Při své návštěvě Bublavy nevynechal Deník ani Horskou službu. Ta v Krušných horách působí už od roku 1955, v Bublavě pak začala fungovat v letech 1972 až 1973.

Jak to začalo

Mezi zakládající členy Horské služby patří Karel Šašek a Jan Šmíd. V roce 1978 vzniká v okrsku Bublava druhá stanice, a to v sousední obci Stříbrná, v lyžařském areálu Lišák.

V současné době působí v okrsku jeden sezónní zaměstnanec, čtyři dobrovolní členové, dva čestní členové, dva takzvaní čekatelé a dva zájemci.
Kde funguje

Z geografického pohledu je okrsek situován v západní části Krušných hor na území od Kraslického průsmyku (na západě) k bývalému cínovému dolu mezi Přebuzí a Jelení (na východě), dál navazuje okrsek Pernink. „Pokrýváme tedy zhruba 20 km z celkové délky hřebene Krušných hor, tedy asi 140 km. Nadmořská výška se zde pohybuje od 560 do 991 m n.m.,“ řekl bublavský horský záchranář Miroslav Račko.

Proč funguje

Do hlavní náplně Horské služby patří záchranná a v druhé řadě preventivní činnost v horském terénu. Záchranná činnost se z velké části odehrává v zimním období, a to převážně na sjezdových tratích, kde je největší koncentrace lidí. Menší procento pak padá na záchranu ve volném terénu (běžky, turistika, extrémní sporty, atd.). „Ani tyto zásahy s rostoucí návštěvností hor však nejsou výjimkou. To se potvrdilo i tuto neděli, kdy jsme pátrali v noci po deseti ztracených běžkařích. Akce skončila úspěšně nalezením celé skupiny,“ poznamenal Račko.

V zimním období funguje Horská služba v Bublavě plnohodnotně celý týden. O víkendech se navíc doplňuje služba i na stanici ve Stříbrné, kde v případě potřeby v pracovních dnech zasahuje pohotovost z Bublavy. „Pro všechny případy nás lze kontaktovat přímo na stanicích nebo přes dispečink HS Krušné hory v Božím Daru na telefonu 353 815 140, kde je nepřetržitá služba celý rok. Preventivní činnost v zimním období je vykonávána ve smyslu informování veřejnosti o počasí, sjízdnosti tras, výstrahách a dalších upozorněních a také v přednáškové činnosti, o kterou je v posledních letech stále větší zájem,“ pokračoval záchranář.

V letním období má Horská služba méně záchranné činnosti, ale o to více té preventivní, jako jsou značení cest, příprava tyčování, stavby rozcestníků, práce na stanicích a další. Ale v důsledku stále větší návštěvnosti hor (cyklistika, turistika, extrémní sporty) přibývá i v letních sezonách počet zásahů. „V tomto období se v Bublavě slouží o víkendech a stále platí, že i v případě potřeby zásahu HS (pátrací akce, záchranné akce s využitím horolezecké techniky, záchranné akce v těžko přístupném terénu). V ostatních dnech je k dispozici nonstop služba v Božím Daru.
Úrazů přibývá

V posledních letech zaznamenávají záchranáři kvůli rozvoji lyžařských aktivit v Bublavě nárůst úrazovosti. „Za sezonu v našem okrsku ošetříme v průměru 70 až 100 úrazů. Je to málo? Je to moc? Myslíme si, že z pohledu velikosti našeho okrsku a návštěvnosti to číslo zanedbatelné není,“ řekl.
Jaká je technika

Kzáchranným akcím používá Horská služba skútr v kombinaci s nákladními saněmi, případně zavřené sáně Fjellpulken. „V případech, kde se nedá dostat motorizovaně, používáme klasické svozné prostředky, jako jsou kanadské sáně, Akia člun nebo speciální nosítka. Co se sjezdového vybavení týče, HS je dneska celoplošně vybavována skialpovým vybavením, které lze využívat pro pohyb jak na sjezdovkách, tak ve volném terénu,“ líčí Račko.
Nejčastěji se vyskytující úrazy jsou poranění kloubů, otřesy mozku, tržné a řezné rány a dále zlomeniny dlouhých kostí, kterých částečně, podle záchranářů, se zlepšujícím se vybavením ubývá. „V tomto týdnu máme za sebou například velmi bolestivou luxaci ramene po pádu na snowboardu a zlomeninu pažní kosti taktéž na snowboardu. V obou případech jsme spolupracovali s rychlou záchrannou službou.

Jak se stát záchranářem

K tomu, aby se člověk dostal k Horské službě, vede prý cesta trnitá a daleká. Základní předpoklad je fyzická a morální zdatnost, dále pak časová dostupnost. Maximální věk v den podání přihlášky na čekatele Horské služby je 35 let. „Radou oblasti schválený čekatel HS je povinný si plnit veškeré věci s činností HS spojené, a to zodpovědně se účastnit služeb, plnit si fyzické prověrky, vzdělávat se v oblasti zdravovědy, podílet se na preventivní činnosti, pracovat s horolezeckou technikou a další. Fyzické prověrky u HS se plní ve čtyřech termínech – 3x v létě, 1x v zimě. V létě se jedná o běh v terénu na trati cca 6,5 km, s limitem 30 až 35 minut v závislosti na profilu trati. V zimě jde o běh na skialpech na trati 10 až 12 km, v limitu 60 až 80 minut, opět podle náročnosti. Čekatel musí v jednom roce splnit limit ve všech těchto prověrkách, jejichž součástí jsou i následná praktická ošetření, teoretický test ze zdravovědy, vylezení a slanění skalní cesty, uzlování, v zimě svoz se saněmi,“ vyjmenoval. Takzvaného čekatele pak čeká ještě letní škola. Jde o kurz zaměřený na zdokonalení znalostí v oblasti zdravovědy, topologie, horolezectví a organizace záchranných prací. Následuje zimní škola zaměřená na zdravovědu, praktická ošetření, svozy, techniku lyžování, lezení v zimních podmínkách, lavinovou problematiku a meteorologii. V případě úspěchu při přezkoušení před odbornou komisí je čekatel vyřazen jako dobrovolný člen Horské služby a dostává odznak HS. „Cesta k vytouženému odznaku v průměru trvá 3 až 5 let, v této době se pozná, jestli daný člověk má o HS zájem,“ doplnil.