Za to, že i přes svůj hendikep může sportovat, je jednačtyřicetiletý Jiří Suchánek vděčný své manželce. „Je mi nejblíž a zkouší se mnou neskutečné věci. Nejsem totiž moc doma a ona má vše na hrbu sama,“ říká. Vděk cítí i vůči rodičům, sestře či švagrovi.
A také vůči lidem kolem sebe. „Třeba paní v obchodě mi pomůže s rohlíky,“ nastiňuje. Od roku 2007 působí v reprezentaci České republiky ve stolním tenise na vozíku. Je na něj upoután a kvůli poranění krční páteře mu v rukou vázne úchopová funkce. Pálku si proto ke končetině váže stahovací gumou.
Ondřej Zmeškal v devatenácti letech ztratil zrak, to mu však nezabránilo vytvořit český rekord půlmaratonu mezi nevidomými:
Pochází z Mlékojed na Mělnicku. Nyní s manželkou a dvěma dětmi žijí ve Zdechovicích nedaleko Přelouče, kde si postavili dům. Sportu se věnuje dlouho, stolní tenis ale začal hrát až asi pět let po úraze. „Ten se mi stal 19. 9. 1999,“ prozrazuje datum plné devítek.
Nějaký čas po neštěstí žil v Liberci. „Pracoval jsem tam na oddělení spinální jednotky jako instruktor soběstačnosti pro lidi čerstvě nebo krátce po míšním poranění. Učil jsem je, jak se přesouvat, jak být mobilní či jak naložit vozík do auta. S rodinami jsem pracoval i na bezbariérových úpravách,“ přibližuje. V současnosti pracuje ve firmě vyrábějící invalidní vozíky.
První medaile z Ria
Ze zahraničí vozí ocenění, která dělají Česku čest. První paralympijskou medaili, bronzovou, získal v roce 2016 v brazilském Rio de Janeiru, úspěchy slavil také na mistrovstvích Evropy či při Letních paralympijských hrách v Tokiu.
Ač sami mají handicap, organizují pomoc, do které zapojují i lidi bez postižení:
Letos v listopadu byl mezi sedmnácti sportovci a sportovkyněmi s hendikepem, kterým za mimořádné úspěchy na Úřadu vlády předali ocenění premiér Petr Fiala a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Mimo sportovní areály toho ale v zemích, kde závodil, moc neviděl. Je to totiž řehole. Alfou a omegou by proto podle něj měla být profesionalizace sportu, kterému se lidé s hendikepem věnují. „Tedy, abychom za to měli nějaký plat. Jak jinak se můžeme adekvátně připravovat? Je těžké skloubit profesionální výkony s rodinou a prací,“ podotýká Jiří.
close
info
Zdroj: Se svolením Jiřího Suchánka
zoom_in
Jiří Suchánek při sportuOceněný Filip Nacházel
Příběhů sportovců s hendikepem je nesčetně. Deník po jejich nedávném vládním ocenění oslovil například letošního vicemistra Evropy ve stolním tenise Filipa Nacházela, který se před třemi roky účastnil paralympiády v Tokiu. Žije v Horní Cerekvi a pochází z Pelhřimova, za který hraje třetí ligu. Na vozík se vinou úrazu dostal v roce 2015. „Chvíli jsem byl neradostný, ale věděl jsem, že pokud budu dělat sport, ping pong bude nejjednodušší cesta,“ říká třiačtyřicetiletý muž.
Vděčný je rodině včetně táty. „Je mou celoživotní oporou, věčný optimista, kterému bude příští rok sedmdesát a pořád hraje hokej. Třeba v Pelhřimově, kde máme halu, mi vyřídil, abych mohl chodit zadním vchodem, protože u předního jsou schody. Se správci domluvil, že mi odemykají,“ přibližuje.
