„Mám dopravní průmyslovku. Jsem vyučený automechanik, ale nikdy mě to nebavilo. Nakonec jsem se velkou oklikou dostal až k truhlařině," řekl Miroslav. „Na truhlařině jako takové mě nejvíc baví skutečnost, že něco uděláte. Pak přijde člověk, který si danou věc objednal, a řekne vám, že je to krásná práce, kterou jste odvedl. A navíc pracuji se dřevem, takže po mně něco zůstane. Jedná se o krásnou a tvořivou práci. Úplně něco jiného než práce s auty, kdy jste zamazaný od oleje. Tady mám jen piliny ve vlasech," smál se Miroslav. „Je pravda, že občas musím tahat těžká prkna. Hodně se tu během práce práší, ale i přes to všechno je to krásná práce," svěřil se Miroslav.

„V truhlárně na statku Bernard jsem už dva roky. Čas neuvěřitelně letí. Předtím jsem šest let pracoval s laminem. To je moderní truhlařina, která nemá s touhle nic společného. Dělal jsem dokonce i na pile. To sice nemá s truhlařinou nic společného, ale byl to můj první kontakt se dřevem. Ze začátku jsem to měl složitější, protože automechanika nikdo nechce zaměstnat jako truhláře. Takže po škole jsem nakonec dělal úplně všechno," sdělil Miroslav. „Co se týče truhlařiny, tak jsem samouk," dodává se smíchem Miroslav. „Začínal jsem na pile, kde jsem poznával dřevo. Během práce s laminem zjistíte, že o truhlařině ani nic vědět nemusíte. Až když jsem nastoupil na Bernard do truhlárny, poznal jsem několik truhlářů a od nich se učil. A také jsem si nakoupil nějaké knížky. A postupem času jsem se stále učil s každou novou zakázkou nové věci. Hned první zakázka byla výroba schodů. Ty jsou gró každého truhláře. Takže jsem si hned na začátku prošel křtem ohněm," vzpomínal.

„Nejnáročnější jsou v truhlařině právě ty schody a pak také dveře. U schodů musí všechno sednout. Hodiny rýsujete, pak schody složíte v dílně a nakonec přijde to nejtěžší. Musíte je složit na místě, kam patří," vysvětlil Miroslav.

„Nejvíce mě na truhlařině baví, že pokaždé dělám něco jiného, jsme malá truhlárnička. Teď zrovna děláme na zakázku rumpál. Většinou pracujeme na výrobě věcí, se kterými se normálně nesetkáváte," řekl Miroslav. „Za dobu, co dělám truhlařinu, pro mě byla největším oříškem tvorba schodů do účka bez podesty. Byla to velká výzva," řekl Miroslav.

„Teď se učím povrchovou úpravu dřeva, aby to bylo hezké. Namatlat to štětcem umí každý. Ale o tom ta práce není," sdělil Miroslav.

„Nejvíce se mi líbí stará truhlařina. Vyřezávané gotické stoličky, tak se to teď také učím. Je na tom sice hodně práce, trvá to dlouho a nezaplatí se to, ale i tak se mi to líbí," doplnil Miroslav Dub.