Stále častěji jsou vídáni ve městech, mnohapočetná stáda přebíhají frekventované silnice, ničí parky, fotbalová hřiště i zahrady. Mámes nimi bojovat? Nebo se s nimi máme naučit žít? Je totiž jasné, že podmínky pro život černé zvěře se změnily. Hodně o nich ví jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Karlovy Vary Jindřich Zemek.

Je černá zvěř na území Karlovarského kraje přemnožená, nebo ne?

Pokud bychom vzali v úvahu okres plošně, tak jsem přesvědčen, že není. Samozřejmě jsou lokality, kde je černé zvěře víc, nicméně prokazatelně se černá zvěř stáhla k hustěji obydleným aglomeracím, kde nachází větší bezpečí a snadnější obživu. To potom působí pro laickou veřejnost dojmem, že černé zvěře je více než dříve.

Proč je nyní vídáme častějiu obydlených lokalit než v minulosti?

Na to jsem vlastně odpověděl v předchozí otázce. Ale vraťme se ještě trochu do nepříliš vzdálené historie. V sedmdesátých letech jsme zahájili akci „Buď fit“. Začali jsme intenzivně chodit do přírody, dělali jsme vše pro své zdraví, postavili jsme zahrádkářské kolonie, prostě invaze do přírody byla masivní. Je nutné si uvědomit, že zvířata jako taková a nemusí jít vždy o černou zvěř, ztrácí velmi rychle svůj životní prostor. Potom se samozřejmě vrací tam, kde vždy byla a my jí vlastně intenzivním hospodařením na zahradě nabízíme snadnoua kvalitní obživu.

Máte nějakou radu pro vlastníky zahrad, jak ji ochránit před tím, aby tam černá zvěř nechodila?

Ano, je to vlastně poměrně jednoduché, kvalitní ploty, ve spodní části přibližně do metru od země zdvojené, nebo zpevněné tzv. kari sítí, nebo dobrou podezdívkou. Kompost neumisťovat k plotu, kde se stává pro černou zvěř neodolatelným, nebo použít lešenářské trubky na ležato na dolním okraji plotu, napevno přidrátovat, zvěř v drtivé většině nezvedne najednou 2,5 až 3 metry plotu. Pachové ohradníky nefungují v obydlených oblastech vůbec, všelijaké bouchačky nebo výstřely takzvané slepé fungují jenom velmi krátkodobě.

Považujete černou zvěř za nejchytřejší tvory lesa?

Tato zvěř, na rozdíl od jiných druhů zvěře dokáže přemýšlet v souvislostech. Místa, kde se setkala s nějakým nebezpečím, velmi dobře po dlouhou dobu rozeznává. Je to zvěř společenská, žije v tlupách, kde si zkušenosti předává. V těchto tlupách žijí dvě až tři generace. Jedna generace je asi pětiletá, takže předávání informací je až s historií asi deset let, v případě poranění dokáže rozeznat, odkud nebezpečí přišlo a kdo je asi způsobil. Pokud zvěř nezahyne na místě a odchází, při zalehnutí se obrací do směru, odkud přišla, aby čelila nebezpečí. Toto je v evropské přírodě naprosto výjimečné. Například děje se to v Africe při postřelení lva. Nemluvě o naprosto dokonalých smyslech, rozeznat živou myš padesát centimetrů pod zemí není pro divočáky problém.

Máte nějaký nápad jak řešit problémy s migrující černou zvěří přes frekventované komunikace ve městech?

Domnívám se, že všechny povolenky k lovu na nehonebních pozemcích, a to jsou obydlené části měst, jsou naprosto neefektivní. Myslím, že vývoj událostí to naprosto jasně dokazuje. Je třeba pochopit potravní potřeby černé zvěře a přizpůsobit k tomu naše chování.

O příměstských zahrádkách jsem již mluvil, přetékající kontejnery na okrajích měst, a nejenom tam, jsou také velkým lákadlem. Kdo si uvědomuje, že věnec zahozený za zeď hřbitova je vlastně někdy mísa salátu pro tato zvířata? To jsou všechno věci, které lákají tuto zvěř a nejen ji do blízkosti a do center měst. A ta zvěř musí někudy přijít, někudy migrovat, my také nelétáme.

Musí se sejít rada starších, pozvat myslivce, kteří inkriminovanou oblast myslivecky obhospodařují, musí vykonat společně fyzickou obhlídku míst, kde zvěř přes komunikace přechází a následně společně rozhodnout o opatřeních.Navrhoval bych, pokud to lze – oplotit části komunikace, což by mohlo částečně zvěř odvést tam, kde je menší riziko, snížit rychlost, osadit odpovídající dopravní značky. Prostě jsou k tomu potřeba odborníci, náboj a zbraně nejsou odborníci.

Hodně se o černé zvěři v posledních letech, obzvláště měsících, hovoří i v souvislosti s činností myslivců. Prý se střílí málo…

Střílí se dost. Někdy až moc. A pod tlakem veřejnosti a médií velmi často chovatelsky špatně. Málokdo si uvědomuje, že i černá zvěř se chová. Ale pokud je na myslivce vyvíjen obrovský tlak ze všech stran, loví se bez výběru, jen aby aspoň trochu utichly řeči. Potom máme přírodu plnou selat, které ještě nemají vypěstované přirozené návyky, neumí si samy najít přirozenou potravu. Matky skončily ve výkupu a selata se stěhují do měst. A člověk si stěžuje. Myslivec za všechno může. Ale pro valnou část veřejnosti je myslivec zabiják. Co má myslivec dělat ?

Jak to funguje s odstřelenými zvířaty? Maso se prodá, komu, co všechno musí splňovat? Můžete říci cenu?

A tohle je další zásadní věc. Když kus černé ulovím, musím a podotýkám, že vše na vlastní náklady, tento kus vyvrhnout, Vývrh, což jsou střeva a podobně, ekologicky a bezrizikově zlikvidovat. Tedy buď zakopat a zasypat vápnem nebo odvézt do nejbližší kafilérie. Vyvržený kus musím vypláchnout čistou vodou a vyvěsit tak, aby vychladl. Druhý den, oddělím hlavu v prvním kloubu, běhy v druhém, tyto části musím opět ekologicky zlikvidovat, a konečně mohu kus odvézt do výkupny zvěřiny. Před odvozem ho musí ještě prohlédnout takzvaný prohlížitel zvěřiny, který musí zkontrolovat, zda na kusu nenastaly nějaké nežádoucí změny. Až všechny tyto martyria skončí a myslivec odveze kus do výkupu, dostane za kilogram zvěřiny přibližně dvacet korun. Lze uvažovat o rentabilitě lovu? A ke všemu sbíráme kadavery po okrajích silnic. Opět na vlastní náklady.

Zmiňoval jste vztah člověka k přírodě, že se musíme naučit s přírodou žít… Můžete to nějak rozvést?

Musíme nutně pochopit přírodu kolem sebe. Není to to věčné – poručíme větru dešti, musíme se aspoň trochu před přírodou sklonit. Lidé vidí divoká prasata. Ale, kdo si uvědomuje, že s námi žijí již dávno ve městech lišky, zajíci, kuny, mývalové, králíci, srnčí zvěř a jiní a jiní. Jenže ty tolik nevnímáme, buď je nevidíme, nebo jsou nám zatím milí, viz srnčí zvěř. Musíme mluvit se zoology a biology, musíme se dozvědět historické migrační trasy zvířat, musíme civilizaci přizpůsobit potřebám a chování zvířat.