„Všechno vzniklo z toho, že má žena pracuje s autistickými dětmi. Jednou tam vzala krabice a použila je. Slovo dalo slovo a žena se spojila s jednatelkou Rané péče. Z jejich strany nám přišla kladná reakce, že pokud bychom jim něco vyrobili, tak budou moc rádi. Krabice je pomůcka, která jim velmi usnadňuje práci s dětmi," vysvětlil strůjce nápadu na výrobu krabic a vedoucí praxí Martin Kumpera.

„Na základě naší komunikace nám ředitelka Rané péče poslala podklady, abychom znali jejich potřeby," objasnil Kumpera. „Osobně mám k tomuto tématu blízko. Prakticky jsem s ním v každodenním kontaktu. Jestli bude o tuto práci zájem i v budoucnu, čert ví. Ale pro děti a pro naše studenty je to přínos. U této práce je nutná manuální zručnost, preciznost a pečlivost. To všechno oni potřebují ke stavařině. 

Jestli se mají na praxi učit opracovávat dřevo, nebo karton, je jedno. Oni se musí naučit s tím materiálem pracovat. Pro nás je to jen plus," řekl Kumpera.

V současnosti se krabice používají jako pomůcky k strukturovanému učení dětí do sedmi let věku. 

Krabice vyráběli žáci 1. a 2. ročníku. Odevzdalo se už 6 hotových krabic a 13 se dokončuje.

„Děti na praxích mají výkres a musí si ho představit v reálu. Spojili jsme praxi s tím, co pomůže i dětem. Ta práce má smysl a studenti mají radost z toho, že mohou pomoct. Hodně jim pomáhá i to, že vidí pak ty děti na fotkách s jejich krabicemi. Prohlubuje to v nich jejich empatii," vysvětlila ředitelka školy Dana Krulišová.

A jaké mají z projektu pocity samotní tvůrci krabic? „Je dobrý, že jsme mohli pomoct. Nás to děsně bavilo. Bylo to pro nás odpočinkové. Jsem moc rád, že jsem mohl pomoct s tím nápadem," svěřil se jeden z tvůrců krabic Matěj Šindelář.

„Bylo to zajímavý. Dělali jsme to sice napotřetí, ale šlo to. Je to dobrý nápad," řekl Tomáš Palička.

„Bylo to skvělé vytržení z výuky. Místo abychom seděli v lavicích, tak jsme vytvářeli něco, co může pomoct. Samo o sobě to bylo jednoduché, tak jsme to malovali natřikrát," směje se Radek Džupin.

„Nápad se mi dost líbil. Pomáhá to dětem, které jsou v něčem omezené. Náročný to pro mě nebylo. Spíš to bylo snadné. Šlo hlavně o pečlivost," shrnul Petr Buxbaum.

Materiál potřebný k výrobě krabic zbyl z celostátní soutěže pro třetí ročníky průmyslových škol. „Z loňska nám zbyl kartonový papír, tak jsme si řekli, že uděláme něco, co někomu pomůže. Žáci dostali rozměry. Museli to narýsovat, vyřezat, zohýbat. Měření a pečlivost jsou ve stavařině nejdůležitější. Každý z těch žáků je jiný. Někdo v sobě tu preciznost má a někdo zase ne. Na krabicích jsme dělali tři týdny na praxích a na každém bylo vidět zlepšení," ukončil Kumpera.