Pomezí dnešních čtyř krajů – Ústeckého, Středočeského, Plzeňského a Karlovarského – zasáhly extrémní deště. Z břehů se vylily potoky, bortily se hráze rybníků, pod tíhou vody se sesouvaly svahy. Na severním Plzeňsku kvůli tomu po přehrazení Mladotického potoka dokonce vzniklo Odlezelské jezero, nejmladší v Česku. Bilance v povodí Blšanky, Střely a dolní Berounky byla děsivá – podle některých zdrojů až 337 mrtvých a přes tisíc zcela zničených budov.

„Extrémní přívalové srážky zasáhly 25. května území přibližně mezi Prahou, Příbramí, Plzní a Karlovými Vary. Jejich extremita spočívala nejen v jejich množství, ale i mimořádné intenzitě v průběhu několika hodin, a v rozsahu území, které zasáhly. Na severním Plzeňsku v Mladoticích napršelo 237 milimetrů za jednu a půl hodiny, v Měcholupech na Žatecku 289 milimetrů za 12 hodin s přestávkami,“ popsal vedoucí oddělení hydrologie Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem Jan Šrejber. Známé povodně let 1997 na Moravě a 2002 v Čechách byly podle jeho slov odlišné hlavně mnohem větší rozlohou zasaženého území a trváním srážek. Před 20 lety, v srpnu 2002, byl ale například kulminační průtok vody na dolní Berounce srovnatelný s rokem 1872.

Příčinou nebývalých srážek před 150 lety bylo silné frontální rozhraní v oblasti středních a západních Čech mezi velmi teplým vzduchem na jihovýchodě a chladným vzduchem na severozápadě, které vzniklo 25. května 1872. Na tomto rozhraní se vytvořila tlaková níže pohybující se k severovýchodu a v jejím týlu došlo k velmi intenzivní srážkové činnosti s mohutnými bouřemi. Takto vidí meteorologové tehdejší počasí dnes. A jak jej popisují doboví svědci? „Krajina byla celý den pod mrakem, byla zima a vítr vál tak mrazivý, že zdálo se, jako bychom již měli listopad. Ke třetí hodině odpolední však pojednou se oteplilo, zároveň nastala tma, jakouž míváme touž dobou teprve po deváté hodině večer. Za nedlouho dalo se do deště a v půl hodině již tak se lilo, že věděli jsme, co nás očekává,“ stojí v dobovém svědectví neznámého autora ze Stebna u Kryr.

Jan Šrejber s modelem povodňové značky ze Železné na Žatecku vytištěné na 3D tiskárně. I ona bude k vidění na výstavě o velké vodě na Blšance před 150 lety.
Před 150 lety zabíjela povodeň na Blšance. Pohromě bychom nezabránili ani dnes

Na obyvatele řady obcí přišla katastrofa. Znásobená tím, že velká voda dorazila v noci, kdy spali. Nejhůře postižené byly obce v povodí Blšanky mezi zmíněným Stebnem a Žatcem – například v Holedeči zemřelo 43 lidí, Železná měla 26 mrtvých, sousední Libořice 13. Dobový tisk se nejprve zabýval hlavně stoupající hladinou na Berounce a Vltavě a zatopením částí Prahy. Jakmile přišly zprávy o katastrofě na Blšance a Střele, přinesl řadu konkrétních lidských tragédií.

„Šel jsem se podívat k parní pile hraběte Černína, která stála na dolním konci rybníka. Na pavlánu (větší balkón – poznámka redakce) pily stál správce s mlynářovou manželkou a dvěma jejími dětmi, topičem, chůvou a dvěma dělníky obklopen odevšad vodou, která přes hráz se přelévajíc ustavičně rostla a základy budovy podemílala. Pomoci nikterak nebylo možno. Nadešla katastrofa. S ohromným lomozem se budova zřítila a pohřbila nešťastníky ve vlnách,“ přinesly jedno z četných svědectví tehdejší noviny. K této konkrétní lidské tragédii došlo na Podvineckém potoce u Stebna na Podbořansku.

Josef Abrhám
Abrhám, Vinklář, Hanuš se dívají z filmového nebe. V Žatci na ně nezapomenou

Starostka Blšan Dagmar Břehovská má ve své soukromé sbírce celý ročník měsíčníku Světozor z onoho roku 1872. „O povodni psal od června do konce roku v každém vydání. Obrázky a texty přinášely příběhy lidí, které dokládají, o jak hrůznou a tragickou událost šlo,“ řekla. Století a půl starou katastrofu dodnes připomínají v krajině památníky a povodňové značky.

Dostali by lidé dnes, pokud by se katastrofa opakovala, varování? „Před nebezpečím blížící se povodně bychom lidi varovat dokázali, ale je třeba zdůraznit, že předpovědět srážky podobného rozsahu s dostatečným předstihem a místem výskytu nelze ani se současnými meteorologickými modely. Lidé by podobně jako před 150 lety museli reagovat až na probíhající situaci, a to ve velmi krátkém čase,“ sdělil Šrejber, který je autorem výstavy o povodni z roku 1872, která je do 17. července k vidění v žateckém regionálním muzeu. Pak se přemístí do Podbořan, Ústí nad Labem a Loun.