Automobiloví jezdci špičkových světových týmů trénují na profesionálních simulátorech vyráběných v Kraslicích, kam také mnoho jezdců jezdí trénovat. A to na závodních simulátorech, jejichž vývoj a konstrukce pochází z dílny Petra Lisy z Kraslic. Ten simulátory s logem Motosport Simulator, které díky své unikátní konstrukci patří k nejlepším v Evropě, vyvíjel několik let. Dokáží přesně simulovat stovky světových tratí s přesností na jeden centimetr. To týmy zaujalo, neboť díky tomu šetří stovky tisíc korun za tréninky přímo na reálných okruzích. Dnes do simulátoru usedá například Erich Prinoth (Ferrari Challenge 458), Vitantonio Liuzzy (Superstars World Mercedes), David Gostner (Ferrari Challenge 458), Patrik Tkáč (Ferrari 458 Italia GT3) nebo Tomáš Kukačka (Ferrari Challenge 458), Winfried Assmann (KTM – xbow).
Více v rozhovoru s autorem projektu Petrem Lisou, který má zároveň zkušenosti v testování závodních vozů přímo na okruzích.

Že simulátory pochází z Kraslic, ví zřejmě málokdo. Povězte, kde se zrodila myšlenka stavět simulátory na tak vysoké úrovni?
V minulosti jsem sám profesionálně závodil na kole a po skončení kariéry vrcholového sportovce jsem měl potřebu stále závodit. Přitahovaly mě závodní auta a motokáry, avšak závodit v motosportu bylo velice drahé, proto jsem začal jezdit závody na počítači. Měl jsem velice slušné výsledky a začal jsem se simracingu věnovat na profesionální úrovni. Stal jsem se několikanásobným mistrem České republiky a později se účastnil i světové ligy na simulátorech. V té jsem obsadil čtvrté místo. Sám jsem si přitom stavěl a zdokonaloval svůj závodní simulátor. Sestavení simulátoru je velmi obtížné a ojedinělé. Můj simulátor doma otestovali poté závodní jezdci a byli velmi nadšení z realismu simulátoru. V té době mě napadlo, že bych mohl sestavovat simulátory pro závodní jezdce a začít šetřit náklady profesionálním týmům. Poté jsem se spojil se stejně zapáleným kamarádem do simulátorů Pavlem Dykem a rozjeli jsme výrobu.

Před námi stojí dva profesionální automobilové simulátory. Jak vznikaly?
Vývoj technologie i konstrukce trval několik let. Simulátor je složený z profesionálního počítače, tří velkých LCD obrazovek, které jsou spojené a tvoří panoramatický displej. Řidiči drží v ruce profesionální volant, šlapou na hydraulické pedály, které se používají v reálném závodním autě, takže jezdec cítí přesný tlak jako ve svém závodním voze. Závodník pak sedí v realistickém simulátoru, který má unikátní pohyby podle povrchu vozovky a naklánění přesně podle přetížení auta, takzvaných Géček. Zajímavostí a v podstatě i naprostou devizou je třetí píst, který simuluje ztrátu zadní trakce. Znamená to, že závodník cítí vychýlení a posunutí zadní nápravy. To dotváří maximálně realistickou jízdu.

Pustit se do vývoje a stavby simulátoru, jehož cena se šplhá k milionu… Nebyl to přece jen trochu riskantní podnikatelský záměr?
Vnímal jsem to jako velký risk, ale když něco dělám, jdu do toho po hlavě a neřeším neúspěch. Pracuji na 100% a věřím, že se úspěch časem dostaví. Mám za to, že simulátor dokáže týmům ušetřit velké peníze a také pomůže k rozvoji závodního jezdce. Vždyť například jeden víkend na Ferrari Challenge může stát závodní tým kolem dvou milionů korun. Tréninky jsou prostě extrémně drahé. Závodní týmy na simulátory začaly slyšet a uvědomují si, že šetří na testování, pneumatikách i pohonných hmotách.

Kde sháníte zákazníky a kdo byl vaším významným zájemcem?
Účastníme se závodních víkendů po celé Evropě, kde se prezentujeme. Významným zákazníkem byl například slovenský jezdec Patrik Tkáč, který se za pomoci našeho simulátoru a profesionálního jezdce připravoval na závody Ferrari Challenge.

Jak jsou jezdci k simulátorům důvěřiví? Přece jen reálná jízda je reálná jízda?
Musím přiznat, že 40 procent hlavně starších jezdců se dívá na simulátory skepticky. Na druhou stranu ti, co simulátor na takové úrovni vyzkoušeli, uznali, že jízda je naprosto srovnatelná s reálnou jízdou, jen je na simulátoru menší přetížení.

Jakou odchylku simulátory mají?
Tratě jsou takřka totožné na jeden centimetr, neboť se vyvíjí technologií laserscan. Máme k dispozici asi 350 okruhů a 300 závodních aut. Vyvíjíme navíc i fyzikální modely pro jednotlivé týmy. Takže oni nám takzvaně nakroutí deset kol v jejich závodním autě, zašlou telemetrická data a my z nich uděláme fyzikální model jejich auta. Odlišnost mezi simulátorem a reálnou jízdou je 0,1 až 0,2 desetiny na 1 kolo, které se jezdí kolem 2 minut.

Je v Evropě velká konkurence profesionálních simulátorů?
V Evropě konkurence je, ale troufám si říct, že je málo firem, které vyvíjí profesionální simulátory na takové technologické úrovni, jako jsou naše simulátory. Jednoznačně mohu říct, že jsme vyhráli všechna výběrová řízení, na kterých jsme byli osloveni.

Do vašeho tréninkového centra v Kraslicích jezdí profi jezdci. Nepřemýšlíte o tom, pozvat i veřejnost?
Dohodli jsme se, že centrum pro veřejnost přeci jen otevřeme, neboť nic podobného široko daleko na tak špičkové úrovni není a lidé by se na běžný okruh asi jen těžko dostali, aby se svezli reálným závodním autem. Za prvé je to dosti nákladné a jet v závodním voze není jako jezdit s normálním autem.

Na kolik tedy vyjde veřejnost třeba hodinová jízda na simulátoru?
Ceny jsme stanovili na nejnižší možné hranici. Teď máme zaváděcí cenu 1500 korun a potom cena bude 1900 Kč na hodinu. Jen pro příklad, v Praze za nesrovnatelný simulátor s naším se platí za pronájem na 1 hodinu pět tisíc.

Vy sám jezdíte na simulátoru profesionální závody. Je pravda, že sám porážíte na simulátoru profesionální jezdce?
Je tomu tak. Na simulátoru mám odjety tisíce hodin. Dokonce jsem díky dobrým výsledkům na simulátoru byl pozván na testovací jízdy závodních aut a také jsem jezdil MČR na motokárách.

Kam až chcete v budoucnu simulátory posunout?
Musím říct, že technologie jde mílovými kroky dopředu. Vylepšit do budoucna bychom ještě chtěli zobrazení na jednom zaobleném LCD v průměru 4 metry, aby obklopila jezdce. Ale to myslím, že ještě pár let bude trvat. No a neustále se pak musí pracovat na novém softwaru, který bude ještě přesnější a reálnější.