Tanečnice a tanečníci z Miráklu se v sobotu večer Sokolovu předvedli v plné parádě. Exhibiční představení si užili nejen diváci, ale i oni sami. Přesto jejich taneční výkony stále zůstávají vrcholovým sportem. Závist nebo rivalitu ale mezi sebou nepěstují. O svém soužití s Miráklem prozradila více jedna z již zkušenějších tanečnic Eliška Šafářová.

Jak jste si exhibici užili? V čem se pro vás tanec na domácí půdě liší od vystoupení na soutěžích?

Bylo to super! Hlavně proto, že jsme tam byli úplně všichni. Taky se na nás přišli podívat rodiče a v sále vznikla báječná atmosféra. Oproti soutěžím není sál tak veliký, takže na diváky i vidíme. Je ale pravda, že na soutěžích se ve výkonech ještě víc vyhecujeme – ne že bychom tu netančili naplno, ale když jde o medaile, je to přece jen trochu jiné.

Jak dlouho už s Miráklem vůbec tančíte? Co považujete za svůj největší úspěch?

Tančím letos sedmým rokem, jsou tu ale holky, které už tančí třeba i dvanáct let. Největší úspěch byl asi titul Mistr mistrů, který jsme vytančili v loňské sezoně s choreografií We are young. Raduju se ale z každého titulu, který získáme. Za velký úspěch považuju i to, když jsme se dostali na mistrovství světa do finále. V kategorii dospělých, kde už tančím, je obrovská konkurence, jsou absolventi prestižních tanečních škol. To my nejsme, ale přesto jim dokážeme konkurovat. Vlastně bych si moc přála, aby se nám postup do finále na mistrovství světa v polských Mikolajkách podařil i letos.

A vás by nelákala taneční konzervatoř?

Letos jsem v deváté třídě základní školy, takže jsem se aktuálně rozhodovala. Pokračovat budu na obor grafický design. Uvažovala jsem i nad gymnáziem, ale přece jen jsem chtěla něco víc uměleckého. Bez tance si sice život nedokážu představit, ale ponechám si ho zatím jako koníček.

Úspěšné dívčí kolektivy někdy trpí rivalitou, závistí… Co Mirákl?

Myslím, že tohle se u nás nějak nevyskytuje. Jsme dobrá parta, držíme spolu a tanec si užíváme. Jasně, jedné jde líp tohle, ale druhé zas to nebo ono… je to pak tak nějak vyvážené.

Tančíte jazz dance, show dance i modernu. Co vás baví nejvíc?

Jazz dance je hodně pro lidi, show zase plný akrobacie. Modernu děláme asi nejradši. A zároveň nám asi jde i nejvíc. Samozřejmě ráda tančím všechno, ale moderna má nejen pro mě něco navíc, co nás hrozně baví. Ale tím, že se podílíme na tvorbě choreografií a každý tam vždy má něco svého, tančíme s oblibou snad opravdu všechno.