Doškolení členů Horské služby se uskutečnilo přímo v terénu, v bublavském skiareálu, se kterými úspěšně již řadu let spolupracují. Místní záchranáři tam trénovali se členy Bergwachtu Klingenthal-Aschberg, s nimiž také běžně spolupracují. Záchranáři si tak doplnili znalosti v oblasti zdravovědy. Zaměřili se především na praktická cvičení, a to svozy s dostupnými svoznými prostředky. Těmi jsou například kanadské sáně, akia člun nebo skládací nosítka. Trénovali také ošetřování úrazů nejčastěji se vyskytujících na sjezdovkách. Například poranění hlavy nebo zlomeniny nohou.

Simulace

V průběhu cvičení na sjezdových tratích je záchranářům nahlášen zraněný lyžař v lese u cesty směrem na Bleiberg. Na místo ihned vyrážejí dva záchranáři, kteří mají k místu nejblíže. „Zbytek týmu jede na základnu připravit potřebný zdravotní materiál a techniku pro záchranu člověka v nepřístupném terénu, protože víme, že na místo není možné zajet se skútrem a saněmi pro rychlejší transport,“ hlásí záchranář Miroslav Račko. Celou dobu jsou ve spojení vysílačkami. Vyráží se skialpovým vybavením, s materiálem na „zádech“. Mezitím kolegové, kteří na místo vyrazili, hned sdělují, že zraněného objevili v „Oběšeném lese“. Diagnóza? Ve vysílačce se od vedoucího okrsku Bohumila Havla ozývá: „Doktore, žádná sranda, zraněný při jízdě v lese spadl a napíchl se hrudníkem na větev, vypadá to na pneumotorax.“ Lyžař křičí bolestí a stěžuje si i na bolest nohy.

Záchranáři ihned poskytují první pomoc. Po příjezdu druhé skupiny na místo se dalšího ošetření ujímá doktor ve spolupráci se třemi záchranáři. Zbytek týmu připravuje nosítka k transportu. Větev nechávají v hrudníku, akorát ji zkrátí. „Kdyby ji vytáhli, situace by se mohla vážně zkomplikovat tím, že by mohlo dojít k dalšímu vnitřnímu poranění a k daleko silnějšímu krvácení,“ vysvětluje horský záchranář Račko. Ránu tak sterilně kryje. Myslet se musí i na případné poranění hlavy a krční páteře. Zraněný je totiž zmatený. Netuší, co se děje. Dostává raději krční límec. Nakonec se záchranáři věnují poraněné noze. Lyžař utrpěl zlomeninu bérce. „Musíme ji zafixovat do vakuové dlahy,“ popisuje Račko. Zraněného se všichni snaží uklidnit a připravit na transport. Nakládají ho na nosítka a vynáší z lesa na sjezdovku. „Pacient je dost těžký, tudíž svézt ho na nosítkách v rukách by bylo namáhavé. Proto na nosítka přivazujeme svoje hůlky jako oje a dozadu lano. Zraněného tak vezeme jako na klasických svozných saních na sněhu. Není nad improvizaci v daném okamžiku,“ uvádí záchranář. Poraněného svezou pod svah, kde už čeká záchranná služba. „Místo ní však na nás čeká kolega s foťákem, spousta vyplašených lidí a my všichni už víme, že to byla cvičná akce,“ usmívá se Račko.

Až na minimální nedostatky zhodnotil lékař cvičnou akci jako podařenou. Podle záchranářů jsou cvičení velmi důležitá. „Ujistili jsme se, že jsme akceschopní pro případný zásah ve volném a těžko přístupném terénu. Pravděpodobnost těchto zásahů se totiž stále zvyšuje s narůstající návštěvností hor po otevření Schengenského prostoru a provozováním adrenalinových sportů,“ dodává.