Blížící se zimu očekávají s hrůzou zejména lidé, kteří nemají střechu nad hlavou. Policisté spolu se sociálními pracovníky proto v pondělí ráno navštívili známá útočiště zdejších bezdomovců. Poskytli jim potřebné informace, zkontrolovali jejich totožnost a zároveň si udělali přehled o jejich přibližném počtu. Nikdo nový prý nepřibyl. Většinou šlo o takzvaně známé firmy. Někteří z bezdomovců ihned využili situaci a vznesli svou prosbu či žádost na přítomnou sociální pracovnici, jiní naopak nadávali, že jsou obtěžováni.

„Netočte mě já jsem tu jen na návštěvě," rozčiloval se jeden z obyvatel malé chatrče u řeky Ohře. Bylo však na něm evidentně poznat, že zrovna vstával a z městského strážníka velkou radost neměl. Další z obyvatel tohoto provizorního dřevěného příbytku si vzal stranou sociální pracovnici Radmilu Pavlisovou a požádal ji, zda by mu pomohla s návštěvou lékaře.

„Ano, obrací se na mě s různými záležitostmi. Vysvětlím, poradím, pomohu s lékařem, vyřídit doklady či sociální dávky," říká Pavlisová. Dokázala to hned další zastávka v nízkoprahovém centru. Zde jeden z jeho návštěvníků ihned vyběhl a ptal se sociální pracovnice zda má pro něj brýle.

„Zastavte se, něco snad vybereme," odpověděla mu Pavlisová. Na můj udivený výraz přispěchala s odpovědí. „Stal se ze mě jakýsi sběratel brýlí. Známí mi nechávají své staré brýle nebo alespoň obroučky. A zdejší lidé bez domova, kteří je potřebují, si u mě v kanceláři nějaké vyberou," vysvětluje Pavlisová. Jak dodává, ví že to není ono, ale tito lidé prý k očnímu lékaři jít prostě odmítají.

 Nízkoprahové centrum je v době naší návštěvy plné a není to prý nic neobvyklého. Další nově příchozí pár se již nevejde a musí vydržet venku. „Přijďte v devět hodin. Máme plno, musíte se vystřídat," sděluje jim službu konající pracovnice.

Vedoucí nízkoprahového centra Iveta Leischová říká, že se u nich vystřídalo 16 až 17 klientů denně i v době letních měsíců. Lidé si zde mohou vyprat a usušit věci. Mají k dispozici sprchu, WC, dostanou horký čaj. Kdo nebere žádné sociální dávky, má nárok i na polévku.

„Nabízíme i pomoc na úřadech. Část z klientů je negramotných, část se bojí úřadů," říká Leischová. Chodit do práce přímo z ulice je prý problém. Na otázku jaká věková kategorie zde vyhledává pomoc odpovídá vedoucí, že široká. „Klienti od 18 do 70 let," dodala Leischová.

Jeden z přítomných tvrdí, že letošní zimu už nechce strávit ve stanu, který pro ně zřídilo město. „Chci si zařídit ubytovnu. Pobírám důchod, ale mám nařízené exekuce," říká třiašedesátiletý Antonín. A jaký životní osud ho potkal? „Zemřela mi žena, začal jsem pít, přišel o práci. Jako odreagování od problémů jsem začal hrát automaty. Přišly dluhy a nakonec exekuce," dodal Antonín. Další z návštěvníků centra nadává, že místo kontrol by mu pomohlo zvýšení sociálních dávek.

„Beru tři tisíce a to je málo. Práci mi nikdo nedá, chybí mi totiž oko," říká Alin Sivák. Na důkaz toho, že si nevymýšlí, ukazuje místo svého zranění, ale i dokument z úřadu práce starý zhruba týden. V něm mu úředníci sdělují, že pracovní místo pro něj nemají.

Každý z bezdomovců pak dostal o Hany Procházkové z městské policie leták. „Je na něm informace, že mohou přečkat zimní noci ve vyhřívaném stanu. Je určen osobám bez přístřeší a zahájení provozu je plánované na 1. prosince," řekla Procházková.