Vzpomeneš si na dobu, kdy jsi měla poprvé v ruce basketbalový míč a kdy jsi zjistila, že basket je to, čím by ses chtěla jednou živit?
Vůbec poprvé to bylo asi ve třetí třídě na základní škole. Moje spolužačky už chodily, tak jsem to šla taky vyzkoušet a už u basketbalu zůstala. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych se basketem mohla živit. Vždy mě sport všeobecně bavil, takže to všechno tak nějak vyplynulo samo.

Pocházíš z Kraslic, kde jsi také s basketbalem začínala. Jaká to byla doba a jaké jsi tu měla dětství?
Jak už jsem zmínila, sport mě chytil už od malička, takže jsem trávila většinu času venku nebo na trénincích, ve škole jsem chodila do třídy, kde jsme vlastně skoro všichni hráli basket. To bylo prima. Takže jsme hráli a hráli.

Jaká byla tvá cesta k profesionálnímu basketbalu?
Jako malá jsem začala hrát v Kraslicích, během základní školy jsem hostovala v Karlových Varech, kde jsem pár let zůstala. Pak jsem ještě hrála tři roky za Trutnov a to také bylo mé poslední působení v ČR. Potom už jsem odešla do ciziny. Moje první zahraniční angažmá bylo v polském Gorzowe, pak jsem se přesunula do Krakowa. Postupně následovalo angažmá v Řecku (Athinaikos), Izraeli (Maccabi Ashdod), Francii (Mondeville), Itálii (Umbertide), Francii (Nice), Francii (Saint Amand Hainaut Basket) a teď jsem se znovu vrátila do polského Krakowa.

Jaká byla tvá cesta k české reprezentaci?
Začala jsem v mládežnických reprezentacích a postupně to přešlo i v tu seniorskou. Je potřeba mít nějaké výsledky, aby si vás někdo všiml a pozval na kempy, ze kterých se vybírá finální dvanáctka hráček, která má tu čest reprezentovat ČR.

Co se ti odehrávalo v hlavě, když ses objevila i v nominaci na olympiádu v Londýně, které ses nakonec zúčastnila?
Olympiáda je pro sportovce tou největší událostí, které se kdy může účastnit. Každý bojuje, aby se tam dostal a zažil tu atmosféru. Samozřejmě mě napadlo, co kdyby se to povedlo, ale moc jsem o tom nepřemýšlela. Spíš jsem s tím nepočítala, brala jsem to tak, že se budu připravovat na další sezonu, takže finální dvanáctka pro mě byla nádherná tečka. Jsem strašně ráda, že jsem toho mohla být součástí.

Jakého kariérního úspěchu si nejvíce ceníš? Asi to bude právě účast na OH, kde jste v roce 2012 těsně prohrály s Francií a neprošly přes čtvrtfinále?
Určitě je to účast na LOH v Londýně a pak také final four euroligy s Krakowem.

Během sportovní kariéry jsi jistě viděla mnoho míst v Evropě i ve světě. Co a kde tě nejvíce zaujalo a které osobnosti ti utkvěly v hlavě?
To je těžká otázka. Nejmenovala bych asi nic konkrétního. Cestování je to, co mě baví, a když to mohu ještě skloubit s tím, co dělám, tak je to úžasné. Žila jsem ve spoustě různých zemí a každá mi něco dala. Viděla jsem spoustu míst, potkala různé lidi, seznámila se s jinými kulturami. Člověku to rozšíří obzory, začne si uvědomovat věci a vážit si toho, co do té doby ani nevnímal. Všechny dobré i špatné zkušenosti mi hodně daly a udělaly ze mě člověka, kterým jsem dnes.

Nyní se připravuješ na další sezonu v Polsku. Co tě nyní čeká a jaké jsou tvé ambice do budoucna?
Akorát nám pomalu končí přípravná část a za chvíli začíná liga. Bude to dlouhá sezona. Naším cílem je obhájit mistra polské ligy a důstojně se prezentovat v eurolize. Co se týká mých ambicí nebo plánů do budoucna, tak to neřeším. Člověk nikdy neví, co se může stát druhý den. Teď se chci soustředit na sezonu a pak uvidím, jak na tom budu zdravotně a jak se budu cítit.

Věnovat se profesionálně sportu jistě přináší i řadu odříkání. Stýská se ti někdy po domovu?
Všechno něco stojí a nic není zadarmo. Mám skvělou rodinu a samozřejmě se mi po nich stýská, ale jsem s nimi prakticky pořád v kontaktu. Ještě že existují moderní technologie, jako třeba skype nebo viber. Léto jsem navíc trávila s nimi, takže teď mají taky čas na to, aby si ode mě chvilku odpočinuli.

Co tvůj osobní život? Je na něj při takovém vytížení vůbec čas?
Po pravdě v tomto směru je to o dost těžší. Jsem toho názoru, že všechno se dá zvládnout, ale je potřeba k sobě najít člověka, který bude akceptovat to, co děláte, jinak to nemá smysl. Alespoň na nějaký čas, protože být profesionálním sportovcem věčně nejde.

A kdy se zase podíváš za rodinou a přáteli do Kraslic?
Dostaneme pár dní volna na Vánoce a pak přiletím zpátky až po sezoně, takže někdy v květnu.