Světlo světa právě spatřila jedinečná publikace s názvem Květena Soosu a okolí. Na 424 stranách křídového papíru čekají na čtenáře informace o současnosti i historii květeny Soosu a okolí, ale i další texty o geologii území, vývoji vegetace nebo třeba také o původu jména Soos. Vše doprovází téměř 250 barevných fotografií. „Přestože je Soos považován za jedno z botanicky významných území České republiky, tak mu paradoxně chyběla publikovaná kompletní souborná květena. Na stranu druhou územím procházelo mnoho botaniků, a tak o různé historické údaje nebyla nouze,“ říká Jiří Brabec z Muzea Cheb, který je jedním z editorů publikace. Právě on s Deníkem o knize mluvil.

Čím je květena Soosu tak zajímavá?

Zejména pestrostí biotopů. Jmenujme alespoň slaniska, rašeliniště, mokřady, louky, vodní plochy, prameniště a další. A to všechno na poměrně malé ploše a blízko sebe.

Kolik druhů rostlin na Soosu roste? A jaká část je vzácná?

V území, které zahrnuje národní přírodní rezervaci (NPR) Soos a okolí, jsme aktuálně nalezli 683 druhů rostlin, o dalších 63 druzích máme různě věrohodné historické údaje. To je na tak malém území docela velké bohatství. Z pohledu ochrany přírody roste v současné době v území 24 zvláště chráněných druhů rostlin, pět z nich v nejvyšší kategorii. Z botanického pohledu roste v Soosu a okolí 88 vzácných druhů, které jsou uvedeny v aktuálním červeném seznamu květeny ČR. V nejvyšších dvou kategoriích červeného seznamu, tedy seznamu kriticky a silně ohrožených druhů, je uvedeno 27 druhů.

HADÍ mord maloúborný. Nejvzácnější hadí mord v naší květeně. Foto: Přemysl TájekVyskytují se na Soosu nějaké extrémně vzácné rostliny?

Ano, vyskytují, jsou to především druhy slanisek. Nejvzácnější z nich je hadí mord maloúborný, což je, jak trefně poznamenal kolega Michal Ducháček z Národního muzea, nejošklivější, ale nejvzácnější hadí mord v naší květeně.

Proč nejošklivější? Jak vlastně vypadá?

Jde o žlutě kvetoucí rostlinu z čeledi hvězdnicovitých. Její žluté úbory jsou ale malé, přesněji řečeno se příliš nerozvíjejí. Když to hodně přeženu, vypadají jak odkvétající pampelišky, chcete-li smetánky. Skoro hezčí jsou pak semenící rostliny kulovitá plodenství s množstvím nažek s chmýrem. V podstatě „s padáčky“ jako u pampelišek.

A jak je obecně hadí mord maloúborný vzácný? Kde jej můžeme vidět?

Z původního rozšíření na mnoha slaniscích jižní Moravy a středních až severozápadních Čech zbyla jen malá populace v rezervaci Slanisko u Nesytu nedaleko Mikulova a pak ta „naše“ v Soosu. Výskyt v Soosu a v minulosti také podél cesty z Hájku do Nového Drahova byl vždy od ostatních lokalit dosti vzdálený. Druh je v současnosti velmi vzácný v celé Evropě, lokalit mírně přibývá směrem do východní Evropy a do střední Asie, kde roste až po Altaj. V Soosu roste na dvou místech na slanisku mezi pokladnou a Císařským pramenem a pak na slané louce za „botanickou tabulí“ u ústí povalového chodníku na silnici do Kateřiny.

Překvapily vás a kolegy některé druhy rostlin?

Ano. Mne asi nejvíce další vzácný slanomilný druh sivěnka přímořská. Máme ji i na obálce knihy. Její populace je v Soosu opravdu velmi bohatá, více než jsme si mysleli. Jde jednoznačně o nejbohatší lokalitu z posledních méně než deseti v České republice. Sivěnku přímořskou může vidět každý návštěvník Soosu třeba všude kolem Císařského pramene. Dalším příjemným překvapením jsou bohaté populace bařičky bahenní. I tu může každý vidět na mnoha místech podél povalového chodníku, ať mezi pokladnou a Císařským pramenem, nebo v oblasti mofet na křemelinovém štítu.

A nepříjemná překvapení?

To, že se nám nepodařilo ověřit některé druhy, které na Soosu rostly zřejmě ještě v nedávné době. Jde například o původní populaci kuřinky slanomilné nebo sítiny Gerardovy. U obou druhů doufáme, že je ještě objevíme. Pak jsou samozřejmě druhy, které na Soosu bohužel již zcela vyhynuly a jejichž znovunalezení je velmi nepravděpodobné. Jmenujme alespoň pampelišku besarabskou dnes se v České republice vyskytuje velmi vzácně jen na Podbořansku, úrazník uzlovitý dnes nezvěstný druh květeny ČR, či prstnatec Russowův Soos byla jeho jediná známá lokalita v ČR, poslední věrohodný údaj je však z roku 1956.

Objevili jste na Soosu a v okolí nějaké rostliny, které nebyly z území v minulosti známé?

Celou řadu. Většinou jde o druhy běžnější a z území dosud neznámé z důvodů menší prozkoumanosti oblasti. Našli jsme ale nově i několik vzácnějších rostlin. Z těch nejzajímavějších uveďme alespoň bahničku chudokvětou, ostřici blešní, plavín štítnatý či hadí jazyk obecný.

Jak velkou část Soosu má možnost vidět návštěvník? Co je vlastně celý Soos?

Pokud jde o NPR Soos, tak návštěvník prochází přibližně sedminu území stávající rezervace. Nutno ale říci, že z geologického a botanického pohledu vidí více než tři čtvrtiny toho nejpodstatnějšího. Povalový chodník naučné stezky vede nejcennějšími částmi slanisek a slaných luk, podél cesty z Hájku do Kateřiny a kolem pramene Věra lze pak nahlédnout do rašelinišť a rašelinných lesů. Když vodíme do rezervace Soos na speciální povolení odborné exkurze botaniků třeba z univerzit, tak jdeme klasicky po povalovém chodníku jen s krátkými odbočkami do slanisek. Teprve ze silnice do osady Kateřina se pak zanoříme více do rašelinišť a rašelinných lesů mimo stezku. Botanicky zajímavé jsou ještě nejvýchodnější části rezervace, kterým rádi říkáme „Zásoosí“. Jde o zatopené těžební jámy, mokřadní louky a prameniště severně od bývalé obce Starost Sorgen. Tyto části jsou součástí NPR Soos až od roku 2016.

Ve střední části rezervace nic zajímavého neroste?

Roste. Třeba velmi bohatá populace korálice trojklanné, kterou tam před pár lety objevil kolega Vladimír Melichar. S tou se můžeme setkat ale i jinde. Jen v poměrně hlubokých mokřadech centra Soosu pak můžeme narazit na vzácný kapradiník bažinný, který zde má jedinou lokalitu v Karlovarském kraji.

Říkáte v hlubokých mokřadech. Je možné se na Soosu utopit v rašeliništi?

Tak to vám přesně neřeknu. Ale asi by se dalo. Zejména kolem takzvaného Kyselého potoka, který odvodňuje centrální část Soosu, je mnoho míst, kde se dá chodit jen s nejvyšší opatrností. A je tam několik míst, která jsme pozorovali jen ze vzdálenosti cca pět, deset metrů, protože hloubka rašeliny byla více než dva metry a na plavání to vzhledem k hustotě rašeliny také nebylo.

Zapadl jste někdy?

Jednou po pás. Musel jsem odhodit zápisník a namočit se ještě víc, abych se nepropadal dál a nepřišel o botu. Bylo to paradoxně relativně kousek od naučné stezky, severně od největší koncentrace mofet. Ale hodně se na Soosu zašpiníte při jakémkoliv přírodovědném průzkumu vždy rezavou, okrovou, hnědou či různými odstíny šedi.

Jaké období na Soosu máte vy osobně nejraději?

Zimu, protože tam nic neroste. (smích) Ne, vážně. Mrazivá zima s popraškem sněhu a slunečným počasím je na Soosu krajinářsky opravdu nádherná. V rámci vegetační sezóny je na slaniscích asi nejhezčí druhá polovina června a na rašeliništích pak konec léta. Je to ale spíše otázka vkusu a zájmů.

Kdo publikaci Květena Soosu vydal a financoval?

Publikaci společně vydaly 4. základní organizace Českého svazu ochránců přírody Cheb a Muzeum Cheb, za finanční podpory města Chebu, Karlovarského kraje a Národního programu Českého svazu ochránců přírody „Ochrana biodiverzity“, podporovaného Ministerstvem životního prostředí a Lesy České republiky, s. p.