. A to den před konáním soudního stání,“ podotkl. A dodal, že nejde o žádnou silovou žalobu. „Na kamna do chebského hradu nepůjdeme se sbíječkami. Chceme pouze, aby loketská umělecká sbírka byla kompletní a kraj se zachoval stejně jako stát, který Lokti už umělecká díla vydal,“ vysvětlil právník Petr Kišš. Beata Burianová, advokátka žalovaných stran, tedy krajského úřadu a Chebu, zdůraznila, že stanovisko klientů je jednoznačné. Russeho národopisná kamna nevydat, stejně jako mobiliář, který si Loket nárokuje. „Jejich autorem není Russ,“ zněl jeden z jejích argumentů. „Trváme na tom, že hospodářskou smlouvou z května 1980 byla díla převzata do sbírkového fondu chebského muzea a byla zde zaevidovaná,“ argumentovala advokátka.

Smršť argumentů obou stran ukončil až soudce Umlauf. Uvedl, že do příštího stání si soud vyžádá důkazy od Národního památkového ústavu v Lokti a to, zda byly sporné umělecké předměty historickým majetkem žalobce a zapsány v knize přírůstků, žalovaná strana soudu předloží kupní smlouvu na kamna, která Lokti odmítá vydat.