Šemnice - „V mém oboru neexistuje přístroj, který by nahradil lidské ruce." Fyzioterapeutka Jana Roschel svýma rukama, přístupem a empatií pomáhá lidem a především zvířatům. Věnuje se také akupunktuře. Hodně ale záleží na tom, jakou má člověk energii a jak si se zvířaty rozumí, není fyzioterapeut jako fyzioterapeut. „Majitelé mi často dovedou koně, který má oči navrch hlavy, skáče, staví se. Když přijde na vlastní vyšetření, tak kůň najednou stojí jako beránek a nechá si ode mě cokoliv. Se zvířaty se musí umět komunikovat, jakmile pochopí, že tam člověk je proto, aby jim ulevil a pomohl, bývá to v pohodě. Především na koních používám hrozně ráda akupunkturu, oni totiž neřeší, co se s těmi jehličkami vlastně bude dít, na rozdíl od lidí."

S fyzioterapií Jana Roschel začala během svého pobytu v Kanadě, kde strávila podle svých slov 23 šťastných let. Nyní bydlí již pár měsíců v Šemnici, kde také provozuje svou praxi fyzioterapeutky.

V kanadském jezdeckém klubu se Jana seznámila s americkou veterinářkou, jež dělala akupunkturu i koním, což není úplně standardní. Janu to velmi zaujalo, pozvala veterinářku na oběd a postupně se z dam staly dobré kamarádky. „Ona mě potom dostala na spoustu různých školení a seminářů a naše přátelství pro obě bylo velkým přínosem. Živily jsme jedna druhou, já jsem ukazovala své metody fyzioterapie a ona mě učila akupunkturu a anatomii koní. "

Co vlastně fyzioterapeut dělá a jak může pomoci zvířatům, která neumí říct, co a kde je bolí? „Lidi si pod pojmem fyzioterapie představují rehabilitaci, většinou různá cvičení nebo lámání, což není úplně správně. Já se zabývám většinou případy, kde lidé a zvířata mají svou bolest dlouhodobou, chronickou, anebo dělám takzvané emergency, to když se někdo právě poranil a zavolá, trošku pohotovost."

Jana většinou řeší otoky, výrony, bolesti kloubů nebo svalů, úponů, šlach, bolesti artritického původu. Fyzioterapie se také samozřejmě vztahuje na kardiovaskulární cvičení, takže pokud má někdo třeba zápal plic, dá se mu různými technikami vyklepávání ulevit. „Tuhle metodu mě naučila ještě v Kanadě jedna kolegyně, pocházela z bývalé Jugoslávie a pracovala na plicním. Pacientovi se vždycky hrozně uleví. A pak je ještě fyzioterapie neurologická. Zabývám se jí u lidí po mrtvičkách nebo u pejsků, když jim tlačí plotýnky na nervy. To bych přisoudila trendu, kdy si lidé doma dali na podlahy plovoučky a pejskům se rozjíždějí nožičky. Buď si vyhřeznou plotýnku, anebo si dokonce vyhodí obratel. Těchto případů řeším opravdu hodně."

U koní řeší Jana nejčastěji utažené vazy nebo vyhozené obratle, všechna tato zranění i jejich náprava jsou hodně manuální. „Já nikdy nedělám jen jednu věc, snažím se skloubit vše dohromady."

Lidé znají pojem chiropraxe, ta se však zabývá pouze klouby a kostmi, narovnávají se vykloubení nebo vyhození obratle, nebo pokud nějaká z malých kůstek například na zápěstí nesedí tak jak má. „My se více zabýváme těmi měkkými tkáněmi. Je potřeba protáhnout svaly a vazy. Kdybych je nezapojila do nápravy kostry, tak to podle mě nebude efektivní, svaly kostru přece drží. Nepustím pacienta bez cviků a protažení," směje se.

Jana Roschel se stará také o koně žokeje Josefa Váni.