Když na podzim loňského roku Denisa Cekovová z Chotíkova vyhrála na westernových hobby závodech se svou pony klisnou, teprve začínala nesměle mluvit o složení jezdecké licence a budoucí závodní kariéře. Dnes, o pouhých několik měsíců později, už se dvanáctileté jezdkyni doma kupí stužky z parkurových závodů. Pod hlavičkou jezdeckého klubu Sagyra dokázala dosáhnout i na titul oblastní mistryně v kategorii dětí.

Závodila jsi s poničkou Beauty, teď už jsi přesedlala na velké koně. Můžeš představit svoji závodní klisnu?

Jezdeckou licenci jsem skládala na kobylce Italce, ukázalo se ale, že závodit už kvůli zdraví nemůže. Italka už tak v naší stáji slouží jen k rekreaci a do sportu jsme letos na jaře pořídili devítiletou teplokrevnou klisnu Denzi. Vybírali jsme hodně dlouho a i s Denzi jsem ze začátku měla problémy, je hodně dopředná a měla sklony neovladatelně cválat po jízdárně. Musela jsem se zkrátka naučit ji zvládnout. Teď už ale to nejhorší snad máme za sebou a myslím, že už nám to spolu celkem jde. Hodně mi pomohla moje současná trenérka Martina Pešková z jezdeckého klubu Sagyra, pod kterou teď trénujeme.

Jak často se tréninku věnuješ a v čem vůbec spočívá?

Tréninky jsou rozdělené na skokové a drezurní, protože kůň samozřejmě nemůže skákat každý den. Chodíme i na vyjížďky do terénu, aby si Denzi od práce na kolbišti odpočinula. Minimálně trénuju pětkrát týdně, ale teď o prázdninách i častěji. Dojíždím také do Šabiny k trenérce, kde jezdím i na jiných, dalších koních. Víkendy pak většinou trávíme na závodech – jezdíme většinou do Nebanic, Děpoltovic, ale byli jsme třeba už i v Mostě.

Stává se ti někdy, že se ti na trénink nechce?

Jasně, i to se občas stane. Hlavně když jde o drezurní tréninky… Parkurové skákání je o hodně zábavnější než drezura. Právě proto jsem si ho vybrala za svou disciplínu.

Ježdění ti musí zabrat spoustu času. Není ti někdy líto, že kvůli koním nezbývá čas na kamarády?

To ani ne. U koní sice trávím hodně času, ale právě u nich jsem poznala a stále poznávám spoustu nových kamarádů. Takže mě to ani nijak netrápí.

Co pro tebe znamená titul z oblastního mistrovství Karlovarského kraje?

Mám obrovskou radost, hlavně jsem moc a moc ráda, že všechny ty tréninky a soustředění, které jsme od jara absolvovaly, k něčemu byly. Jsem moc vděčná hlavně trenérce a rodičům, kteří mě k ježdění vlastně přivedli a celou dobu mě podporují. Bez nich by to nešlo!

Je něco, co bys chtěla na svém ježdění vylepšit? Čeho bys chtěla ve sportu jednou dosáhnout?

Asi svou psychiku. Ježdění na koni je v tomhle složitější než ostatní sporty, svou náladou a pocity jezdec koně může hodně ovlivnit. Můj sen je dosáhnout v parkurovém skákání výkonnosti stupně ST. To už jsou skoky o výšce 140 centimetrů. Denzi už je zkušená a s jinými jezdci absolvovala i skoky stupně S do 130 centimetrů. Spolu jsme zatím závodily v Z do 1 metru.