Hvězdou večera na adventním koncertu v klášteře sv. Antonína Paduánského se stal nevidomý zpěvák Radek Žalud, který publikum uchvátil nejen úžasným hlasem, ale i repertoárem vánočních i muzikálových písní. Zpěvák, který v minulosti vystoupil s Evou Urbanovou či Peterem Dvorským a do Sokolova dorazil přímo z vystoupení v belgickém Bruselu, při rozhovoru pro Deník připomněl, že ve světě si nevidomých hvězd lidé považují mnohem více.


Radku, kde se zrodilo to přání stát se profesionálním zpěvákem?

Hudbě jsem se věnoval od pěti let, kdy jsem začal hrát na harmoniku. O rok později jsem se v ZUŠ přihlásil i na hodiny zpěvu. Zlom ale přišel ve 12 letech, když jsem se dostal na koncert Dana Hůlky. Jeho vystoupení mě uchvátilo natolik, že jsem si taky přál vystoupit na velkém pódiu.

To se vám splnilo. Co vás v kariéře nejvíc posunulo vpřed?

Největší posun nastal v roce 2004. Měl jsem velké štěstí, protože si mě všiml Daniel Landa, s kterým jsem několikrát vystupoval. Díky němu jsem pak dokázal získat další kontakty. Splnil se mi tak sen, vystupoval jsem s Evou Urbanovou nebo Peterem Dvorským.

Nepociťujete přesto jako nevidomý oproti zdravým zpěvákům handicap?

Pravda je, že mi připadá, že Češi si svých talentovaných slepců váží velmi málo. Přece jen ve světě slaví úspěchy Andrea Bocelli, Stevie Wonder, na Slovensku je velká hvězda například Maroš Bango, také nevidomý zpěvák. Jen u nás se stále dokola vyzdvihují tři čtyři pěvecké stálice.

Jaký je teď tedy váš sen, jako zpěváka?

Snažím se dávat si malé cíle a k těm větším se dostávat postupně. Samozřejmě bych si chtěl zazpívat s Karlem Gottem, setkat se s Eltonem Johnem. Ale hlavně se stále snažím naladit lidi na pozitivní vlnu, vzbudit v nich optimismus.

To se vám v Sokolově podařilo víc než dobře…

Před vystoupením jsem měl obavy, měl jsem od včera potíže s hlasem a nechtěl jsem se špatné uvést. To přijetí ale byla nádhera! Jsou tady vážně skvělí lidé. Jsem nesmírně rád, že jsem měl příležitost tu vystoupit.