Jeho koníčkem od dětských let je bubnování, a tak se v šestnácti letech rozhodl pro studium Pražské konzervatoře. Po čtyřech letech studia na bicí se stal členem kapely Ewy Farne, které natočil i její druhou desku. Poté hrál s Jankem Ledeckým, kapelou Airfare a dalšími předními umělci. „Ve 22 jsem odešel studovat do Bostonu a už toho v ČR moc nenahrál,“ říká v rozhovoru Pavel Valdman, který nyní žije v Los Angeles a svým uměním dobývá světové metropole.

Už 10 let žijete a živíte se jako bubeník v USA. Můžete nám stručně popsat svou cestu?

Po Pražské konzervatoři v roce 2008 jsem se sbalil a odešel studovat na vysněnou Berklee College of Music v Bostonu. Původně na rok, ale Berklee a Amerika mně učarovaly natolik, že jsem se rozhodl dál studovat a po škole tu pak zůstat žít. V roce 2013 jsem se z Bostonu přestěhoval do Los Angeles, kde nyní žiji.

Byl rozdíl mezi výukou bicích na české konzervatoři a Berklee?

Na konzervatoři to bylo více osobní. Bylo nás tam okolo 24 bubeníků na 2 profesory a potkávali jsme se s nimi v podstatě denně. Na Berklee bylo bubeníků okolo 400 na 15 profesorů. Na konzervatoři to byla víc „rodina“. Na Berklee byla větší rozmanitost díky tomu, že tam byli bubeníci z celého světa, tím pádem mnohem větší konkurence. Co se týče přímo nástroje, tak to nemohu úplně posoudit. Mě v 16 letech dostal na starosti profesor jako kluka, který nějak uměl hrát, a měl za úkol ze mě udělat kompletního bubeníka, který bude schopen živit se hudbou. Na Berklee už jsem přišel, co se týče techniky hraní na bubny, jako „hotový“ a bylo potřeba doladit ostatní věci, abych byl schopen obstát v konkurenci tady.

Při návštěvách ČR děláte dost pravidelně bubenické semináře po celé republice i na Slovensku. Co vás k tomu vede?

Jako kluk z malého města na západě pro mě byla jediná možnost, jak vidět nějakého vynikajícího bubeníka naživo, cesta do Prahy nebo se snažit dostat na jeho koncert někde v Karlovarském kraji. Pamatuji si, jak mě bratr bral na hudební veletrh Muzika, kde všichni ti top bubeníci měli semináře a koncerty. Bylo to pro mě strašně motivující.

Když jsem byl na Berklee, řekl jsem si, že je potřeba naší bubenický společnosti v ČR vrátit to, co mi dala, a tak jsem se rozhodl dělat semináře po ZUŠkách, kde to jen jde, aby ti malí bubeníci viděli a slyšeli něco, co je možná namotivuje dát tomu nástroji vše.

Kolik seminářů jste takhle již udělal?

Mám za to, že 14 na Slovensku a přes 40 v Čechách, musel bych se podívat na plakáty… (smích)

V roce 2015 jste hrál v ČR s americkou kapelou Against The Wall mimo jiné i v sokolovské Alfě, která byla po strop plná. Jak se vám hrálo po tolika letech tam, kde jste v podstatě začínal?

Pro mě to bylo splnění snu. Vždycky jsem si přál přivézt ukázat do ČR svou americkou kapelu, a dokonce jsem si s ní zahrál 3O km od mého rodného města. V publiku byli snad všichni, s kterými jsem tady na západě hrával a kteří mě někam posunuli. Ten koncert v Sokolově byl neuvěřitelný. Publikum i my jsme si to užívali, jedna velká párty! Maminka měla po koncertě v očích slzy, takže celkově úspěch.

Je těžké se chytit v Los Angeles jako bubeník?

Mně na začátku hodně pomohl bubeník Roman Lomtadze, který tu již pár let žil. Doporučil mě do jedné agentury, která zde zařizuje živé kapely na všelijaké akce.

Přišel jsem tam s očekáváním, že mi hned nabídnou hraní, a oni mi řekli, že bubeníků mají dost, ale že potřebují někoho na stavění pódií. Věděl jsem, že buďto řeknu ne a už se neozvou, anebo že se tam budu pořád motat, a až budou potřebovat bubeníka, tak mi řeknou. To se po čtyřech měsících stavění stalo… Poté už se to celkem rozjelo i s ostatními projekty a podařilo se mi dostat i na různá turné a hrát v Kanadě, Anglii, Turecku, Austrálii a dalších zemích.

V roce 2017 jste hrál ve slavném Dolby Theatre, kde se předávají Oscars, s Andreou Bocellim, nemýlím-li se.

Já tam hrál koncert s jiným zpěvákem a Andrea Bocelli byl jeho host. Hráli jsme čtyři jeho skladby včetně slavné Time To Say Goodbye.

Měl jste možnost se s ním tedy přímo setkat a mluvit?

Na zkouškách byl pouze jeho dirigent, na generálce pak i Andrea. Po zkoušce si s námi pár minut v šatně povídal. Když jsme si podávali ruce, tak se ke mně naklonil a řekl, že mohu hrát klidně víc rockově, jak jsem zvyklý. Došlo mi, že si první zkontroloval, kdo s ním bude hrát. (smích)

Na čem pracujete nyní?

Stále jsem aktivní s kapelami a umělci, kteří si mě najímají na koncerty nebo studiovou práci. Jeden z nových projektů, ke kterému jsem byl osloven, má celkem velké ambice. Jde v podstatě o remake legendárního koncertu skupiny Stone Temple Pilots z roku 99 v Las Vegas. Management chce udělat turné po USA k dvacátému výročí tohoto koncertu. Otázka jsou ale vždy finance a takovýto projekt bude dost nákladný, tak jsem sám zvědavý, jak vše dopadne.