Plavčíci, záchranáři na divoké vodě nebo i zdravotníci na akcích města. Ti všichni se rekrutují z řad Vodní záchranné služby. Učí se pohybovat ve vodě se zátěží, předpovídat změny počasí nebo určovat nebezpečná místa ve vodě. A zachraňují životy.

„Když jsem se hlásila do záchranářského kurzu, měla jsem představy dost zkreslené americkými seriály. Realita byla od Pamely Anderson, ladně pobíhající po pláži, na míle vzdálená," začíná Lucie Nyčová vyprávění s úsměvem. „Nabyté zkušenosti jsem si ale přesto chtěla vyzkoušet v praxi, a tak jsem se přes léto vydala jako plavčík na brigádu do Spojených států." To ještě mladá žena netušila, co ji v Americe čeká.

„Na kurzu jsme se samozřejmě učili, jak vytáhnout tonoucího z vody. Opakovali jsme to snad tisíckrát. Jenže pak se skutečně stalo, že při mojí službě začala v bazénu na hloubce umírat žena," popisuje Nyčová. „Jako první bylo nutné vyslat někoho zavolat záchrannou službu. Po ruce byl jen šestiletý vnouček tonoucí paní, ale zvládl to. Já jsem skočila pro paní. V tom stresu to bylo všechno nesrovnatelně náročnější. Když se mi ji podařilo dostat na břeh, byla ještě při vědomí, ale chytala se za srdce," vysvětluje bývalá plavčice. „Bylo mi jasné, že jde o infarkt. Jejího vnuka jsem poslala zajistit ticho a klid – bylo třeba vypnout hudbu a uzavřít areál, aby nepřicházeli noví lidé. Paní jsem zatím podložila nohy a hlavu a ona upadla do bezvědomí. Dech a pulz ale měla, takže jsem ji už jen mohla ohlídat do příjezdu záchranné služby. Ta na místo dojela do dvou minut. Její personál konstatoval, že by paní bez mojí pomoci nejspíš zemřela," zakončuje Nyčová vyprávění.

Právě takoví hrdinové se rekrutují i z řad Vodní záchranné služby – Místní skupiny Sokolov. „V záchranářských kurzech musí absolventi splnit plavecké limity. Učí se dopomoci tonoucímu, různé osvobozovací chvaty a samozřejmě první pomoc. Důležitá je i teorie: plavčíci musí umět identifikovat vodní proudy. Záchranář hladinové služby musí znát znaky nadcházející změny počasí, záchranář na divoké vodě se zas učí poznávat nejnebezpečnější a naopak méně riziková místa rozbouřené řeky," říká Vladimír Tomášek, předseda sokolovské odnože.

Místní skupina Sokolov má v současné době okolo sedmdesátky členů. Určitému stupni výcviku se mohou podrobit i děti od první třídy základní školy. „Členů příliš neubývá. Klub přežil i období, kdy byl sokolovský bazén uzavřen," tvrdí Tomášek. Kromě pravidelných tréninků pořádají i závody.

„Mezi záchranářské disciplíny patří například tažení barelu nebo v oblečení," vysvětluje Tomášek. Právě v nich si mohou tříčlenné týmy zasoutěžit 16. listopadu, kdy se v bazénu bude bojovat O pohár města Sokolova. „Naše členky jsou ale dlouhodobě úspěšné na republikové úrovni a reprezentují také mezinárodně," uzavřel Vladimír Tomášek.