Být matkou postiženého dítěte s sebou přináší mnoho starostí, radostí z každého, byť malého úspěchu, ale také netušených možností.
Své o tom ví Jindřiška Longaverová z Chebu. Zejména kvůli Radimovi, což je její téměř dvacetiletý syn, a sedmiletému synovci Štefánkovi se začala věnovat canisterapii.

„Mívala jsem boxerku, která tohle měla od pánaboha,“ vzpomíná. „Sestřin chlapeček se v té době uměl jen otočit z bříška na záda a ona k němu lehala. Nejdřív co nejblíž, pak pořád dále. Tímhle způsobem ho rozpohybovala.“

„Bylo to pro mě překvapení a byla jsem strašně šťastná, že syn začal komunikovat a pohybovat se,“ svěřuje se matka Štefánka Věra Stejskalová. Nyní má Jindřiška Longaverová třináctiměsíčního briarda Jacka, s láskou nazývaného bubák, kterého už rok cíleně cvičí na canisterapii, práci s handicapovanými a starými lidmi. Ona sama již složila zkoušky, Jack si ještě musí počkat. „U velkých psů je to omezeno věkem 18 měsíců, takže půjde na podzim. Ve výcviku nám moc pomáhá kynologické cvičiště v Aši, zejména Luboš Čmolík,“ poznamenává. „Pes musí být připraven na jakoukoliv situaci. Zatahání za uši, za chlupy, otvírání tlamy, nečekané zvuky a hluk a mnoho dalších,“ vypočítává.

„Jack může zatím vykonávat aktivity, navštěvovat klienty, ale na polohování bude připraven až po zkouškách.“
Pro psa jsou výcvik i samotná canisterapie nesmírně vyčepávající. Na všechno, co zažívá, nesmí reagovat ani náznakem agrese. „I on sám potřebuje takzvaně dobít baterky. Hlavně spánek, hru, procházku. Do ničeho se ale nesmí nutit. Ani pes, ani klient. Oba mají právo kdykoliv odejít.“
Pro zvíře je optimum jednou až dvakrát týdně hodina práce s klienty. „Jde také o to, aby se například dětem neokoukal a ony ho přijímaly se stejným nadšením.“

Jindřiška Longaverová by si přála poskytovat canisterapii pokud možno také klientům v Chebu. Brání jí v tom to, že nemá zázemí. „Aby z člověka byl canisterapeut, musí mít sociální vzdělání. To nemám. Jsem ´jen´ matka,“ posteskla si. „Potřebuji proto zázemí nějaké organizace.“
Přesto neztrácí dobrou náladu a s Jackem pomáhá alespoň nejbližším příbuzným. Její syn Radim se jen díky psovi velmi zklidnil a dokáže se lépe soustředit.