Lenka Rousová se svým synem tam sněhové sochy staví už od prvního sněhu. Postavičky se staly doslova atrakcí horské vesnice. „Když jedu okolo, vždy přibrzdím a koukám, jaká sněhová socha zase přibyla,“ říká Tomáš Macák z Kraslic.

Není se čemu divit. Na zahradě se totiž objevila nejprve krtčí rodinka, která měla úspěch u dětí už loni. Teď je pohádkových postaviček již deset. „Jednu stavím tak čtyři hodiny,“ říká Lenka Rousová. Naposledy stavěla draka. Ukázala i na želvu, která pokuřuje doutník. „Po práci je stavění soch odreagováním od všedních starostí,“ poukazuje.

Vytváření sněhových postav není vůbec jednoduché. Zapotřebí jsou doslova hromady sněhu. Ty se musí kropit vodou. „Když hromadu naházíme, kouknu se na ni, a co mi připomene, taková socha z ní vyroste,“ prozrazuje obyvatelka horské vesničky, kde čerpá inspiraci. Doufá, že sníh ještě přibude. „Je přemrzlý a špatně se z něj staví. Pokud začne sněžit, určitě nějaké sošky ještě postavíme, dokud bude na zahradě ještě místo,“ dodává.

Na přívaly sněhu se těší i pozorovatel počasí ze Šindelové Rudolf Kovařík. Ten na své zahradě každý rok staví obřího sněhuláka. Loni byl se čtyřmi metry a pětadvaceti centimetry zřejmě nejvyšší v republice. „Loni už v tuto dobu stál. Rodiny s dětmi chodí a žadoní, kdy už bude sněhulák stát. Zatím je ale sněhu opravdu málo,“ řekl Kovařík. Kvůli zvědavcům se dokonce na cestě ke Kovaříkovu domu tvořily kolony aut. „Napočítal jsem přes dvě stovky návštěvníků,“ řekl spokojeně. Obřího sněhuláka vždy staví přes pět hodin. Potřebuje k tomu nejen sníh a vodu, ale také štafle, aby mohl umístit na hlavu sněhuláka hrnec. „Nezbývá než doufat, že začne sněžit. Svaly už mám připravené,“ doplnil.