Kliknutím zvětšíteDalo by se říci, že když se naděloval talent, šel si čerokízský indián Sequoyah dvakrát, ale to by nebylo přesné. Napovídalo by to totiž, že legendární indiánský učenec dostal něco zadarmo. Jenže pravý opak byl pravdou. Ke své životní dráze nijak předurčen nebyl. Předpokládalo se, že prožije život obyčejného příslušníka kmene Čerokíů a bude se věnovat běžným indiánským dovednostem.
Zpočátku tomu tak opravdu bylo. Sequoyah, známý také George Gist či Guess, tepal stříbro (tradiční profese Čerokíů), dojil krávy a občas za svůj kmen bojoval jako válečník v bitvách s jinými kmeny. Jenže se stal také učitelem, lingvistou, tvůrcem originálního psaného jazyka Čerokí a jedním z nejskvělejších polyhistorů v celých dějinách Severní Ameriky. Významně přispěl k sociálnímu, politickému i vzdělanostnímu vzestupu svého lidu. V roce 1842 nebo 1843 náhle zemřel na dosud plně nevysvětlenou nemoc a současně vstoupil do legend. Nikdo dodnes přesně neví, kde se nachází jeho hrob. O jeho umístění koluje mezi indiány i historiky řada mýtů a pověstí.
Hendikepovaný, ale s talentem
Informace o raném dětství Sequoyaha se v různých pramenech částečně rozcházejí. Většina zdrojů se ale shoduje na tom, že se narodil někde poblíž Knoxville v Tennessee, pravděpodobně několik let před vyhlášením nezávislosti Spojených států. K tomu došlo 4. července 1776. Jako rok Sequoyahova narození bývá nejčastěji zvažován rok 1770. Jeho matkou byla indiánka kmene Čerokí jménem Wut-teh, jeho otcem běloch.
Podle některých zdrojů jím měl být vysoce postavený voják jménem Nathaniel Gist, jenž byl údajně blízkým spolupracovníkem George Washingtona a významným veteránem několika válek. Včetně francouzsko-indiánské války ze 60. let 18. století nebo samotné války za nezávislost, jíž rodící se Spojené státy vybojovaly s Anglií. „Jiné zdroje však uvádějí, že otcem Sequoyaha mohl být i obyčejný voják, pobuda nebo nikdo konkrétní,“ uvádí Kristine De Abreuová, autorka článku Průzkum záhad: Zmizení Sequoyaha.
Chlapec tedy vyrůstal pouze s matkou. Navíc si do života přinesl ještě jeden hendikep. Byl od dětství chromý na jednu nohu. Podle spisovatele Johna B. Davise, autora knihy Život a dílo Sequoyaha, mohlo toto postižení inspirovat vznik indiánova jména, protože slovo Sequoyah prý znamená v jazyce Čerokí „noha vačice“.
Navzdory svému fyzickému znevýhodnění byl mladík zřejmě mimořádně talentovaný a učenlivý, protože si rychle osvojil celou řadu dovedností. Podle De Aubreové vynikal v zahradničení, v krajinářství, v kovařině i v umělecké tvorbě, například kreslení. Dle dalších autorů to byl obratný stříbrotepec a dokonce i válečník. Do historie nejen svého kmene, ale celých indiánských dějin, se však vepsal ještě něčím jiným.
Pro dceru vymyslel indiánský slabikář
Když se Sequoyah přestěhoval počátkem 19. století do Alabamy, napadlo ho vytvořit psaný čerokízský jazyk. Začal pozorně poslouchat hovory příslušníků kmene Čerokí, všímal si jednotlivých zvuků a začal k nim malovat vlastní symboly a písmena, která sám vymýšlel.
Údajně mu v tom hodně pomohla jeho šestiletá dcera Ayokeh, někdy uváděná také jako Ayoka, kterou zaujalo, co to její tatínek čmárá. Na vývoji svého systému, představujícího zčásti abecedu a zčásti slabikář, pracoval Sequoyah od jejího narození. Je přitom pravděpodobné, že se do tohoto úkolu pustil právě kvůli ní. Když se dívka začala díky citlivému otcovu vedení na tuto práci ptát, Sequoyah jí začal jednotlivé symboly vysvětlovat a ona se je začala učit. De facto se tak stala první žačkou, která si osvojila jeho psaný jazyk.
Pak ale zahrozilo oběma temné nebezpečí. Když se totiž v jejich indiánské vesnici rozkřiklo, že mladý Sequoyah komunikuje se svou malou Ayokou nějakým novým způsobem, obvinilo ho několik příslušníků kmene z čarodějnictví. Moc zastání údajně nenašel ani u své ženy, která prý jednou jeho psané poznámky zaznamenané na plátcích stromové kůry raději spálila. Indiáni té doby prostě nedokázali pochopit, že by někdo dokázal vytvořit celý psaný jazyk, a v Sequoyahově slabikáři viděli hrozbu pro celý kmen.
Indiánskému učenci samoukovi proto hrozila smrt nebo přinejmenším vyhnání z kmene, ale jeho přátelé, kteří ho dobře znali, se zaručovali za jeho dobrou povahu. Spor nakonec vyřešil náčelník vesnice tím, že nechal otce s dcerou od sebe dočasně oddělit. Mohli si ale posílat vzkazy psané těmi záhadnými znaky, aby tak dokázali, že se jimi opravdu mohou dorozumívat a že si současně nesdělují nic temného.
Otec s dcerou si tak začali vlastně posílat první indiánské dopisy. Jejich obsah každý sám o sobě interpretoval náčelníkovi i radě starších. Rada díky tomu pochopila, že nelžou a že jde opravdu o psaný jazyk, jenž může indiánům zajistit uložení jejich vzpomínek a zkušeností pro další generace, případně jim umožnit posílat si vzkazy na dálku. Došlo jí také, jaký přínos by to mohlo znamenat pro celý kmen, takže požádala Sequoyaha, aby svůj psaný jazyk naučil všechny. Tím byl odstartován vzdělanostní vzestup kmene Čerokí.
K rozšíření psaného jazyka pomohl žák Moravanů
Konečná Sequoyahova abeceda se skládala z 86 symbolů reprezentujících všechny slabiky řeči Čerokíů. Při vytváření podoby těchto symbolů se muž inspiroval útržky anglických novin. Třebaže neuměl identifikovat anglická písmena, použil jejich podobu, jíž spojil s vlastními náčrty. Vytvořil tak ucelenou grafickou soustavu zachycující zvukovou podstatu řeči Čerokíů.
V roce 1825 byl Sequoyahův psaný jazyk přijat jako oficiální jazyk čerokízského národa. Čerokíové se tak stali první domorodou skupinou v Severní Americe, která měla svůj vlastní oficiální psaný jazyk.
Původní řád čerokízského slabikáře, který vymyslel Sequoyah. Poznámka: Červený znak (Ᏽ, mv) je zastaralý a v moderním jazyce již neexistuje
K jeho rozšíření pak významně přispěl další čerokízský učenec David Brown. Stejně jako Sequoyah to byl původně míšenec: jeho otec měl indiánskou matku a bílého otce. Brown, jenž se původně jmenoval A-wish, nastoupil v dětství spolu se svou sestrou Catharine Brownovou do misijní školy Cyruse Kingsburyho, kterou v Tennessee založili moravští misionáři. Přijal křesťanství a stal se kazatelem, tlumočníkem, tajemníkem národní rady Čerokí a současně misionářem usilujícím o obrácení svého kmene na křesťanskou víru, v níž viděl budoucnost.
Sequoyahův psaný jazyk si osvojil pravděpodobně ještě před rokem 1820 a začal se výrazně angažovat v tvorbě prvních čerokízských psaných knih. V roce 1825 přeložil do tohoto jazyka řadu pasáží z Bible, díky čemuž se Sequoyahův psaný jazyk rozšiřoval stále víc. O rok později pověřila národní rada Čerokí Browna a George Lowreyho, aby do čerokízského psaného jazyka přeložili a v osmi kopiích vytiskli zákony národa Čerokí.
V periodickém tisku se tento jazyk poprvé objevil v roce 1828, kdy byly na trh uvedeny nové dvojjazyčné noviny Cherokee Phoenix. Brzy nato začali Čerokíové používat svůj psaný jazyk v každodenních situacích, jako je třeba psaní dopisů, deníků nebo zapisování rodinných vzpomínek.
Nečekaná smrt byla spojena se záhadou uložení těla
Sequoyah se stal významnou čerokízskou osobností s celonárodním významem a byl svým kmenem opakovaně pověřován úkolem vést jednání s bílými přistěhovalci a uzavírat za něj územní smlouvy. Jeho sláva ještě vzrostla, když jako oficiální vyslanec a reprezentant svého kmene navštívil Washington.
Indiáni v té době neměli ještě volební právo a čelili často nezákonnému zabírání pozemků i řadě ústrků ze strany úřadů. Sequoyah tomu chtěl čelit tím, že sjednotí všechny příslušníky kmene Čerokí, kteří byli rozptýleni po celé zemi.
Veden touto vizí podnikl na jaře roku 1842 náročnou cestu přes jihozápad Spojených států, aby našel další skupiny národa, o nichž se věřilo, že uprchly do Mexika.
Při této výpravě ho doprovázel jeho syn Teesy (původně Chusaleta) a další příslušníci kmene. „V létě roku 1842, ovlivněn snad touhou prozkoumat západní prérie a seznámit se se svými rudými bratry, Sequoyah naložil zboží na několik soumarských koní a navštívil ve společnosti několika Čerokíů indiány Komanče. Poté, co s nimi nějakou dobu zůstal, vydal se se synem a dvěma nebo třemi dalšími Čerokíy do severního Mexika směrem k Chi-hua-hua,“ uvedly noviny Mississippi Demokrat ve středu 22. ledna 1845.
Někdy mezi lety 1843 a 1845 Sequoyah mířil do San Fernando de Rosas v Coahuile v Mexiku. A právě na této cestě zemřel zřejmě v důsledku nákazy dýchacích cest. Podle dopisu napsaného jeho doprovodem v roce 1845 zemřel v roce 1843.
Franklin Gritts maluje obraz Sequoyaha vyučujícího další příslušníky svého kmene
Mimo jiné v něm stálo: „My, níže podepsaní Čerokíové, přímo ze Španělského dominia, tímto potvrzujeme, že George Guess z národa Cherokee v Arkansasu odešel z tohoto života ve městě San Fernando v měsíci srpnu 1843 a jeho syn Chusaleta je zde na řece Brasos v Texasu, asi třicet mil nad vodopády, a má v úmyslu vrátit se domů letos na podzim.“ Vesnice San Fernando de Rosas byla později přejmenována na Zaragozu.
Nikde však nestálo, kde přesně bylo pohřbeno tělo slavného indiánského učence. Údajně byl uložen do neoznačeného hrobu.
Kde je pohřben Sequoyah?
V roce 1938 financoval vrchní náčelník národa Čerokí J. B. Milam expedici s cílem najít Sequoyahův hrob v Mexiku. V lednu 1939 vyplula z Eagle Pass v Texasu skupina čerokízských i nečerokízských učenců, která našla pohřebiště poblíž pramene sladké vody v Coahuile v Mexiku, ale nedokázala přesvědčivě určit místo Sequoyahova hrobu.
V roce 2011 se v novinách Muskogee Phoenix objevil článek, jenž citoval vydání Washington Evening Staru z roku 1903, v němž se psalo o objevu Sequoyahova hrobu v pohoří Wichita v Oklahomě. Dva muži, Erwin Fancher a J. M. Hayes, tam prý objevili jeskyni s lidskou kostrou, která měla jednu nohu kratší než druhou, což odpovídalo Sequoyahovu vrozenému postižení. Také prý našli dýmku s dlouhou stopkou, s níž byl tento indián často zpodobňován a opravdu ji kouřil, dvě stříbrné medaile, křesadlovou pušku a sekeru. Podle De Abreuové se v jeskyni našla jen dýmka, další předměty včetně kuchyňského nářadí byly prý uloženy v nedalekém hrobě.
Objev obou mužů se však nepodařilo nikomu dalšímu potvrdit a odborná veřejnost ho nepřijala jako plně prokázaný, protože místo se nacházelo daleko na sever od mexických hranic. Bylo tedy příliš vzdálené od míst, kde se Sequoyah vyskytoval v závěru svého života. Ani objev z roku 1938 nebyl oficiálně potvrzen.
V roce 2001 vystoupil veřejně muž jménem Charles Rogers, rovněž původem Čerokí, který tvrdil, že našel hrob poblíž bývalého severomexického města Sara Rosa s pomocí dvou místních obyvatel. Podle tehdejší zprávy Kongresu jej navedli jistí Epic a Gloria Rodriguezovi z Mexika, jejichž předci byli se Sequoyahem a jeho průvodci v kontaktu. Ani tento objev se ale oficiálně nepotvrdil, protože národ Čerokí vyslovil přání veškeré pátrání zastavit z úcty k mrtvému. Sequoyahův hrob tedy dodnes zůstává záhadou.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
