„Do Mateřídoušky docházím už třetím rokem. Nejčastěji maluju na látky, vyrábím mýdla nebo svíčky. A jindy se zase učím vařit nebo pracovat na počítači. Dokonce jsem vyráběla plakát na jednu naši akci. Do budoucna bych asi chtěla začít fotit," svěřila se Eliška. „Co víc, už patnáct let závodně plavu. A když zrovna nic nevyrábím nebo neplavu, tak mám ráda turistiku. Loni jsem byla na Sněžce. To byl můj velký sen, si ji vyšlápnout. A letos plánuju s rodiči a sestrou Jeseníky, kdy pojedeme na Praděd," sdělila Eliška.

„Co se týče mých koníčků, tak ráda poslouchám českou hudbu. Nejčastěji Slzu nebo Davida Deyla. Taky ráda čtu. Většinou si rozečtu čtyři knížky a pak se k nim vracím," svěřila se Eliška.

„Dřív jsem byla hodně nemocná. Doktoři nevěřili, že to zvládnu, ale rodiče to nevzdali a hodně se mnou cvičili. A já to díky nim opravdu zvládla. Před lety se mi nemoc vrátila, ale teď je to dobré. Jen hůř vidím. Jinak se cítím moc dobře," řekla Eliška.

„Chodila jsem na základní školu a pak na učňák, ale tam mě děti šikanovaly a byly na mě zlý. Pořád jsem byla sama. Vadilo jim, že jsem jiná. Nakonec jsem odešla sama. Tady mám konečně kamarády. Márinku, Jiřinku, Lenku, Kačku a Marušku," vyprávěla Eliška.

„Teď poletíme se ségrou do Řecka. Už se na to moc těším. Hlavně na moře. Budu tam sbírat mušle a plavat. Konečně si tam odpočineme od mamky a ona od nás," dodala se smíchem Eliška. „Teď jsem opravdu spokojená," doplnila.