„Do svých třinácti let jsem slyšela normálně. Pak se to začalo zhoršovat. Rodiče si ze začátku mysleli, že jsem v tom věku, kdy slyším jen to, co chci slyšet. Až na třídních schůzkách jim moje tehdejší třídní učitelka řekla, že jsem roztržitá a občas ji vůbec nevnímám. Tehdy se ukázalo, že mám problém se sluchem. V té době jsem měla ztrátu sluchu dvacet procent, kdy neslyšíte tikot hodinek nebo šepot větru," řekla Edita.

„Na střední škole, když mi bylo mezi šestnácti a sedmnácti, tak jsem měla už ztrátu sluchu čtyřicet až padesát procent. A dál se to zhoršovalo. Já sama jsem ten problém popírala. Nechtěla jsme to brát na vědomí, že přestávám slyšet," svěřila se Edita. „V osmnácti letech už jsem měla ztrátu šedesát procent. V téhle fázi už špatně rozeznáváte některá slova, která zní stejně, jako jsou bába a táta. A tímhle stupněm ztráty sluchu už těm slovům zkrátka nerozumíte. Během toho jsem začala odezírat ze rtů, což bylo ve škole opravdu náročné. Psát si poznámky a přitom odezírat, co vám dotyčný člověk vykládá," řekla Edita. „V té době mě ve škole hodně šikanovali, posmívali se mi, pomlouvali mě a chovali se ke mně, jako bych byla mentálně zaostalá. Jen protože jsem hůř slyšela," svěřila se Edita. „Když mi bylo dvacet jedna, tak už jsem měla ztrátu sluchu osmdesát šest procent. V té době jsem zašla za foniatrem a ten mi sdělil, že trpím progresivní poruchou, hluchotou. Nakonec jsem se stala čekatelem na kochleární implantát. Nejprve jsem ale musela splnit určité podmínky. Pět let jsem čekala, až ohluchnu natolik, že mi pojišťovna proplatí celý zákrok. Operace stojí milion korun," vysvětlila Edita. „Jenže po operaci to nekončí. Po implantaci máte podle pojišťovny na hlavě milion a jste zdraví. Přišla jsem o důchod i o příspěvky, ale když si ta naslouchadla sundám, tak jsem stále hluchá," sdělila konsternovaná Edita. „V mých dvaceti šesti letech jsem ztratila sluch už na devadesát devět procent, což je praktická hluchota. Dnes je to rok a půl, co mám oboustranné implantáty. Byla jsem prvním dospělým člověkem, kterému u nás tuto operaci udělali. Po mně už ji má asi šest nebo sedm lidí," řekla Edita. „Postupná ztráta sluchu vám zhoršuje prostorovou orientaci. Nevíte, z jakého směru jede auto nebo odkud na vás lidé volají. Jste odkázaní na svůj zrak, protože hodně odezíráte. Všechno je jen na očích. Hluchota má ale i své nepatrné výhody. Můj přítel hrozně chrápe, takže si sundám naslouchadla a spím jako miminko," dodává s úsměvem Edita.