„V Chlumu Svaté Maří jsem už tři roky. Předtím jsem sloužil v Karlových Varech, ale původně pocházím z Prahy," objasňuje Kučera. „Proboštství čeká velká věc. Možná dostaneme peníze na jeho opravu. Pokud se zadaří, tak ještě víc zpřístupníme proboštství veřejnosti. Vznikl by výstavní prostor s náboženskými předměty," vysvětluje probošt.

„Mým předchůdcem zde byl Patrik Opejsko. A já byl velmistrem v Praze. V době, kdy bývalý probošt opouštěl svou funkci, řád věděl, že potřebuje někoho, kdo mluví německy. A já trochu německy mluvím," říká Kučera. „Pak mi z řádu nabídli tuhle práci. Řád Křížovníků s červenou hvězdou má právo obsazovat svými knězi místa, která jsou v jeho vlastnictví. A Chlum Svaté Maří je jedním z těch míst," vysvětlil Kučera.

„Probošt je titul, který se váže k danému místu. Arcibiskup ho vyjednal z Vatikánu. Myslím si, že slovo probošt má svůj původ v latinském probare, což znamená, kdo je znalý. Ale jinak ten titul nic neznamená," usmívá se Kučera. Přestože se jedná o rozlehlé prostory, tak v nich žije Milan Kučera sám. „Já tady nejsem sám. Lidé sem chodí neustále. Jezdím na bohoslužby i do Kynšperka, takže ty místní lidi znám. A tady na proboštství pořád někdo je. Ještě se mi nestalo, že bych byl celý den úplně sám. Tady je to otevřené, díky čemuž je tu velký kontakt s lidmi. To mi umožňuje se klidně i hodinu vykecávat," směje se Milan. „Naopak. Ačkoliv se zdá, že je tu samota, tak není. Někdy se musím zavřít nahoře. A jinak se to tu zavírá mezi pátou a šestou hodinou," vysvětlil probošt.

„Na normálních farách máte třeba kroužky a farní společnosti. V tom se proboštství liší. Člověk je nejvíce sám mezi lidmi. Vše má svoje pro a proti," říká Kučera. Život probošta ale neznamená, že by se tu člověk zjevil jen tak. „Mám několik sourozenců, ale ti jsou starší. Mně bude sedmdesát," říká Kučera. „Když můžu, tak jezdím do Prahy na návštěvu," sdělil Milan.

„Farář musí během svého života měnit místa svého pobytu. To se pak částečně zpřetrhají vazby, které si utvoří," vysvětluje probošt.
Víra je dnes velmi diskutované téma a každý z nás se k ní dostává jinak. „Já jako malý s rodiči chodil do kostela. Ta rodina je v tomto ohledu důležitá, když to tam je, tak rodiče zajistí svému potomku náboženskou výchovu. Ale pak si to musí člověk obhájit sám. Základ máte a pak si to musíte potvrdit. Počátky jsou spojeny s prožitky něčeho hezkého. Kulturními prožitky. Je to v nás zakódováno. Hodnoty jako dobro a zlo jsou také v nás, v našich genech a poznání toho všeho máme právě od Boha. Pak to všechno získá smysl. Záleží pouze na vás. Máte víru a pak jde o to, zda potřebujete i církev, nebo ne," říká probošt.

„Církev je společnost, která našla pravdu, vytříbila ji a udržuje. Církev dala dogmata, základ a další poznatky, které konzervovala pro další generace. Jejím úkolem bylo vytříbit víru a ukázat cestu," říká Kučera. „Ukazuje nám, že život má smysl a že je zakotven v duchovním životě. Dokazuje, že se nejedná o výmysl člověka. Ten to jen přijal a předává to dál," objasňuje probošt.

„Jsou jedinci, kteří viděli víru u sebe doma a sami víru nenašli, nebo mají víru, ale nepotřebují k ní kontakt se společností," dovysvětlil probošt.
Svět se po obou světových válkách změnil. „Bohužel vidím ztrátu určité morálky, lidskosti a samotných morálních hodnot. Musíme se k nim vrátit. Když budeme upřednostňovat materiál a produktivitu, tak narazíme. Dost lidí je nemocných, protože nemají cíl. Chybí jim duch víry. A pak jsou tu ti, co jsou spontánně dobří a slušní. Ti to mají v sobě. Ostatní by to také měli mít v sobě. Základ je rodina. Tyhle hodnoty musí společnost zdůraznit. A vrátit se k nim. Politici sami navozují pocit beznaděje a marnosti. Pokus s tím společnost nebude něco dělat, tak projdeme krizí. Člověk jí projde. Bude naprosto vykolejen," dokončil probošt.