Už dvacet let řídí základní školu v Havlíčkově ulici v Kraslicích Zdeněk Pečenka. Ten se svými kolegy, bývalými kantory a dalšími hosty oslavil v pátek 40. výročí.

Vaše škola oslavila v pátek 40. výročí. Pozvali jste bývalé i současné kantory, zástupce dalších školských zařízení a další. Jaké byly přípravy?
Přípravou na školní narozeniny jsme se zabývali od jarních měsíců. Koordinovali jsme především letní práce na údržbě a opravách školy. Dvě učebny jsme zcela zrekonstruovali. Malovali jsme, vyměnili osvětlení, třídy jsme vybavili novými lavicemi a obnovili jsme klasické školní tabule. Příprava na vlastní oslavu pak intenzivně probíhala od konce letních prázdnin. Potěšilo mě, že se do příprav nezapojovali zaměstnanci na nějaké příkazy, ale vše jsme domlouvali a využívali iniciativní nápady jednotlivých lidí. Hlavní míru koordinace vlastní oslavy nesla na svých bedrech nejzkušenější paní učitelka Hana Vlčková. Je zřejmé, že taková akce nemůže být výsledkem pouze jediného člověka. Poděkování za zdar pěkného odpoledne patří všem, kteří se na všem podíleli.

Podívejme se do minulosti. Jakých bylo 40 let na škole v Kraslicích?
Škola je živý organismus. A tak od počátečních dětských nemocí, kdy se po slavnostním otevření v roce 1973 postupně dokončovaly práce, které stavebníci nestihli, došlo k dospívání a opravám toho, co se nepodařilo. Dnes jsme spíše v období, kdy vymýšlíme modernizaci a instalaci techniky, se kterou se v původním projektu ani počítat nemohlo. Mezitím tu vyrostly celé generace žáků. Mnozí sem vodí své děti, někteří bývalí žáci se také vrátili a pracují tu s námi. Není vždy vše lehké. Však tato škola zažila i revoluční kvas po roce 1989, byla tu období klidu, ale také dohadů a jistých rozčarování. Vše zatím zvládáme a škola se rozvíjí. Podívejme se například na počty žáků. Ty od prvotních pěti set padesáti v roce 1973 rostly až k sedmi stům v letech devadesátých. Po roce 2000 jsme zaznamenávali pokles počtu až k hranici 350 žáků. V té době škola začala měnit své úzké a zaběhnuté zaměření na základní vzdělávání. A tak jsme měnili název na základní školu a mateřskou školu. Dnes jsme dokonce SŠ, ZŠ a MŠ. Vše velmi úzce souvisí s vývojem společnosti a hlavně s potřebami našeho kraslického mikroregionu.

Kam se za poslední roky podle vás školství posunulo?
Školství, a to myslím v celé republice, se v posledních letech trošku hledá. Na jedné straně stále hledáme pevné základy, které položili velmi dobře naši předkové již v 19. století. Na druhé straně cítíme potřebu reagovat na velmi rychle se měnící společnost. Je nutné citlivě najít hranici mezi pevnými základy a poznatky, které patří ke klasické vzdělanosti, a na druhé straně potřebujeme připravovat žáky na jejich budoucí život a profese, které zatím ani neumíme pojmenovat. Kdo z nás například věděl před čtyřiceti lety o správcích počítačových sítí, o mobilních operátorech? A přece jsou a jistě dostali svůj základ v základních školách. Osobně vidím jako nejdůležitější úkol naučit žáky, aby se sami dokázali a chtěli učit, aby uměli vyhodnocovat a třídit obrovské množství informací a využívali přitom pěkného, bohatého mateřského jazyka, matematických dovedností a slušného chování ke všem kolem sebe.

Co školství v současné době nejvíce tíží?
Jednoznačně bující administrativa. Podstatnou část mé pracovní náplně tvoří tvorba a doplňování nejrůznějších hlášení a tabulek. Vzpomínám na devadesátá léta, kdy jsme ve školách opravdu mohli tvořit a nejrůznější instituce nám pomáhaly. Prostě jste zašli na úřad a tam jsme se domlouvali, jak to zařídit, aby vše fungovalo. Dnes se často setkávám s odpovědí, že to není jejich povinnost. Oni především kontrolují, zda je výkaz podle nich v pořádku. Vím, že i oni toho mají hodně, ale někdo to vše přece vymýšlet musí.

Vaše škola dlouhá léta čekala na rekonstrukci. Nakonec se dočkala. Co všechno se už zvládlo?
Ano, naše škola je barevná a myslím, že celé údolí, kde leží, je jí takové rozzářené. Po několika letech šetříme zajímavé částky na vytápění. Máme nová okna, kompletní zateplení i nové střechy. Město Kraslice přistupuje ke svým zařízením odpovědně, a i když nejde vše hned, změny k lepšímu jsou patrné. Dnes se pracuje na prosklení spojovací chodby a příští rok přibude malé hřiště a odpočinková zóna, kterou jistě využijí děti z mateřské školy i ze školní družiny. Stále se těšíme na nové hřiště. Projekt je zpracovaný, jen ty peníze. Upravili jsme také část školy pro provozování mateřské školy, která u nás je umístěna, protože jsou ostatní mateřské školy ve městě zcela naplněné. Uvnitř školy je moderní školní kuchyně. Ta připravuje denně přes dvě stě obědů a padesát svačinek. Všechny třídy jsou propojeny počítačovou sítí a vybaveny dataprojektory. Máme také 15 interaktivních tabulí na podporu moderního a názorného pojetí vyučování. Většina žáků sedí v poměrně nových lavicích. Obměňujme osvětlení za úsporné LED a tím chceme získat do budoucnosti další volné prostředky k vylepšování školy. Udržujeme pěkný školní bazén a pracujeme i na rozvoji střední školy.

Jaké opravy jsou ještě nutné?
Bude nutné připravit rekonstrukci vzduchotechniky ve školní jídelně i ve školním bazénu. Bylo by dobré zmodernizovat kotelnu včetně regulace vytápění, což by přineslo další úspory. Připraveno máme úsporné osvětlení v tělocvičně, která je skutečně vytížena denně od rána do večera. Moc se těšíme, až se podaří náš dlouhodobý sen a bude realizován projekt školního hřiště.

Dokážete říct, jakých bude třeba dalších čtyřicet let školy?
Nejsem věštec, mnohdy nevíme, co bude zítra. Také nevím, kdo bude za čtyřicet let hodnotit, co se nám podařilo a co jsme měli dělat jinak. Věřím, že škola bude mít dostatek kvalitních, kvalifikovaných a obětavých učitelů, kteří připraví další stovky žáků do života. V současné době pro to děláme vše, co umíme.

Ředitelem jste už téměř dvacet let. Co se vám vybaví, když se ohlédnete zpět? Bylo období, kdy jste uvažoval, že s tím třeba, jak se říká, seknete?
Období tvořivosti a nadšení bylo hned zpočátku. To jsme vedli školu s panem Josefem Fírkem a panem Janem Štěpánem. Bylo to zvláštní, protože oba mě dříve na této škole sami učili a dodnes si jich velmi vážím a rád na ně vzpomínám. Dokázali jsme pracovat tak nějak s lehkostí a i zábavy jsme si užili. Celý sbor byl nějak kompaktní po předchozím období soudních tahanic s jednou kolegyní. Potom přišlo období, kdy začaly klesat počty dětí, začaly reformy ve školství a také větší politické zasahování do škol. Školu jsme mohli zmenšovat a stěžovat si, že je stále méně práce. Namísto toho jsme hledali cesty, jak využít kapacity, které nám areál a kvalita všech zaměstnanců poskytují. Z období hledání cest nakonec do současnosti vykrystalizovalo spojení dalších oborů vzdělávání a škola dnes umožňuje předškolní i střední vzdělávání. Práce je to náročnější především svým rozptylem. Těch období, kdy docházely síly i chuť, bylo několik. Většinou to souviselo s tím, že se něco nedařilo, nebo s administrativními zásahy. Mezi poslední bych uvedl například vládní rozhodnutí, které naprosto srovnalo odměňování učitelů do rozmezí 10 %. Je těžké vysvětlovat kvalitnímu, obětavému učiteli, že jsem rád, jak dobře pracuje, a zároveň mu dávám téměř stejnou výplatu jako nově nastupujícímu člověku, který stejně po několika měsících raději po dohodě odejde.

Škola v Kraslicích už není jen klasickou základkou. Jak jste docílili toho, že zároveň máte pod svými křídly školu v Jindřichovicích, MŠ i SŠ?
Jak jsme toho docílili? Jak už jsem uváděl, pokud někdo přijde s žádostí, hledáme cesty, jak vyhovět. Neznám nejde. A tak jednoho dne přišla paní starostka z Jindřichovic, že kvůli administrativnímu číslu v zákoně má jejich školička malý počet žáků a nelze ji dále provozovat, i když na ni chtějí z rozpočtu uvolnit peníze a mají o její provoz zájem. Tak jsme společně s krajským úřadem a městem Kraslice našli způsob a od té doby jsme byli Základní škola a mateřská škola Kraslice. Se střední školou to bylo podobné. Poměrně dlouho jsme tu v Kraslicích sledovali agónii střední školy, která byla sice jedinečná v celé střední Evropě, ale zásadní byl pohled ekonomický a v tom byla škola dlouhodobě v červených číslech. Spojení se Střední živnostenskou školou v Sokolově bylo jen definitivním ukončením činnosti školy. Podstatná část inventáře byla odvezena a v Kraslicích zůstala historická budova s úžasnými prostorami a s jedinečnou sbírkou hudebních nástrojů, které naštěstí nikdo odvézt nestihl. Hledali jsme s městem a Karlovarským krajem cesty, jak vyhovět požadavkům místních zaměstnavatelů a začít zde připravovat žáky na technické profese. Dostali jsme pak důvěru k přípravě střední školy v Kraslicích. Nu a třetí rok se jmenujeme SŠ, ZŠ a MŠ Kraslice. Dnes máme ve středoškolských oborech 55 žáků.

Kolem městské střední školy se vedly vášnivé diskuse, zda vůbec má cenu ji otevřít, zda nejde jen o vyhazování peněz. Jak se jí druhým rokem daří?
Asi jsem již odpověděl. Není to sice ještě to, co bychom chtěli, ale učební obory jsme i přes pokles žáků vycházejících ze základních škol naplnili po okraj. Rezervy máme v oborech čtyřletých. Zde jde hlavně o vybudování důvěry u rodičů žáků. To víte, máte jednu ratolest a chcete pro ni to nejlepší. Dejte ji na školu, která není zavedená, co kdyby se to nepodařilo a vaše dítě by ztratilo třeba dva roky a muselo by stejně někde začít znovu? V tomto ohledu obavám rodičů rozumím a děláme vše, abychom je rozptýlili. Takže, škola běží a žáky připravuje a chystáme se na další přijímací řízení pro příští školní rok.

Jaký je charakterově podle vás dnešní český žák oproti letům, řekněme, právě před dvaceti lety, kdy jste nastupoval do funkce ředitele?
Stále jsou to děti. Mají dnes spousty možností a někdy si s nimi nevědí rady. Jsou v zajetí spousty informací, elektroniky a polotovarů. Většina žáků je slušných a vždy to odpovídá výchově z rodiny. My ve škole ovlivňujeme především vzájemné vystupování a přijímání povinností. Občas je těžké vysvětlit, že práva a povinnosti patří k sobě. Některé děti jsou tak zahlcené spoustou možností zábavy a informací, že mají obtíže si vlastní zábavu připravit a něco cílevědomě vytvořit. K tomu jsme tu, abychom jim pomohli. Dnešní děti jsou sebevědomější a potřebují objasnit důležitost toho, co mají zpracovávat. V tom je naše práce náročnější. Pokud máme podporu rodičů, vždy je výsledek dobrý. Děti jsou odrazem naší doby a asi je to tak správné