Situace byla o to těžší, že v kraji nemělo zkušenosti s tak rozsáhlou hromadnou nákazou žádné zařízení. Počet uzdravených se už ale zvyšuje. Další mají za sebou první negativní testy a čekají na testy druhé.

„Museli jsme přeorganizovat celý provoz,“ řekla ředitelka nemocnice Veronika Kropfreiterová. Pro všechny byla situace nová. „V běžném provozu jsme zvyklí, že sez hodiny na hodinu objeví infekční pacient a obratem musíme vyčlenit personála prostory. Takže základy máme, ale toto bylo naprosto neznámé,“ uvedla ředitelka.

Nejhorší prý byly první dny. „Muselo se přestěhovat celé patro, zamezit kontaktu infekčních a nenakažených, dezinfikovat prostory,“ zavzpomínala primářka oddělení Jitka Tomešová. Nemocnice v tom ale nezůstala sama. Hasiči pomohli se školením, jak si oblékat a vysvlékat ochranné obleky, manipulovat s maskami a s infekčním odpadem. Karlovarský kraj zase vyjednal pomoc armády a všechny své kroky konzultuje zařízení s hygieniky. A podpory se mu dostávalo od začátku i od lidí zvenčí. „Velké poděkování si zaslouží místní podnikatelé, firmy, ale i veřejnost. Ti všichni nám hlavně v době dobrovolné karantény přinášeli jídlo, pití, roušky a podobně,“ uvedla ředitelka.

To, jak se nákaza do nemocnice dostala, jasné není. Trasování bylo o to složitější, že sem přicházeli pacienti z akutních lůžek z okolních nemocnic. V době, kdy se tady covid-19 objevil, se navíc testovali jen pacienti s příznaky a ty žádný z nakažených neměl. Nerozvinuly se u většiny lidí ani v průběhu onemocnění, a tak se s nákazou personál, který byl od 21. března ve více než měsíční dobrovolné karanténě, dokázal poprat sám. „Tým se krásně semkl a všechny nás to posílilo,“ usmála se Jitka Tomešová. I když málokdo si umí představit, jak zdravotníci dnes fungují. „Je to náročné psychicky, personálně a fyzicky. Pracovat v maskách, oblecích, mít na rukou troje rukavice a přemýšlet, jestli se ráno napijete, abyste nemuseli na záchod, není nic příjemného. Sestřičky pracují tři hodiny a pak si jdou na hodinu odpočinout na pokoj,“ přiblížila pracovní den.

Do normálního režimu se tam asi jen tak nevrátí. Ke každému novému pacientovi, který je do nemocnice přeložen, se přistupuje jako k nakaženému. Po testu je na čtrnáct dní umístěn na samostatný pokoj a pak znovu testován. Náročná je situace ale i pro pacienty a jejich rodiny, které příbuzného neviděly měsíce. „Je to případ od případu. Někteří pacienti jsou tři měsíce bez návštěv. Samozřejmě všechno chápou, ale někdy těžká chvíle padne na každého. V dobrovolné karanténě jsme měli i psychiatričku, která pacienty obcházela,“ řekla Jitka Tomešová. Velké části pacientů pomohla k psychické vyrovnanosti i skutečnost, že personál byl v zařízení ´zavřený´ také. „Nebyli v tom sami, a navíc jsme měli i víc času na popovídání si s nimi. Což se děje i teď, vždycky se najdou sestřičky nebo vojáci, kteří si ušetří čas na to, aby si k nim sedli a prohodili vlídná slova,“ uzavřela primářka.