Se dnem 4. února 1945 si ve střední Evropě nejčastěji připomínáme Jaltskou konferenci mezi představiteli tehdejších centrálních spojenecký mocností, tedy Sovětským svazem reprezentovaným Josifem Vissarionovičem Stalinem, Británií zastupovanou Winstonem Churchillem a Spojenými státy v čele s prezidentem Theodorem Rooseveltem. Ve stínu této konference, která mimo jiné položila základ ke vzniku Organizace spojených národů, trochu zůstává fakt, že i v tento den se na řadě míst světa bojovalo. Jedna z nejtvrdších, ale přitom méně známých válečných operací, začala toho dne v Barmě.

Začátkem roku 1944 ovládala japonská císařská armáda velká území v Číně i v Malajsii, měla pod kontrolou Barmu a okupovala také valnou část tichomořských ostrovů. Indii však stále bránily britské jednotky, proti nimž Japonci zahájili 7. března 1944 z Barmy velkou ofenzívu tří posílených divizí, které navíc podpořila jedna divize Indické národní armády Subhásčandry Boseho.

Japonci si vylámali zuby

Zatímco japonské divize útočily do začátku června na město Imphál, hlavní město indického svazového státu Manípur, Boseho oddíly napadly město Kóhíma, nacházející se 130 kilometrů severně od Imphálu a představující metropoli dalšího svazového státu Nágálandu.

Britské jednotky však dokázaly zdrcující převaze japonských vojsk s úspěchem čelit. V červnu se na jejich stranu postavilo i počasí - prudké monzunové deště proměnily komunikace v moře bahna, v nichž japonské jednotky beznadějně uvízly, odříznuté od zásobování. Britové přešli postupně do protiútoku a podařilo se jim zatlačit Japonce až za řeku Čjintwin na severozápadě Barmy. 

Neúspěšná ofenzíva stála Japonce 50 tisíc až 65 tisíc mrtvých, jejich tři divize byly zcela zdecimovány.

Začíná protiútok

Pro britské velení byl krach japonského tažení naopak impulsem k naplánování protiútoku. Ofenzivní plán počítal s obsazením střední Barmy se zajištěním z jihu a severu, dále se zničením centrálních japonských jednotek a s postupem přes řeku Iravádí.

Útok provedla britská Čtrnáctá armáda, jejíž přechod Čjintwinu a postup do zvolených bitevních oblastí Japonce překvapil. Řeka Iravádí však představovala nebezpečnou obrannou linii. Její často se měnící písčiny obsadili japonští vojáci, kteří hodlali bránit přechod s fanatismem sobě vlastním.

Britové plánovali zmocnit se útokem předmostí ve městě Pakokku na Iravádí, a umožnit tím průchod mechanizovaných jednotek. Obsadit předmostí bylo úkolem sedmé indické pěší divize.

Její vojáci se v prosinci 1944 nejdřív přesunuli z Kóhímy do Tamu po již existujících komunikacích a poté během 15 dnů vybudovali přes 280 kilometrů dlouhou silnici do města Gangaw v Barmě. Jejich úkolem bylo obsadit do poloviny února 1945 předpolí před řekou Irávádí v oblasti kolem Pakkoku a dobýt město. 

Fanatický odpor

K útoku na Pakkoku došlo 4. února 1945. Bojová akce začala vzájemným dělostřeleckým ostřelováním, při němž britsko-indické jednotky zaměřily silné japonské postavení v obci Kahnla na jižní straně řeky, představující vstupní bránu do Pakkoku.

Jakákoli operace směřující k předchodu řeky mohla být úspěšná jen v případě, že by se tyto síly v Kahnle podařilo eliminovat. Den po zahájení bojových operací se proto pokusilo několik britských jednotek japonské pozice obklíčit. Dvě stě metrů před obcí se ale dostaly pod těžkou palbu. Po několika přesunech se jim nakonec podařilo do japonské obrany proniknout a obsadit jedno z kulometných hnízd. Při útoku bylo zabito nejméně 30 Japonců, mnoho dalších bylo zraněno. Britové získali odvážným výpadem dva těžké a dva lehké kulomety a dvacet pušek.

Jak dobývání Kahnly, tak pozdější útok proti Pakkoku charakterizoval zejména fanatický odpor japonských vojáků, kteří se kategoricky odmítali vzdát a volili raději smrt. V noci z 11. na 12. února se Japonci neúspěšně pokusili o protiútok, následně však britské jednotky obsadily další přístupovou pozici k městu, Sinlan, a následně i severní část Pakkoku. Přitom zdecimovaly japonský prapor, z něhož se vzdal jen jeden jediný voják. Dne 14. února bylo konečně toto město dobyto.

Úspěšná operace v Pakkoku znamenala vytvoření důležitého opěrného bodu pro připravovanou všeobecnou ofenzívu, jejímž cílem bylo Japonce v Barmě zcela zničit. K naplnění tohoto cíle došlo zhruba o čtvrt roku později, v květnu 1945.