A vyhráno nemá stále. Kromě jiného trpí totiž těžkou spastickou skoliózou, která jí deformuje orgány a pořád se zhoršuje. Pokud nepodstoupí velice rizikovou operaci, hrozí do budoucna, že se udusí.

MĚSÍC V OTRÁVENÉ PLODOVÉ VODĚ

Michalka se měla narodit jako úplně zdravé miminko. Až do 25. týdne těhotenství nic nenasvědčovalo tomu, že něco není v pořádku. Maminka trpící epilepsií byla na rizikovém těhotenství. Ve 30. týdnu se ale jeden den vzbudila s velkými bolestmi břicha. Následoval rychlý převoz do Fakultní nemocnice v Plzni, kde zjistili, že má vleklý zánět slepého střeva, a její nenarozené dítě tak již měsíc bylo v otrávené vodě. „Nevěděla jsem to. Nic mě nebolelo. Celý ten měsíc jsem neměla vůbec žádné příznaky,“ říká Michalčina maminka Michaela Kantorová. „Když jsem se v nemocnici probrala, řekla mi doktorka, že jsme přijeli za minutu dvanáct. Ještě chvíli a bylo pro nás obě pozdě,“ vzpomíná na den, kdy přivedla na svět svou dceru.

PŮL ROKU V INKUBÁTORU

Michalku lékaři umístili do inkubátoru. „Když se narodila, byla strašně malinká. Vážila 1670 gramů, když se odvodnila, tak 1240,“ vypráví dál maminka Michaela. Jejím trápením však nebyl konec. Krátce po narození prodělala holčička dva epileptické záchvaty a krvácení do mozku. Její tělíčko neumí zpracovat mozkomíšní mok, zhruba od tří měsíců tak má v těle hadičku, která ho odvádí z mozku do bříška a dělá tak práci za míchu. „Měla nevyvinuté plíce, nedomykavost chlopně, dostala zápal plic. Magnetická rezonance ukázala poškození mozku,“ vyjmenovává maminka, co si osud pro její malou nachystal. „Poprvé mi řekli, že není úplně v pořádku, asi po týdnu. To nikdy nezapomenu. Stála jsem nad inkubátorem, byl tam primář, doktor, sestřička a medici a doktor mi řekl takovou věc. Bylo to hrozné. Koukala jsem na to malinké stvořeníčko a valily se mi slzy do očí,“ vzpomíná. Z nemocnice odcházely po půl roce s diagnózou hydrocefalus, dětská mozková obrna. Nebylo ještě jisté, že bude Michalka mít těžkou psychomotorickou retardaci, to se podle slov lékařů mělo projevit do tří let věku.

ZPÁTKY NA ZAČÁTEK

První měsíce doma vyžadovala Michalka péči jako každé jiné miminko. Častější ale byly návštěvy lékařů a hlavně rehabilitace. Maminka s ní hodně cvičila tzv. Vojtovu metodu. „Michalce byly dva roky, když se z ní najednou zničehonic stala hadrová panenka. Vyzvracela všechno, co snědla. Převezli nás opět do Plzně a tam jsem se dozvěděla, že se jí ucpala hadička, která odvádí mozkomíšní mok,“ připomněla další ránu osudu. Holčičku znovu operovali, strávila další měsíce v nemocnici. Pro její mozek to ale byla velká rána, a ona se tak vrátila úplně na začátek, do chvíle, kdy se narodila.

POMÁHÁME MICHALCE

Dnes péče o ni představuje 24 hodin denně. Přebalování, krmení. Nechodí, nemluví. Dostává výživu hadičkou, ale maminka ji krmí i normální cestou. Hodně rehabilitují a cvičí. Podle slov maminky je Michalka velká bojovnice. Jezdí pravidelně do lázní, ale potřebovala by i speciální rehabilitace, které pojišťovna nehradí. I proto zřídila rodina transparentní účet a profil Pomáháme Michalce. A lidé pomáhají. Michalčin příběh na cestě ze Sněžky na Klínovec propagoval například i Jirka Vysocký, kterému se podařilo získat na její účet svojí pěší cestou 67 tisíc korun, za které Michalka pojede na neurorehabilitace.