„Mami, v tom nově otevřeném obchoďáku mají tak super džíny. Moc bych je chtěla, co myslíš?“ „Zlatíčko, víš dobře, že kdybych mohla, dám ti všechno na světě, ale táta zase neposlal alimenty, je mi vážně moc líto.“ – Rozhovor dcery s matkou samoživitelkou napovídá, o čem bude následujících několik odstavců. Šestnáctiletá studentka na vlastní kůži zažila nepříjemné tahanice rodičů po soudech, když se dohadovali o její výchově.

Zajímavé ale je, že po každém ze šestnácti stání u soudu se měnila výše výživného ze strany platícího rodiče. Matka samoživitelka nebyla spokojena s výší alimentů, proto žádala o zvýšení.

Dívka bere rodiče jako odstrašující příklad

„Můj otec říkal, že rozvedená žena u soudu vždy vyhraje, i kdyby všechna fakta mluvila proti ní,“ začala s vlastní zkušeností s českými soudy šestnáctiletá dívka. „Jelikož jsem od svých osmi let mezi svými rodiči jako kámen mezi dvěma mlýnskými koly, nejdříve jsem se domnívala, že otec přehání. Rozhodně netvrdím, že tak, jako to je u našeho případu, to platí pro všechny ostatní. Jenže fakta bohužel mluví proti soudcům,“ uvažuje nahlas studentka.

„Osobně si totiž myslím, že pohlaví proti sobě stojících stran hraje nějakou tu roli. Ať sebemenší. Soudkyně, které už skoro celých osm let rozhodují o osudu naší rodiny, podle mého názoru lehce nadržují mamce. V tomto bohužel musím dát otci za pravdu. Věčné tahanice po soudech nejsou nic příjemného,“ pokračuje se zkušeností slečna.

„I když jsem se nezúčastnila všech šestnácti stání, zkušenost říká, že číst si rozsudky, předvolání k soudu a poslouchat nasupené rodiče, jak házejí špínu jeden na druhého, už vůbec není žádný med. Proto jsem se zařekla, že pokud bych se v době případného rozvodového řízení a všech následujících měla chovat jako mí rodiče, raději si žádné děti pořizovat nebudu,“ slibuje si nyní mladá dívka.

Když mi bylo přibližně osm let, odešly jsme s matkou od otce. Skoro další dva roky trvalo, než je české soudy rozvedly. Od té doby se tahají o alimenty a další věci související s mou výchovou. Jen čekám, až dospěji do hranice zletilosti a dostuduji. Mým rodičům snad padne nutnost jakýchkoliv dalších tahanic po soudech,“ doufá slečna.

„Nekonečné psaní žádostí, stížností, odvolání a přijímání obálek s barevným proužkem, to jsou věci, které prý rodiče neskutečně unavují, ale přijde mi, jako by zároveň toužili po dalších obálkách,“ dodala.

Historie a fakta o alimentech

O vyživovací povinnosti, jak ze strany rodičů k dětem, tak potomků k rodičům, se zmiňuje již římské právo. V materiálech o alimentační povinnosti, aktualizované 1.1.1908, se dá dočíst, že dříve platilo, když nebyl schopen otec splňovat alimentační povinnost, spadala na matku, dále na prarodiče. Nejdříve však ze strany otce, poté matky. Výživné, neboli finanční obnos, který se platí v rámci vyživovací povinnosti stanovené Zákonem o rodině, působí v dnešní době mnohým rodinám problémy. Ať už ze strany platičů či samotných rodičů, kteří je přijímají. Pro rodiče, kteří platí, jsou alimenty příliš vysoké, pro ty, kteří přijímají, zase nízké. Vyživovací povinnost ze strany rodičů k dětem trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Pokud dítě v 35. roku života není schopno samo se uživit, rodič samozřejmě nemá povinnost finančně ho zabezpečit. Pokud jedinec utrpí úraz bránící mu živit se, rodiči neodpadá vyživovací povinnost, ani kdyby jeho potomkovi bylo přes sto let …

Monika Dzuracká