Co pro tebe znamená aktuální vítězství Miráklu?

Je to velký úspěch, v kategorii dospělých jsme totiž první rok. Hlavní ale je, že naše práce není zbytečná a lidem se naše vystoupení opravdu líbí.

Máš po tolika vítězstvích ještě stále motivaci tančit dál?

Ano! Po třinácti letech aktivního tancování už si život bez Miráklu ani nedovedu představit. Je plný lidí, na které se můžu bezmezně spolehnout. Navíc je úžasné, že díky výjezdům do zahraničí mám přátele se stejným koníčkem po celém světě.

Plánuješ se tedy tanci věnovat i profesně?

To ještě nevím. Kdyby to šlo, určitě bych se ráda po gymnáziu přihlásila na konzervatoř. Je mi ale jasné, že uživit se uměním, což tanec rozhodně je, je v dnešní době hodně těžké. Určitě si ale tanec nechám jako hlavní koníček. Chtěla bych se mu věnovat, dokud to budu fyzicky zvládat.

Jak zvládáš náročné tréninky skloubit se studiem?

Ve škole mám normální režim jako každý jiný, ale dá se to. Tancování je pro mě i forma odpočinku, relaxu, i když je to někdy dřina. Kromě aktivního tance také trénuji malé děti, pracuji na vymýšlení choreografií. Tomu bych se chtěla také věnovat dál. Myslím, že celý můj život bude už s Miráklem propojen.