Jaké to je, být farářem v Lokti? Jak vnímáte genia loci?

V Lokti je krásně. Jsem tu už patnáct let. Je to pohádkové a kouzelné město. Rozhodně má svůj genius loci. Hrad je významný a Loket jako takový byl osídlen již před staletími. Město v minulosti dokázalo dobře hospodařit, což se na něm projevilo, nakonec získalo i hrad. Doufejme, že se tento úspěch bude prolínat i do budoucna.

Co si myslíte o životě a o víře ve 21. století? Jak to vnímáte?

Jsme součástí hmotného světa. Prach jsme a v prach se obrátíme. Jsme fyzicky spjati se zemí. A přece nás něco od ostatního stvoření liší. Bůh nám dal svou podobu. Duši. To neznamená jen rozum. Obraz Boží je v nás především v podobě svobody vůle. Člověk je svobodný, ale je za ni zodpovědný. Svoboda konání, myšlení, rozhodování, to je obraz Boží v nás. S touto svobodou je nedílně spojena odpovědnost, pokud ji nemáme, tak se může mnohdy projevit i násilí. Věda a bádání jsou povinností člověka. Není dobré, když je člověk odpovědný sám sobě, když je on sám sobě mírou svého bytí, tím může ohrožovat svobodu jiných lidí. Nejsme na světě sami. Skutečná a pravá svoboda konání není v rozhodování se mezi dobrem a zlem, je to rozhodování mezi menším a větším dobrem. Rozhodování o zlu je nesvobodné. Bůh nám dal svobodu. Když ale viděl, že ji ne vždy zvládáme, dal nám mantinely. Dal Židům Desatero, jako rámec pro tuto svobodu, a dal jim poslání, aby oni byli ti, kdo stráží monoteismus uprostřed pohanského světa plného model a pověr. To bylo poslání lidu Starého zákona. Ježíš dal Zákonu novou dimenzi. Nepřišel jej zrušit, ale naplnit. Řekl, že nás Bůh miluje a totéž očekává od nás. Bát se konání zla ze strachu před trestem je sice možné a správné a někdo to jinak neumí, ale Ježíš nám vysvětluje, že Bůh nás miluje a my máme konat dobro, vyvarovat se zlého z lásky k němu.

Víra a 21. století? Vraťme se i k tomuto tématu.

Rodiče dnes své děti nevedou k duchovnímu životu, neumí to. Dříve tuto roli přebíraly babičky, které přivedly vnoučata do kostela a ukázaly jim dědečka na obláčku a řekly: „To je Pán Bůh." Naučily je „Andělíčku, můj strážníčku". Babička umřela a pak to pro děti nadlouho skončilo. Když pak začaly reálně přemýšlet, tak tomu opravdu nemohly uvěřit. U nich víra zakrněla v dětském věku a už nešla dál. Dnes je kolem nás mnoho lidí, kteří hluboce nevěří, ale jsou strachy bez sebe, když jim přes cestu přeběhne černá kočka. Tam, kde chybí víra, nastupuje pověra. Přesto je tu celý svět pro nás. Bůh nám ho dal. A svatý Augustin řekl: „Miluj a dělej, co chceš." Víte, i církevní otcové čerpají z antiky z Aristotela a Platóna. Staví křesťanství jako pevnou hráz logiky bytí. Proti tomu je dialektický materialismus snůška nesmyslů. Vše na světě je pro člověka, ale má to užívat tak, aby nám to prospívalo na cestě k cíli, ale také se mnoha věcí musíme vzdát, aby nám na této cestě nepřekážely, neškodily. Cílem je samozřejmě Bůh, nejvyšší dobro. Je přirozené, že člověk usiluje o to nejlepší pro sebe a své blízké. To nejlepší je právě Bůh. Víra je přímo spjata s rozumem, to zdůrazňoval již Benedikt XVI. Víra v Boha neznamená, že když začnete věřit, tak se vám najednou začne dařit. Někteří si to myslí, a pak jsou překvapeni. Musíme si přiznat chyby. Jsme hříšníci a nikdo není dokonalý, toto vede k růstu člověka. Mnozí mají pocit takřka dokonalosti, pak o nich slyšíte věci, které mají k dokonalosti k daleko, ale oni si to vůbec nejsou schopni uvědomit a tím se i napravit. Měli bychom v sobě hledat dobro a nebýt sobečtí. Nesmí být důležitá jen touha po úspěchu.