Ve složení Tomáš Dvořák (zpěv), Marie Peterová (doprovodný zpěv), Vojtěch Brázda (kytara), Felix Body (kytara), Jan Boštík (basa), Petr Nový (klávesy) a Pavel Incédy (bicí).

Co tedy vlastně hrajete?
Felix: Charakteristika našeho stylu je záležitost poněkud složitá, neboť každý z nás je jinak hudebně nastaven. Proto jsou v našem stylu prvky jak rocku a metalu, tak také klasické hudby. Od ostatních kapel se ve svém stylu lišíme stylem zpěvu, hlavně pak jazykem, ve kterém jsme se rozhodli dále tvořit, tedy přešli jsme od angličtiny do latiny jako hlavního jazyka kapely od nynějška na věčné časy.

Jak to všechno začalo? Sestava se několikrát změnila, pokud se nemýlím.
Petr: Kapela vznikla doslova u vaření guláše s bývalým spoluzakladatelem kapely Challenge of Life Rosťou Obšivačem, kdy jsme u takovýchto činností s kytarou v ruce a notovým programem v počítači tvořili takzvaně do šuplíku za rok nečinnosti po rozpadu předchozí kapely. Když vznikl námět na píseň Truth in Lie a Faith, tolik se nám to zalíbilo a zastesklo se nám po živém hraní, že jsme se rozhodli najít lidi a začít zase hrát. Oslovili jsme bývalého basáka Marka Bochníčka, sehnali zkušebnu a hledali dál. Náš tehdejší fanoušek a kamarád Tomáš Korbel se učil na bicí, a tak jsme si řekli, že to s ním zkusíme. Zkoušeli jsme, tvořili a přemýšleli o názvu kapely. Nakonec přišel Marek s názvem Liberate, latinsky svoboda. Vystihovalo to náš směr i texty. Texty, které ještě neměly hlas. Už nevím jak, myslím, že Marek přes Radka Laurina nějak došel k dosavadnímu zpěvákovi Tomáši Dvořákovi, tenkrát čerstvě plnoletému studentovi sokolovského gymnázia. Jeho hlas nám doslova učaroval a byli jsme kompletní.

Pamatuješ si, kde jste si poprvé zahráli?
Petr: První koncerty se konaly v rockových hospůdkách po Sokolově, jako je Fedor a bývalý Sport Bar na Starém náměstí. Kompletní set jsme si zahráli na motokrosovém závodě v Chebu. Z tohoto vystoupení máme dodnes dochovaný první videozáznam. Potom již následovaly akce přes různé dobré známé z hudební branže. Časem kapela kvůli personálním změnám skoro rok nefungovala. Tehdy jsem se spoustou známých muzikantů z Karlovarského kraje jamoval v bývalém Jazz Rock klubu v Sokolově a opět jsem tam dotáhl Rosťu Obšivače. Zahráli jsme si po nějaké době a donutilo nás to znovu začít bojovat o svůj sen na pódiu. A po pár změnách jsme dali konečně dohromady funkční sestavu. Na basu hrál náš nynější kytarista Vojta Brázda, kterému se náš styl vždy líbil a jen čekal na den, kdy seženem našeho aktuálního basáka Honzu Boštíka, aby mohl kvalitně zastoupit námi vymodlenou druhou kytaru. Bicí tenkrát zastoupil mladý a nadějný Adam Nedorostek, který s námi hrál asi rok a nakonec ze zdravotních důvodů musel svou pozici opustit. Post bubeníka nakonec přijal můj kamarád, exBoron, Pavel Incédy. Po odehraném koncertu na festivalu Masters of Rock nás nakonec opustil spoluzakladatel kapely Rosťa Obšivač a na jeho pozici po dvou měsících nastoupil náš dlouholetý kamarád a fanda Felix Body. Od té doby kapela funguje a koncertuje již bez přerušení. Minulý rok k nám ještě nakonec nastoupila na pozici vokalistky naše mistryně zvuku Mája Peterová. V této sestavě fungujeme dodnes.

V dnešní době není už úplně běžné psát nebo mluvit latinsky. Jak ses to naučil a sbíráš inspiraci?
Tomáš: Latinsky se učím v kuse přes půl roku, a to pomocí výukových videí, dále samozřejmě slovníků a dalších učebnic. V podstatě nedělám kromě práce nic jiného než hudbu a latinu, při cestách vozem ještě ku růstu všeobecného vzdělání slýchám audioknihy, neboť na čtení mi času nezbývá. Inspiraci beru při poslechu audioknih nebo při studiu historie, kteréžto jest hlavním emitentem nápadů. Inspiraci pro hudbu v zásadě nemám, prostě mě většinou něco napadne.


O čem je čerstvě vydaný singl? Moc lidí mu zřejmě neporozumí.
Tomáš: Singl Pastor animarum vypráví o osudu šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který se stal jednou z obětí honu na čarodějnice v 17. století. Inspirací k tomuto textu byla jak literatura faktu na toto téma, tak také kniha Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. V srpnu budeme nahrávat album, které bude pojato jako příběh, a to jak na motivy již zmíněného románu Kladivo na čarodějnice, tak dalšího románu z tohoto prostředí, jehož název zní Zpověď inkvizitora.

Pokud se nemýlím, máte v kapele čtyři zpěváky. Jak to funguje?
Vojta: V podstatě u nás zpěvy fungují podobně jako u většiny kapel, až na jednu výjimku. Samozřejmě máme frontmana Tomáše Dvořáka, tedy hlavního zpěváka. V různých pasážích a hlavně v refrénech ho doplňuju já společně s Péťou. A tou výjimkou je, že mezi Tomášem a námi dvěma figuruje Mája jako doprovodná zpěvačka, která svými druhými hlasy podbarvuje Tomášův hlavní zpěv třeba i ve slokách a samozřejmě v refrénech. Dohromady si tedy pohráváme se čtyřmi hlasy a snažíme se tak vytvářet rozmanité zpěvové pasáže.

Nemáte s tolika zpěvy a nástroji na koncertech problémy?
Vojta: Je nás v kapele sedm, což trochu ztěžuje podmínky pro naše vystoupení, ale myslím si, že si vždy dokážeme poradit. Máme samozřejmě rádi větší rozměry pódia, jelikož se na něm můžeme hýbat bez vzájemného fyzického ohrožování mezi členy kapely. Ale když je pódium malé, musíme se tam poskládat. Také je pro nás potřeba dostatečný počet vstupů na mixážním pultu pro zapojení všech nástrojů a zpěvů do zvukové aparatury a na pódiu se každá kapela potřebuje dobře slyšet, takže dostatečný počet odposlechů. My ale pořadatelům předem posíláme kapelní stageplan neboli seznam nástrojů a zpěvů, požadavky na ozvučení a rozestavení kapely na pódiu kvůli odposlechu. Podle toho pak pořadatel ví, jestli nás technicky zvládnou, nebo ne.

Na jakou akci nejraději vzpomínáte a naopak na jakou se nejvíce těšíte?
Vojta: Na každou akci jsou odlišné vzpomínky a těžko se vybírají nejhezčí. Ale myslím, že můžu i za ostatní členy potvrdit hezký zážitek z posledního koncertu v sokolovském Alfa Music Clubu, kde jsme odehráli ojedinělé vystoupení. Pět skladeb s námi nazkoušel a zazpíval pěvecký sbor La Dolce Vita ze Sokolova a k tomu se ještě na dvě skladby připojil saxofonista Aleš Král. Moc se těšíme na vystoupení ve Vizovicích na jednom z největších tuzemských rock-metalových festivalů Masters of Rock, kam se chystáme opět po roce.